11 Tdo 11/2017
Datum rozhodnutí: 16.02.2017
Dotčené předpisy: § 36 odst. 2 tr. ř.




11 Tdo 11/2017-26


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 2. 2017 dovolání, které podal obviněný
M. O.,
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 10 To 260/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 79/2016 a rozhodl
t a k t o :



Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
s e
dovolání obviněného M. O.
o d m í t á .


O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 6 T 79/2016,
byl M. O. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.


Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že od přesně nezjištěné doby od měsíce srpna 2014 do 7. března 2016 v H. K. v M., na S. p., na P., u OC Atrium a na dalších místech města H. K. opakovaně prodával, zdarma či výměnou za protislužby předával drogy pervitin a marihuanu, a to níže uvedeným osobám

R. Š., v období od měsíce června 2015 do 24. prosince 2015 opakovaně nejméně ve 28 případech prodal drogu pervitin, zpravidla 1x týdně dávku o váze 0,1 gramu za částku ve výši 500 Kč za dávku, celkem nejméně 2,8 g pervitinu za částku v celkové výši nejméně 14

000 Kč,

Bc. P. K., vystupujícímu pod přezdívkou V., v období od podzimních měsíců roku 2014 do měsíce března 2016 pravidelně 2x měsíčně prodával pervitin, celkem ve 30 případech, kdy mu takto prodal pervitin o váze nejméně 4 gramy za částku v celkové výši 10

000 Kč,

J. H., v období od měsíce září 2015 do měsíce února 2016 nejméně v 6 případech prodal drogu pervitin, vždy dávku o váze 0,2 gramu za částku ve výši 500 Kč za dávku, celkem 1,2 g pervitinu, a dále mu v uvedeném období prodal celkem 6 g drogy marihuany za částku ve výši 1

504 Kč,

J. K., v období od měsíce září 2015 do konce měsíce února 2016 nejméně v 6 případech prodal drogu pervitin, a to v množství od 0,15 g do 0,2 g, vždy za částku ve výši 500 Kč za dávku, celkem za částku ve výši 4

000 Kč,

S. I., v období od letních měsíců roku 2015 do měsíce prosince 2015 nejméně v 5 případech prodal přesně nezjištěné množství drogy pervitinu, vždy za částku ve výši 200 Kč za dávku,

R. T., v období od měsíce února 2015 do měsíce února 2016 nejméně v 7 případech prodal drogu pervitin, a to ve 3 případech dávku o váze 0,15 g, ve zbývajících případech vždy dávku o váze 0,2 g, celkem 1,25 g za částku v celkové výši 3

500 Kč,

J. R., v období od měsíce září 2015 do 7. března 2016, nejméně v 10 případech zdarma předal drogu pervitin, a to v celkovém množství 1 gramu,

M. V., v období od měsíce srpna 2014 do měsíce ledna 2016 nejméně ve 30 případech prodal přesně nezjištěné množství drogy pervitinu, a to za částku v celkové výši 7

500 Kč, z toho ve 25 případech za částku ve výši 200 Kč a v 5 případech za částku ve výši 500 Kč,

M. M., v období od měsíce září 2015 do měsíce prosince 2015 nejméně v 15 případech prodal přesně nezjištěné množství drogy pervitinu, vždy dávku o nezjištěné váze za částku ve výši 1

000 Kč, celkem za částku ve výši 15

000 Kč

J. F., v období od letních měsíců roku 2015 do měsíce února 2016 v H. K. nejméně ve 20 případech prodal drogu marihuanu, vždy za částky od 500 Kč do 2

000 Kč za dávku o přesně nezjištěném množství, celkem 3 4 gramy za částku ve výši nejméně 15

000 Kč, maximálně za 20

000 Kč, dále mu v 1 případě prodal přesně nezjištěné množství drogy pervitinu za částku ve výši 500 Kč,

T. C., v období od měsíce září 2014 do měsíce listopadu 2015 nejméně ve 200 případech předal drogu pervitin, vždy dávky o váze od 0,1 do 0,2 gramu, z toho ve 100 případech mu jej prodával za částky od 200 do 500 Kč, za částku v celkové výši nejméně 25

000 Kč, ve zbývajících 100 případech výměnou za protislužbu, zejména odvoz autem a podobné,

J. B., v přesně nezjištěném období od počátku roku 2015 do 7. 3. 2016 ve třech případech prodal drogu pervitin, vždy dávku o váze 0,1 gramu za částku ve výši 300 Kč, ve zbývajícím případě dávku o váze 0,2 gramu za částku ve výši 500 Kč,

P. Š., v období od měsíce srpna 2015 do měsíce února 2016 v H. K. nejméně ve 3 případech prodal celkem 0,6 gramu drogy pervitinu, a to za částku ve výši 500 Kč za dávku, celkem za částku ve výši 1

500 Kč, a dále jí v přesně nezjištěném množství případů opakovaně prodával drogu marihuanu, vždy o váze 3 g za částku ve výši 500 Kč měsíčně, celkem za uvedené období přibližně 21 gramů za 3

500 Kč,

J. L., v období od měsíce srpna 2015 do měsíce prosince 2015 v H. K. nejméně ve 30 případech prodal drogu marihuanu, vždy dávku o váze 0,6 gramu, vždy za částku ve výši od 200 Kč za dávku, celkem nejméně 18 g marihuany za částku v celkové výši 6

000 Kč,

K. P., v období od měsíce dubna 2015 do konce měsíce února 2016 zpravidla lx týdně nejméně ve 40 případech prodal drogu pervitin, vždy dávku o váze 1,1 g, vždy dávku za částku ve výši 2

000 Kč, celkem nejméně 40 gramů pervitinu za částku ve výši nejméně 80

000 Kč,

M. Ž., v období od měsíce září 2015 do měsíce února 2016 opakovaně, zpravidla v intervalu 3x měsíčně, nejméně v 15 případech prodal drogu pervitin, a to o celkové váze nejméně 3 gramy, vždy za částku ve výši 500 Kč za dávku o váze 0,2 g, celkem za částku ve výši 7

500 Kč,

M. K., v období od měsíce června 2015 do měsíce prosince 2015 v intervalu zpravidla 5x měsíčně, vždy dávku o váze 0,1 g za částku ve výši 300 Kč za dávku, kdy mu takto prodal nejméně ve 30 případech 3 gramy pervitinu za částku ve výši 9

000 Kč,

K. V., v období od měsíce května 2015 do měsíce října 2015 nejméně ve 12 případech prodal přesně nezjištěné množství drogy pervitinu, vždy za částky ve výši od 300 Kč do 500 Kč za dávku, celkem za částku ve výši 5

600 Kč,

L. H., v období od měsíce října 2015 do měsíce ledna 2016 ve 2 případech prodal drogu pervitin, vždy za částku ve výši 300 Kč za dávku o váze 0,2 g, a dále mu prodal přesně nezjištěné množství drogy marihuany, tzv. lampovky , a to ve třech případech, vždy dávku za částku ve výši 150 Kč,

P. P., v období od měsíce října 2015 do měsíce února 2016 nejméně v 5 případech prodal drogu pervitin, a to v 1 případě za částku ve výši 1

000 Kč za dávku o přesně nezjištěné váze, ve zbývajících případech vždy dávku za částku ve výši 500 Kč, celkem přesně nezjištěné množství za částku v celkové výši nejméně 3

000 Kč,

R. J., v období od měsíce srpna 2015 do měsíce února 2016, nejméně ve 12 případech poskytl přesně nezjištěné množství drogy pervitinu, a to ve 3 případech zdarma, ve zbývajících případech mu drogu prodal za přesně nezjištěnou částku,

T. N., v období od měsíce března 2015 do měsíce února 2016, nejméně ve 20 případech prodal drogu pervitin, vždy dávku o váze 0,15 g, vždy za částku ve výši 500 Kč za dávku, celkem mu prodal nejméně 3 g pervitinu za částku v celkové výši nejméně 10

000 Kč,

M. O., v období od měsíce listopadu 2015 do měsíce února 2016 ve dvou případech prodal drogu marihuanu, vždy dávku o váze 1 gramu, vždy za částku ve výši 200 Kč za dávku, celkem 2 gramy za částku ve výši 400 Kč,

P. B., v období od měsíce od února 2015 do měsíce února 2016 nejméně ve 4 případech prodal drogu pervitin, a to za částky ve výši 1

500 Kč, 1

000 Kč a dvakrát 500 Kč, celkem za 3

500 Kč, v množství 1,2 gramu a ve 4 případech mu prodal drogu marihuanu, vždy dávku za částky od 200 300 Kč, celkem za částku ve výši nejméně 1

000 Kč, a to celkem nejméně 5 gramů,

K. Z., v období od měsíce března 2015 do konce měsíce února 2016, nejméně ve 4 případech předal drogu pervitin, vždy dávku o váze 0,1 gramu za částku ve výši 200 Kč za dávku, celkem pak 0,4 g za 800 Kč, a to za protislužbu, ostříhání vlasů,

přičemž droga pervitin obsahuje látku metamfetamin, což je látka patřící mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a uvedená v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a konopí je uvedeno v příloze nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č.167/1998 Sb., o návykových látkách, jako omamná látka zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, jejíž hlavní psychoaktivní složkou je delta-9-tetrahydrocannabinol, který je uveden v příloze nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka, zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách.


Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 10 To 260/2016,
podle § 256 tr. ř. zamítl.


Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu
podal obviněný
prostřednictvím svého obhájce Mgr. Miloše Znojemského
dovolání.
Namítl v něm, že se k trestné činnosti přiznal pod vlivem metamfetaminu. Uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný. Své předchozí problematické jednání změnil, dochází pravidelně do poradny pro závislé, nalezl si i zaměstnání.


Závěrem obviněný nejprve navrhl, aby bylo usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 9. 2016 zrušeno a výrok o trestu změněn v tom smyslu, že mu bude uložen podmíněný trest odnětí svobody s dohledem. Následně navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 10 To 260/2016, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.


Na výzvu soudu prvního stupně obviněný své dovolání doplnil. Pokud jde o dovolací důvody, odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), g) a h) tr. ř. Dále uvedl, že byl osobou závislou na užívání omamných a psychotropních látek, což mělo za následek, že nebyl schopen se náležitě hájit. Měl mu proto být ustanoven obhájce podle § 36 odst. 2 tr. ř.


Nejvyšší státní zástupce
prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.


Nejvyšší soud
jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].


Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §

265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.


Podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Podle § 36 odst. 2 tr. ř. obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.


V rámci svého velmi stručného doplňujícího podání obviněný v tomto směru pouze uvedl, že byl osobou závislou na užívání omamných a psychotropních látek, což mělo za následek, že nebyl v průběhu řízení schopen řádně hájit své zájmy. Nebyl si v průběhu řízení plně vědom svých práv a pouze ustanovení obhájce by zajistilo jeho právo na obhajobu. K takto stručně formulované námitce se pak lze obtížně vyjádřit. V minulosti nicméně orgány činné v trestním řízení považovaly toto ustanovení za naplněné zejména u osob trpících duševní nemocí, u obviněných hluchých, hluchoněmých, němých, slepých, s vadami řeči nebo těžce nemocných (např. u osob s organickým onemocněním mozku, silným kornatěním apod.), u obviněných, kteří jsou po utrpěném úrazu v kómatu nebo v jiném obdobném stavu hospitalizováni v nemocnici, anebo u obviněných, kteří neumí číst nebo psát, apod. (srov. č. 27/1977, č. 65/1978 Sb. rozh. tr., viz Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 447). Z toho je patrné, že samotné užívání omamných a psychotropních látek nebo závislost na nich ještě nic nevypovídá o schopnosti obviněného náležitě se hájit, pokud toto nemělo za následek vznik duševní nemoci nebo jiného významného poškození mentálních funkcí u obviněného. Nic takového však obviněný neuvádí a ani v průběhu řízení pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit nevznikly.


Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.


Z naznačeného výkladu je patrné, že obviněný žádné námitky, které by bylo možno citovanému dovolacímu důvodu podřadit, neuvedl. Pokud jde o jeho zmínku, že se k trestné činnosti policii doznal pod vlivem metamfetaminu, není vůbec zřejmé, co tím chce obviněný říci, ale pokud by tímto chtěl své přiznání jako důkaz zpochybnit, pak lze konstatovat, že jeho výpověď nebyla ve věci jediným usvědčujícím důkazem (navíc ani okolnost, že je osoba při výpovědi pod vlivem drogy, nemusí tuto výpověď automaticky činit méně věrohodnou).


Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).


Pokud tedy jde o námitky obviněného směřující do výroku o trestu, ani tyto neodpovídají obviněným uplatněným dovolacím důvodům, neboť obviněný namítá pouze to, že uložený trest je nepřiměřeně přísný.


Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), g) a h) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného M. O. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.


P o u č e n í :
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


V Brně dne 16. 2. 2017

JUDr. Karel Hasch předseda senátu