11 Tdo 1101/2016
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 1101/2016-28

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 11. 2016 o dovolání obv. J. K. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 To 160/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 37 T 162/2015, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. J. K. odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 37 T 162/2015, byla obv. J. K. uznána vinnou ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za to byla podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem.
Týmž rozsudkem byli uznáni vinnými i další dva spoluobvinění. Jedná se o M. M., který byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let a 10 (deseti) měsíců, pro jehož výkon byl v souladu s § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Druhý spoluobviněný A. Z. byl za spáchání téhož trestného činu odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl i on zařazen do věznice s dozorem.

2. Proti tomuto rozhodnutí podala obv. J. K., společně s oběma spoluobviněnými, odvolání. O nich rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 To 160/2016, a to tak, že odvolání všech tří obviněných podle § 256 tr. ř. zamítl.

3. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně: J. K., společně s M. M. a A. Z. v přesněji nezjištěné době v průběhu období od měsíce ledna roku 2015 včetně, do 16. 7. 2015 v bytovém domě č. p. ... v ulici V. P. v Č., okres P.-v., použitím toluenu, kyseliny chlorovodíkové, hydroxidu sodného, skleněné baňky a dalších pomůcek, v nezjištěném počtu případů vyrobili nezjištěné množství sypkého materiálu, obsahujícího psychotropní látku metamfetamin, aniž by jim byla taková činnost povolena.
Takto jednali poté, co byli J. K. a A. Z. rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 38 T 54/2014, uznáni vinnými jednáním spočívajícím v nedovolené výrobě psychotropní látky a posouzeným dle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl obž. K. uložen trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, přičemž byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 18 (osmnácti) měsíců. Mimo to byl tímto soudem A. Z. uložen souhrnný trest domácího vězení v trvání 2 (dvou) let. M. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 128/2009 uznán vinným jednáním spočívajícím v nedovolené výrobě psychotropní látky a posouzeným dle § 187 odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 22. 2. 2012, za současného stanovení zkušební doby trvající do 22. 2. 2016.

II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Praze podala obv. J. K. prostřednictvím své obhájkyně a v zákonné lhůtě dovolání. Napadla v něm výrok o zamítnutí jejího odvolání. V dovolání odkázala na ust. § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť dle jejího názoru toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a zároveň bylo dle jejího názoru rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání, přestože tu byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. Dovolatelka akcentovala, že od začátku trestního stíhání popírá, že by se projednávané trestné činnosti dopustila. Má za to, že Okresní soud Praha-východ ji neoprávněně odsoudil za výrobu pervitinu, a to přesto, že se na jeho výrobě nijak nepodílela. K tomu uvedla, že ze svědectví L. T. a M. M. pouze vyplynulo, že s nimi společně bydlela v bytě v Č. v domě na ul. V. P. ..., kde byly nalezeny věci s jejími otisky prstů konkrétně se jedná o skleněnou baňku se stopami efedrinu a nádobu s Acetonem. Dovolatelka však soudu objasnila, že obě nádoby se nacházely v kuchyni, kde připravovala jídlo a myla nádobí. Při této práci byla nucena spoustu zde umístěných věcí uchopit a přemístit, protože kuchyňka byla malá a nádobí tam bylo naskládáno dost nepřehledně. Také A. Z. neměl s výrobou drogy nic společného. Pervitin vyráběl M. M. Za tímto účelem jezdil pro léky, ze kterých pak extrahoval drogu. Za ním také docházely návštěvy až do bytu. Při hodnocení důkazů měly tedy soudy nižších stupňů toto vysvětlení akceptovat a měly postupovat podle zásady in dubio pro reo . 6. Mimo to soudy nižších stupňů nezohlednily, že obviněná si v říjnu 2015 našla nového přítele a od té doby drogy neužívá, začala řádně pracovat a chovat se zodpovědně. Vzhledem k tomu, že trest odnětí svobody má jen velmi zřídka výchovný charakter, obv. K. má za to, že jí měla být dána ještě jedna šance. Dovolatelka projevila lítost nad tím, co se stalo a taky nad tím, že brala drogy. Vzhledem k tomu považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný. Pokud by jí soud uložil určitá omezení či povinnosti namísto nepodmíněného trestu odnětí svobody, obv. K. prohlásila, že se je zavazuje v plné míře dodržovat. 7. Protože Krajský soud v Praze výše uvedené skutečnosti nezohlednil, dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud vyhověl jejímu dovolání a tedy, aby z jejího podnětu podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze a podle § 265k odst. 2 tr. ř., zrušil i další rozhodnutí na něj obsahově navazující. Zároveň obviněná dala podnět, aby předseda senátu Okresního soudu Praha-východ podle § 265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soud přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který nyní na podkladě napadeného rozhodnutí obviněná vykonává, protože je zřejmé, že předmětný zločin nespáchala a lze tudíž předpokládat zproštění obžaloby.

8. Státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, ve svém stanovisku sp. zn. 1 NZO 817/2016-8 ze dne 15. 7. 2016 nejprve předeslal, že obsahem dovolání obv. K. jsou v zásadě tytéž skutkové námitky, které již v minulosti uplatnila a s nimiž se soudy nižších stupňů náležitě vypořádaly. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněná nesouhlasí s tím, jak soud I. stupně vyhodnotil provedené důkazy. Proto se skutkovými závěry polemizuje, hodnotí je jako chybné a Nejvyššímu soudu předkládá verzi opačnou, v rámci které tvrdí, že se žádného trestného činu nedopustila. Podle názoru státního zástupce své dovolání pojala jako další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek, které odpovídají důvodům dovolání taxativně uvedeným v § 265b tr. ř. 9. Mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu stojí i výtky obviněné, kterými brojí proti přílišné přísnosti trestu. Výrok o trestu lze dovoláním napadnout pouze z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Žádná z těchto eventualit však ve věci obv. K. nenastala. 10. Pokud pak jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tento obviněná uplatnila v druhé variantě. Protože však námitky, které obv. K. podřadila pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou oprávněné, nemohou být oprávněné ani podle dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. 11. Z těchto důvodů státní zástupce uzavřel, že dle jeho náhledu je dovolání obviněné J. K. podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř., a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby ho podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Za neopodstatněný pak vyhodnotil i návrh obviněné na přerušení vykonávaného trestu odnětí svobody. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

III. Přípustnost dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená zda bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněná výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovala, a proto její dovolání vyhodnotil jako přípustné.

13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněné naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)

14. Obecně platí, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pod který obv. K. podřadila svou hlavní námitku, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, resp. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). 15. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že - skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
- není vůbec žádným trestným činem. Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu dalšího odvolání . Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.

16. Obviněná J. K. ve svém dovolání sice odkázala na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v podstatě však znovu zopakovala svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se vypořádal Okresní soud Praha-východ (ve svém rozsudku sp. zn. 37 T 162/2015 ze dne 15. 12. 2015) i Krajský soud v Praze (ve svém usnesení sp. zn. 11 To 160/2016 ze dne 21. 4. 2016). Dovolatelka ve svém dovolání vznesla vlastně jedinou zásadní námitku a sice, že na základě provedených důkazů jí nebyl projednávaný skutek prokázán.

17. K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy bezprostředně prováděny a který meritorně rozhoduje o vině a trestu. Odvolací soud svou přezkumnou činností zajišťuje rychlou a účinnou nápravu nesprávných, nezákonných či nespravedlivých prvoinstančních rozsudků. Za tímto účelem je oprávněn i povinen revidovat skutkové i právní závěry soudu I. stupně. Pro Nejvyšší soud je již skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) definitivní a nezměnitelný. Proto dovolatel, který podřadil skutkové námitky pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., již nemá právo na věcnou revizi svého případu, kterému by zrcadlově odpovídala povinnost Nejvyššího soudu k tomuto přezkumu. Průlom do tohoto pravidla je možný pouze výjimečně, když dovolatel vznese námitku, kterou podřadí pod některý ze zákonem daných dovolacích důvodů. V případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je to výhrada reálně existujícího extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že dovolatel přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje). 18. Dovolatelka K. akcentovala (stejně jako ve svém odvolání), že byla odsouzena pouze na základě daktyloskopických stop, které byly sňaty ze skleněné baňky se stopami efedrinu a z nádoby s nápisem Aceton. Obviněná podle svých slov soudu I. stupně dostatečně objasnila, že tyto nádoby se nacházely v kuchyni, takže při umývání nádobí nebo při přípravě jídla je musela vzít a přemístit jinam. Je však stále přesvědčena o tom, že trestná činnost ji nemohla být prokázána na základě tohoto jediného důkazu. 19. Především platí, že takto pojatá námitka je výhradou ryze skutkového charakteru, a proto nenaplňuje ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože však obviněná ve svém dovolání hovoří o závažném pochybení soudů I. a II. stupně, v podstatě implicitně namítla existenci extrémního rozporu . Z tohoto důvodu Nejvyšší soud tento případ přezkoumal. 20. Ze spisového materiálu vyplynulo, že důkazů, na základě kterých byla obviněná z předmětné trestné činnosti usvědčena, bylo rozhodně víc, než je dovolatelka ochotna připustit byť je možné souhlasit s tím, že daktyloskopické stopy na věcech používaných k výrobě pervitinu byly hlavním usvědčujícím důkazem. Mimo odborného vyjádření z oborů daktyloskopie a chemie byly provedeny samozřejmě výslechy všech obviněných (mimo obv. K. ještě výslechy M. M. a A. Z.), dále k projednávané věci podala svědectví svědkyně L. T., a mimo to byly k dispozici i listinné důkazy zejm. protokol o provedení domovní prohlídky, protokol o sledování osob a věcí podle § 158d odst. 2 tr. ř., protokol o vydání věci (tj. lístku se zákazem mluvit o vaření a o Polsku ) a záznamy z rejstříku trestů všech obviněných. 21. Z těchto důkazů vyplynulo, že obv. K. bydlela (nikoli trvale) v bytě na ul. V. P. č. p. ... v Č. cca 7 let, kde bylo zajištěno velké množství předmětů, které bez pochyb sloužily k výrobě pervitinu, neboť na nich byly zajištěny stopy pseudoefedrinu, metamfetaminu i stopy daktyloskopické a to všech tří obviněných. Z policejního sledování bytu pro důvodné podezření z výroby, přechovávání i prodeje pervitinu ve dnech 1. až 4. 3. 2015, byl rovněž zjištěn značný pohyb osob, které nebyly obyvateli domu a do sledovaného bytu docházely (event. čekaly před domem) a dožadovaly se vstupu nejen přes den, ale i v brzkých ranních hodinách (např. v 5 hodin). 22. Z provedených výpovědí v podstatě vyplynula zcela nevěrohodná výpovědní verze o tom, že všichni obvinění v bytě pouze bydleli, ale na extrakci metamfetaminu z pseudoefedrinu se nijak nepodíleli. K samotné výrobě sice docházelo poměrně často (i několikrát týdně č. l. 242), tu však měli na svědomí docházející návštěvníci, se kterými obv. K. neměla nic společného (č. l. 244 an.). Laboratorní zařízení a zajištěné chemikálie se nacházely v kuchyni, a proto na nich byly zajištěny otisky jejích prstů. Od této výpovědi se však obviněná ve své závěrečné řeči odchýlila (č. l. 282). Celou situaci ještě dokreslil list s nápisem: Od teťka nesmíme mluvyt o Polsku vaření atd. Pokuta 100 Kč , který soudu vydala svědkyně L. T. Významná byla i trestní minulost obv. K., neboť byla v minulosti odsouzena rozsudkem Okresního soudu Praha-východ z 18. 6. 2014, sp. zn. 38 T 54/2014, mj. pro přečin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to v podstatě za totožný skutek tj. že v domě na ul. V. P. ... v Č. společně s ostatními zhotovila přesně nezjištěné množství pervitinu. Lze tedy uzavřít, že vina obv. K. byla dostatečně prokázána zajištěnými daktyloskopickými stopami na předmětech sloužících k výrobě drogy a uzavřeným řetězcem dalších nepřímých důkazů.

23. Jak bylo naznačeno výše, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání nejen formálně uveden, ale především musí být odůvodněn relevantními hmotněprávními vadami. Teprve v návaznosti na taková tvrzení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Dovolatelka však svými výhradami předložila Nejvyššímu soudu pouze své pochybnosti o správnosti skutkových závěrů, které vyplynuly z provedených důkazů a v reakci na to tvrdí, že předmětného skutku se nedopustila. Ale tato polemika je z hlediska dovolacího řízení již zcela irelevantní, a proto ji ani není možné podřadit pod tento dovolací důvod. Navíc pro to ani není důvod. Nejvyšší soud při provedeném přezkumu zjistil, že hodnocení provedených důkazů soudy I. a II. stupně je logické, vnitřně konzistentní a nevykazuje žádné vady, tím méně vady závažné, pro které by bylo nutné rozhodnutí soudů nižších instancí jakkoliv reparovat. 24. V rámci své argumentace také dovolatelka zdůraznila, že soud I. stupně měl postupovat v duchu zásady in dubio pro reo. K tomuto výroku Nejvyšší soud konstatuje, že v duchu této zásady postup nebyl možný protože oba soudy nižších stupňů pochybnosti o její vině neměly. A nemá je ani Nejvyšší soud. Vina obv. K. byla zcela nepochybně prokázána.

25. K navazujícímu tvrzení dovolatelky o tom, že od října 2015 má nového přítele a od té doby drogy neužívá, začala řádně pracovat a chovat se zodpovědně , a proto by měla dostat ještě jednu šanci Nejvyšší soud rovněž neakceptoval, neboť tato tvrzení nejsou podřaditelná pod předmětný dovolací důvod. K nim Nejvyšší soud pouze obiter dictum dodává, že obv. K. dostala šanci už v rámci svého prvního odsouzení rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 38 T 54/2014, kterým byla odsouzena mj. pro přečin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a za který jí byl uložen ještě podmíněný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, s odkladem na zkušební dobu 18 měsíců. (Tento rozsudek se stal pravomocným dne 18. 6. 2014.) Dovolatelku však takový trest k nápravě života nemotivoval. Místo toho, aby v běhu podmíněného odsouzení vedla spořádaný život, tak se i nadále spolupodílela na výrobě a distribuci pervitinu, který také dále užívala. Neměla tak ani zájem o výkon řádné práce, protože prostředky k vlastní obživě si obstarávala páchanou trestnou činností. Uložení podmíněného trestu bylo ze strany soudu I. stupně projevem důvěry , že již samotné projednání této trestné činnosti je dostatečným varováním před dalším pácháním trestných činů. Dovolatelka však tuto výstrahu nevzala vážně, a proto jí musel být uložen trest výrazně citelnější, v daném případě trest nepodmíněný, který plní nejen účel výchovný, ale také retributivní a preventivní, a který je obviněná nyní povinna strpět.

26. Také další výhradu obviněné, že jí byl uložen trest nepřiměřeně přísný, nemůže Nejvyšší soud akceptovat. Jednak obecně platí, že výrok o trestu lze dovoláním napadat pouze z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, kterým byl uznán vinným. Především však tento dovolací důvod nedává dovolatelce možnost vznášet námitku nepřiměřenosti trestu, který subjektivně hodnotí jako příliš přísný pokud nejde o nepřípustný druh trestu, nebo o trest uložený mimo zákonem stanovenou sazbu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, nebo ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 149/2003). 27. V projednávaném případě soud I. stupně obviněné uložil (a soud odvolací potvrdil) nepodmíněný trest odnětí svobody, který odpovídá jak druhově, tak i zákonem stanovenou sazbou. Mimo to uložení podmíněného či jiného alternativního trestu obv. K. bylo v podstatě vyloučeno, protože soud I. instance, vzhledem k tomu, že dovolatelka ve zkušební době pokračovala v páchání téhož trestného činu, nabyl přesvědčení, že uložení jakéhokoli alternativního trestu by zjevně nevedlo k její nápravě. Proto jí zcela v souladu s platnou právní úpravou uložil trest odnětí svobody, ale na samé dolní hranici zákonné trestní sazby, která je podle § 283 odst. 1, 2 tr. zákoníku stanovena od 2 do 10 let. Také zařazení obviněné do věznice s dozorem v souladu s § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, je zcela oprávněné, neboť její nepodmíněný trest nepřesáhl hranici tří let, byl jí uložen pro úmyslný trestný čin, přičemž dovolatelka v minulosti trest odnětí svobody pro úmyslnou trestnou činnost ještě nevykonala.

28. V této souvislosti Nejvyšší soud dodává, že pokud je předsevzetí dovolatelky vést nadále spořádaný život míněno upřímně, a již v průběhu výkonu trestu odnětí svobody obviněná svým chováním a plněním svých povinností prokáže své polepšení je jejím právem požádat v souladu s § 88 odst. 1 tr. zákoníku, po výkonu poloviny uloženého trestu, o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, samozřejmě za splnění všech zákonných podmínek.

29. Mimo výše uvedené obv. K. ještě odkázala na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř ., neboť má za to, že Krajský soud v Praze rozhodl o zamítnutí jejího odvolání, přestože byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obecně platí, že tento důvod dovolání obsahuje dvě alternativy důvodů dovolání. Pod první variantu spadají případy, kdy byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí nalézacího soudu z ryze formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř., a to bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř. Pod druhou alternativu spadají případy, kdy bylo zamítnuto podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

30. Z dovolání obv. K. vyplynulo, že tento dovolací důvod uplatnila v jeho druhé variantě, čímž Nejvyššímu soudu sdělila, že jí sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu II. stupně, ale tento soud, přestože v řádném opravném řízení napadené rozhodnutí soudu I. stupně věcně přezkoumával, vytýkanou vadu neodstranil. Dovolatelka tak má za to, že Krajský soud v Praze její odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl i přesto, že v předcházejícím řízení skutečně byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

31. Nejvyšší soud se na podnět dovolatelky vytýkanými pochybeními zabýval, ale zjistil, že oba soudy nižších instancí ve svých právních závěrech nepochybily. A protože v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, tak nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

V. Závěr

32. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Okresní soud Praha-východ provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy zjevně vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na odpovědném uvážení všech okolností případu a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. S tím vyjádřil souhlas i Krajský soud v Praze, který odvolání obv. K. (stejně jako obv. M. a Z.) zamítl. 33. Nejvyšší soud po přezkumu napadených rozhodnutí dospěl k tomu, že v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. k porušení zákona. Proto dovolání obv. K. odmítl, a to s odkazem na ust. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť její dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. § 265b tr. ř. Za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 11. 2016

JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu