11 Td 72/2012
Datum rozhodnutí: 29.01.2013
Dotčené předpisy: § 24 odst. 1 tr. ř.



11 Td 72/2012-6

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud v trestní věci obviněného P. J. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 84/2012, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2013 o příslušnosti soudu, t a k t o :

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání trestní věci obviněného P. J. p ř í s l u š n ý Obvodní soud pro Prahu 1.

O d ů v o d n ě n í :


Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 podala dne 30. 11. 2012 Obvodnímu soudu pro Prahu 1 obžalobu na obviněného P. J. pro pokračující přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že celkem 5 skutky v časovém rozmezí listopad 2010 až březen 2011 v R. , O. , B. , O. a O. u pěti bankovních institucí uzavřel smlouvu o osobním účtu, ke které vždy obdržel platební kartu, kdy ačkoliv měl na těchto účtech nízký kladný zůstatek v rozmezí 200,- Kč - 1.070,- Kč, v období od 19. 3. 2011 4. 4. 2011 s vědomím, že nebude mít finanční prostředky na úhrady plateb a bude je provádět do nepovoleného, záporného zůstatku, provedl prostřednictvím platebních karet celkem ve 167 případech nákupy pohonných hmot na samoobslužných čerpacích stanicích ve Velké Británii a Irsku, přičemž vždy využil zpoždění v zaúčtování provedených transakcí přes platební terminály, čímž způsobil poškozeným pěti bankovním institucím (všechny sídlem v P. ) celkovou škodu ve výši 419.959,- Kč.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 7 T 84/2012, byla podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. trestní věc obviněného P. J. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti s tím, že Obvodní soud pro Prahu 1 v souladu i s návrhem státního zástupce konstatoval, že není příslušný k projednání a rozhodnutí této trestní věci. Podle ustanovení § 18 odst. 1 tr. ř. je vzhledem k bydlišti obviněného a k tomu, že dva dílčí útoky pokračujícího přečinu podvodu byly spáchány v obvodu Okresního soudu v Bruntále právě tento soud příslušný k projednání předmětné trestní věci. K tomu obvodní soud také uvedl, že z popisu skutku, z dosud provedených, včetně důkazů výpovědi obviněného vyplývá, že obviněný jednal tak, že uzavřel smlouvy s peněžními ústavy v rámci Olomouckého a Severomoravského kraje s tím, že škoda byla způsobena jednáním obviněného na území Velké Británie a Irska. Navíc Okresní soud v Bruntále vedl proti obviněnému poslední trestní řízení v roce 2012.

Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.

Pro určení místní příslušnosti soudu, nejde-li o řízení proti mladistvému, je primární kriterium vyplývající z ustanovení § 18 odst. 1 tr. ř., podle něhož řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je přitom třeba považovat především místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícím objektivní stránku trestného činu, avšak i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu (srov. rozhodnutí č. 12/1972 Sb. rozh. tr.).

Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt, u něhož místem spáchání je jak místo, kde došlo k jednání pachatele, tak místo, kde došlo k následku. V případě pokračujícího trestného činu je pak místem spáchání trestného činu každé místo, kde pachatel páchal trestnou činnost. Místem spáchání trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž uvedl někoho v omyl, dále místo, kde vznikla škoda, a také místo, kde se pachatel obohatil (srov. rozhodnutí č. 53/1994 Sb. rozh. tr.).

V dané trestní věci se obviněný dopustil trestného jednání především na území Velké Británie a Irska, avšak jeho nevyhnutným předpokladem bylo jednání obviněného spočívající v uzavření smluv o osobních účtech a platebních kartách u bankovních subjektů, což učinil na území České republiky, a to v pěti různých místech Moravskoslezského a Olomouckého kraje. Následek jeho jednání (vznik škody) nastal nejen v cizině (Velké Británie, Irsko), ale rovněž na území České republiky, neboť poškozené bankovní subjekty mají sídlo v různých obvodech Prahy. Na základě toho je zřejmé, že v posuzované trestní věci je dána příslušnost několika soudů. Pod bodem 1) obžaloby je zřejmé, že místem vzniku následku tohoto dílčího útoku - vzniku škody - je sídlo poškozené společnosti Komerční banka, a. s., Praha 1, Na Příkopě 33, které nepochybně spadá do obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1. Obžaloba byla státní zástupkyní podána rovněž u tohoto soudu. Na tom nic nemění okolnost, že později, tj. po spáchání činu, byla pohledávka této banky postoupena jinému subjektu. Vzhledem k ustanovení § 22 tr. ř. je k projednání a rozhodnutí věci dána příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1, jako soudu u něhož podal státní zástupce obžalobu, neboť ke vzniku škody jako následku trestného jednání obviněného došlo u tohoto dílčího útoku právě v jeho obvodu, a tím je založena i příslušnost k projednání obžaloby ohledně celého skutku.

Z těchto důvodů bylo o příslušnosti rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno, když Nejvyšší soud neshledal ani přesvědčivé argumenty pro případný postup podle § 24 odst. 2 a § 25 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 29. ledna 2013 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík