11 Tdo 110/2009
Datum rozhodnutí: 26.02.2009
Dotčené předpisy:




11 Tdo 110/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. února 2009 dovolání podaná obviněnými P. P. a H. P. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 13 To 254/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 210/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněných P. P. a H. P. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 3 T 210/2007, byly obviněné P. P. a H. P. uznány vinnými pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. ve třech případech k § 250b odst. 1, 3 tr. zák. a v jednom případě k § 250b odst. 1 tr. zák.

Za tyto a za sbíhající se trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák., jimiž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 1. 2007, č. j. 4 T 131/2006-312, byla obviněná P. P. odsouzena podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.

Obviněná H. P. byla za tyto a za sbíhající se trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák., jimiž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 1. 2007, č. j. 4 T 131/2006-312, odsouzena podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Pardubicích se obviněné trestné činnosti dopustily tím, že

1. obviněná H. P. instruovala D. M., jak si opatřit nepravdivé potvrzení o zaměstnání a výši příjmů včetně otisku razítka zaměstnavatele na potvrzení ze dne 12. 11. 2003, potvrzení o zaměstnání a výši příjmů ručitele M. V. včetně razítka zaměstnavatele na tomto potvrzení uvedeného ze dne 12. 11. 2003, prohlášení ručitele I. J. datované dnem 21. 11. 2003 a potvrzení o zaměstnání a výši příjmů tohoto ručitele datované dnem 7. 11. 2003, přičemž jeho osobní údaje byly M. dle instrukcí H. P. napsány do uvedených dokumentů podle fotokopie opisu jeho rodného listu a fotokopie jeho občanského průkazu, přičemž fotokopie obou dokladů měla u sebe obviněná H. P., přičemž věděly, že údaje o zaměstnání jsou nepravdivé, obviněný M. V. poskytl obviněné D. M. zfalšované potvrzení o zaměstnání a výši příjmů u společnosti EM S., s. r. o., ze dne 12. 11. 2003, které opatřil svým podpisem, ačkoliv u této společnosti nikdy nepracoval, přičemž razítko zaměstnavatele na potvrzení uvedeného nechala vyrobit obviněná D. M. na radu obviněné H. P., tyto doklady převzala obviněná P. P. za eB., a. s., jako podklady pro poskytnutí úvěru obviněné D. M., doklady řádně neověřila a byla minimálně srozuměna s tím, že obsahují zfalšované údaje a na základě těchto dokladů byl obviněné D. M. poskytnut dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 11. 2003 spotřebitelský úvěr ve výši 300.000,- Kč, který byl převeden na její osobní účet, z něhož obviněná D. M. vybrala dne 26. 11. 2003 částku 290.000,- Kč;

2. obviněná H. P. instruovala obviněnou D. M., jak si opatřit nepravdivé potvrzení o zaměstnání a výši příjmů obviněného M. V., včetně otisku razítka zaměstnavatele na potvrzení ze dne 9. 12. 2003, dále nezjištěným způsobem opatřila falešné potvrzení o zaměstnání a výši příjmů ručitele M. P., kde byly původně pravdivé údaje o době jeho zaměstnání a výši příjmů ve společnosti O. S. D., s. r. o., změněny na od 2. 6. 2000 a příjem byl nepravdivě uveden ve výši 23.609,- Kč, rovněž opatřila falešné výplatní pásky na jméno M. P. za období září až říjen 2003 a mzdové listy na jméno M. V. za období srpen až září 2003 tak, aby odpovídaly zfalšovaným údajům o příjmech a srážkách zaměstnance, obviněná D. M. podle instrukcí obviněné H. P. vyplnila potvrzení o zaměstnání a výši příjmů obviněného M. V. a nechala vyrobit razítko společnosti EM S., s. r. o., s vědomím, že bude použito i na potvrzení o zaměstnání a výši příjmů M. V., tyto doklady převzala obviněná P. P. za eB., a. s., jako podklady pro poskytnutí úvěru obviněnému M. V., doklady řádně neověřila a byla minimálně srozuměna s tím, že obsahují zfalšované údaje a na základě těchto dokladů byl obviněnému M. V. poskytnut dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 12. 2003 spotřebitelský úvěr ve výši 150.000,- Kč, který byl převeden na jeho osobní účet, z něhož obviněný M. V. vybral dne 17. 12. 2003 částku 145.000,- Kč;

3. obviněná H. P. blíže nezjištěným způsobem opatřila potvrzení o příjmech a srážkách na jméno obviněných H. Š. a M. F. za měsíce listopad a prosinec 2003 tak, aby odpovídaly příjmům obviněných H. Š. a M. F. uvedeným v nepravdivých potvrzeních o příjmech a srážkách zaměstnance, obviněná M. F. předložila k prohlášení o svém ručitelském závazku ze dne 27. 1. 2004 zfalšované potvrzení o zaměstnání a výši příjmů u společnosti L., s. r. o., které opatřila svým podpisem, ačkoliv uvedená společnost toto potvrzení nevystavila, tyto doklady převzala obviněná P. P. za eB., a. s., jako podklady pro poskytnutí úvěru obviněné H. Š., doklady řádně neověřila a byla minimálně srozuměna s tím, že obsahují zfalšované údaje, a na základě těchto dokladů byl obviněné H. Š. dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 1. 2004 poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 150.000,- Kč, který byl převeden na její osobní účet, z něhož obviněná H. Š. vybrala dne 29. 1. 2004 částku 140.000,- Kč;

4. obviněná H. P. blíže nezjištěným způsobem opatřila potvrzení o příjmech a srážkách na jméno obviněných H. Š. a M. F. za měsíce září a říjen 2003 tak, aby odpovídaly příjmům těchto obviněných uvedeným ve zfalšovaných potvrzeních o příjmech a srážkách zaměstnance, obviněná H. Š. předložila k prohlášení o svém ručitelském závazku ze dne 5. 12. 2003 zfalšované potvrzení o zaměstnání a výši příjmů u společnosti L., s. r. o., které opatřila svým podpisem, ačkoliv uvedená společnost toto potvrzení nevystavila, tyto doklady převzala obviněná P. P. za eB., a. s., jako podklady pro poskytnutí úvěru obviněné M. F., doklady řádně neověřila a byla minimálně srozuměna s tím, že obsahují zfalšované údaje a na základě těchto dokladů byl obviněné M. F. dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 12. 2003 poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 150.000,- Kč, který byl převeden na její osobní účet, z něhož obviněná M. F. vybrala dne 10. 12. 2003 částku 145.000,- Kč.

Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podaly obviněné P. P. a H. P. odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako soud odvolací, usnesením ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 13 To 254/2008 tak, že podle § 256 tr. ř. podaná odvolání zamítl. Citované usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněné P. P. uplynutím desátého dne od uložení (§ 64 odst. 2 tr. ř.), tedy dne 15. 9. 2008, obviněné H. P. rovněž uplynutím desátého dne od uložení, tedy dne 15. 9. 2008, jejich obhájci dne 8. 9. 2008, a Okresnímu státnímu zastupitelství v Pardubicích dne 3. 9. 2008.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích podaly obviněné P. P. a H. P. prostřednictvím svého obhájce Mgr. J. H. dovolání učiněná jedním společným podáním, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Pardubicích dne 4. 11. 2008.

Obviněné napadly výrokovou část usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázaly na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a rovněž na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněné nejprve poukázaly na formální vady, kterými napadené usnesení trpí, zejména na chybnou citaci zákonných ustanovení, podle kterých byly uznány vinnými. Dále zdůvodnily své dovolání tím, že v případě obviněné P. P. nejen, že soudem deklarované skutečnosti nebyly prokázány, ale nebyly ani splněny znaky subjektivní stránky, tedy nepřímého úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák. Srozumění pachatele vyžaduje aktivní volní vztah k způsobení následku relevantního pro trestní právo. Lhostejný vztah nestačí. Jednalo se o běžné klienty, obviněná vyřizovala mnohonásobně více úvěrů, než u kterých zajistila kontakt její matka. Obviněná P. P. popírá, že by věděla o tom, že podkladové listiny pro poskytnutí úvěrů jsou padělané. Nemohla o tom nic vědět, protože činnost vykonávala v P. Nikdo s ní neprojednával, za jakých okolností a kde si opatřil příslušná potvrzení. Prověřování mělo v náplni práce tzv. RISK oddělení. Obviněná neměla v náplni práce, aby tyto skutečnosti prověřovala. To bylo jednoznačně prokázáno pracovní smlouvou. Soud dosud nepředložil obviněnou podepsanou pracovní náplň, kde by jí bylo uloženo telefonicky ověřovat příjem žadatelů o úvěr. Nebylo prokázáno, že by obviněná P. P. byla seznámena s jednotlivými interními předpisy. Nebylo to potvrzeno jejím podpisem na pracovní smlouvě, dodatku nebo školících protokolech. Pracovní smlouva byla uzavřena 3. 2. 2003, těžko může obstát tvrzení soudu, že při jejím podpisu byla seznámena s předpisy ze září a z prosince 2003.

V další části společného dovolání obviněné uvádějí výhrady vůči skutkovým zjištěním, a to podle svých slov pouze pro informaci soudu, jaká je jejich důkazní situace. Jedná se o to, že u obviněné H. P. nejsou naplněny znaky skutkové podstaty odsouzeného trestného činu ve stádiu pomoci. Ta nikomu žádosti o úvěr nevyplňovala ani nepřepisovala. Obhajoba nemohla předložit vlastní posudek z oboru písmoznalectví, protože je v trestním řízení zcela nerovnoprávnou stranou. Originály listin jsou v držení eB., a. s., a je nepředstavitelné, aby je tato vydala. Zprostředkovatel neručí za to, že zájemce o úvěr uvedl do žádosti nepravdivé údaje. Obviněná žádná razítka ani potvrzení nevyhotovovala a nikoho k tomu nevedla. Pracovníci banky se ve svědeckých výpovědích vyjádřili k otázce manipulace s elektronickými klíči a vyloučili, aby ji prováděl někdo, kdo by s účtem neměl nic společného. Odsouzenou H. P. některý z úředníků poznal, protože ona i její rodina a firma měly v bance své účty. Pokud by byly vyžádány z archivu originály příkazů k výběru, mohl být jejich pisatel zjištěn písmoznaleckou expertízou. Celé řízení proti obviněné H. P. vychází z toho, že podala na spoluobviněnou M. trestní oznámení pro trestný čin zpronevěry. Není pravdivé tvrzení soudu, že by obviněná vypověděla, že za své služby nedostávala provizi. Již při svém výslechu dne 9. 10. 2007 na str. 5 uvedla, že klienti provizi platili.

V poslední části dovolání pak obviněné shrnují podle jejich názoru nejzávažnější nedostatky v dokazování a s poukazem na vybraná rozhodnutí Ústavního soudu tvrdí, že se zde jedná o případ extrémního nesouladu právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními. Soudy pochybily, když nevyslechly nadřízené pracovníky obviněné P. P., v daném období K. K. a ředitele KC eB. v P., pracovníky RISK oddělení a další svědky, mimo jiné i manžela obviněné H. P., který by se vyjádřil k otázce, zda ve společném bydlišti docházelo k podpisu úvěrových smluv.

Vzhledem k uvedenému obě obviněné navrhly, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

K podaným dovoláním se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí průběhu předchozího řízení a dovolacích námitek nejprve vysvětlila podstatu obviněnými uplatněného dovolacího důvodu a zhodnotila, že námitky obviněných založené na tvrzeném extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a právními závěry neodpovídají podstatě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nesměřují proti právnímu posouzení, ale procesnímu postupu soudů při dokazování. O extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy lze hovořit tehdy, pokud nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Jde o případy, kdy skutková zjištění nemají žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nevyplývají z důkazů při žádném z logických postupů jejich hodnocení, jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, jestliže byly některé důkazy v řízení opomenuty nebo získány a použity v rozporu s procesními předpisy. V posuzovaném případě však není možné žádné takové pochybení nalézt. Popsaný extrémní nesoulad nemůže spočívat pouze v tom, že dovolatelky hodnotí důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem. Stejně tak zde nejde ani o extrémní exces v podobě opomenutých důkazů, neboť soudy přesvědčivě vyložily, proč neprovedly obviněnými navrhované důkazy a proč důkazy již provedené považovaly za dostatečné.

V případě obviněné H. P. uzavřela státní zástupkyně, že tato obviněná neuplatnila jiné námitky než skutkové povahy směřující proti rozsahu provedeného dokazování a způsobu hodnocení důkazů, a je proto namístě její dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Oproti tomu pod uplatněný dovolací důvod lze podřadit námitku obviněné P. P., že její jednání nenaplnilo subjektivní stránku pomoci k trestným činům, kterými byla uznána vinnou. Obviněná má za to, že její vztah k následku byl pouze lhostejný, což nestačí k naplnění volní složky nepřímého úmyslu. Státní zástupkyně proto na tomto místě vysvětlila podstatu srozumění pachatele s následkem jako volní složky nepřímého úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák. a dále pak teoretické pojetí tzv. nepravé lhostejnosti a tzv. pravé lhostejnosti. Uzavřela, že v posuzovaném případě se ani o jednu z těchto forem nejednalo, naopak ze skutkových okolností vyplývá kladné stanovisko obviněné P. P. k tomu, že v posuzovaných případech došlo k poskytnutí úvěru na základě úvěrových smluv, v nichž byly uvedeny nepravdivé údaje. Vnitřní subjektivní vztah obviněné P. P. k následku vykazuje všechny znaky nepřímého úmyslu, nejednalo se proto o stav lhostejnosti.

S ohledem na to státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné P. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání obviněné H. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v této trestní věci dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a oprávněnými osobami. Zjistil, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že byla podána v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněné ve svém společném dovolání označují jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Co se týká vytýkaných formálních vad usnesení odvolacího soudu (nesprávná citace zák. ustanovení), je nutno říci, že obviněné nijak dále nespecifikují, jaký tyto nedostatky měly mít vliv na kvalitu právního posouzení skutku a vlastně ani netvrdí, že by tomu tak mělo být. Nejvyšší soud má v tom případě za to, že obviněné chtěly na tyto nepřesnosti pouze poukázat, takto formulovaná námitka však nespadá pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. Další námitky jsou pak zjevně zaměřeny proti rozsahu dokazovaní a hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně. Nelze proto než konstatovat, že ani tyto námitky uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídají. Nadto je třeba podotknout, že hodnocení důkazů vyjádřené v odůvodní rozsudku nalézacího soudu nevykazuje žádné tvrzené nedostatky, jeví se jako zcela logické a v pořádku. Nalézací soud se přesvědčivě vypořádal mimo jiné i s tím, proč další důkazní návrhy považoval již za nadbytečné.

Jako sporná se na první pohled může jevit povaha námitky obviněné P. P. ohledně jejího vztahu k následku trestného činu, který neměl být takové povahy, aby byla naplněna subjektivní stránka. I zde je však třeba zdůraznit, že na základě uplatněného ani jiného dovolacího důvodu nelze přezkoumávat skutková zjištění. Je tomu tak i u subjektivní stránky. Ze skutkových zjištění vyjádřených v popisu jednotlivých skutků v rozsudku nalézacího soudu ani z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů nevyplývá, že by vztah P. P. k následku měl být lhostejný. Soudy naopak dospěly k závěru, že obviněná byla minimálně srozuměna s tím, že předložené podklady pro poskytnutí úvěru obsahují zfalšované údaje. Z této formulace, ačkoli ne zcela pregnantní vzhledem k užití právního termínu ve skutkové větě, je na první pohled zřejmé, že obviněná věděla, že podklady obsahují nebo mohou obsahovat nepravdivé údaje. Ačkoli to zde není výslovně vyjádřeno, je patrné i to, že neexistovala žádná okolnost, na kterou by se obviněná mohla spoléhat a na jejím základě se domnívat, že předložené podklady jsou pravé. Proto je logické, že je ani řádně neověřovala, což byla podle skutkových závěrů její povinnost. Tímto jednoznačně zaujala k následku aktivní volní vztah a nemělo by smysl zabývat se na tomto místě teoretickými úvahami, jak by tomu bylo v případě, kdyby její vztah k následku byl lhostejný. Přes tvrzenou nesprávnost právního posouzení obviněná tuto námitku odůvodňuje tím, že o nepravdivých údajích v podkladech k žádostem o úvěr nevěděla a nemohla vědět, což je však námitka směřující do skutkových zjištění a tedy se jí Nejvyšší soud v dovolacím řízení nemohl zabývat. I zde platí to, co bylo řečeno výše ohledně hodnocení důkazů nalézacím soudem.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněné P. P. a H. P. podaly svá dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jejich dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jimi napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř.

O odmítnutí dovolání obviněných P. P. a H. P. rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. února 2009

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch