11 Td 67/2011
Datum rozhodnutí: 06.01.2012
Dotčené předpisy: § 25 tr. ř.



11 Td 67/2011-14

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud v trestní věci obviněného J. J. projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. ledna 2012 návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. řádu a rozhodl t a k t o :

Návrh na odnětí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 8 To 393/2011 a její přikázání Městskému soudu v Praze podle § 25 tr. řádu se z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. května 2011, sp. zn. 1 T 142/2010, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 3 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozených na náhradu škody.

Proti tomuto rozsudku podal též obviněný odvolání ke Krajskému soudu v Brně, kde je jeho věc vedena pod sp. zn. 8 To 393/2011. Trestní řízení obviněného se tedy v současné době nachází ve fázi odvolacího řízení, když veřejné zasedání k projednání podaných odvolání je nařízeno na 13. 1. 2012.

Podáním ze dne 12. dubna 2011 obviněný J. J. učinil u Okresního soudu v Hodoníně návrh podle § 25 tr. ř. na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Jako důvod pro takový postup označil podjatost všech soudců Okresního soudu v Hodoníně. Ta je podle jeho názoru dána vzhledem ke skutečnosti, že se posuzované trestné činnosti ve většině případů měl dopustit jako rozhodce působící v obvodu prvostupňových soudů v Hodoníně, v Břeclavi a v Brně. Z této své pozice obviněný vydával rozhodčí nálezy, které byly přezkoumávány soudci uvedených soudů, a ti tak byli ještě před projednáním této trestní věci seznámeni s eventuálním zaviněním obviněného, a jeho civilní nebo trestní odpovědností. Závěr o vině nebo nevině obviněného si tak mohli učinit dříve, než jeho trestní věc začala být soudně projednávána. Jako další důvod pro delegaci označil obviněný vzájemný vztah poškozených a soudců Okresního soudu v Hodoníně, ten je podle jeho názoru v některých případech úzce přátelský, v jiných případech dokonce příbuzenský. Obviněný tuto skutečnost již namítal, o jeho návrhu však nikdy nebylo procesně rozhodnuto. Tím bylo porušeno právo obviněného na nestranného a nezávislého soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozhodováno nebylo ani o dalších procesních návrzích a stížnostech obviněného. Dalším důvodem pro delegaci trestní věci obviněného je procesně nestandardní postup Okresního soudu v Hodoníně, který obviněný shledává v rozporu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soud podle názoru obviněného řádně nezajišťoval svědky k hlavnímu líčení, nezabýval se průtahy v řízení a projednávání trestní věci obviněného se v období od 11. 8. 2010 do 16. 2. 2011 účastnila přísedící, která se v přípravném řízení podílela na rozhodování o jeho vazbě, a tedy měla být z projednávání věci vyloučena postupem podle § 30 odst. 2 tr. ř.

Dne 9. listopadu 2011 byl Krajskému soudu v Brně doručen další návrh obviněného na postup podle § 25 tr. ř., v němž navrhuje odnětí jeho trestní věci jak Okresnímu soudu v Hodoníně, tak Krajskému soudu v Brně, a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a Městskému soudu v Praze. Jako důvod označil obviněný opakované nedodržování základních zásad trestního řízení, které zpochybňují zájem soudů o nestranné a objektivní rozhodnutí. V případě Okresního soudu v Hodoníně spatřuje obviněný pochybení především v tom, že se na rozhodování jeho trestní věci podílela vyloučená přísedící, v nedostatečných nebo nijakých reakcích na jeho podání a žádosti a v absenci jeho slyšení v rámci rozhodování o vazbě. Krajský soud pak podle obviněného delší dobu neplnil svou přezkumnou povinnost vůči Okresnímu soudu v Hodoníně, když nenapravil jeho nezákonná rozhodnutí, a navíc nepostupoval jeho návrhy a námitky příslušným soudům. Obviněný byl také ve druhé polovině roku 2010 po dobu přibližně čtyř měsíců nezákonně držen ve vazbě. Důvodem pro obviněným navrhovaný postup pak konečně má být i lepší dostupnost pro některé svědky a poškozené, kteří pochází z různých míst republiky.

Nejvyšší soud podle § 25 tr. řádu zhodnotil předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem důležité důvody sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svoji povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. řádu, podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.

Pokud obviněný za takové důvody označil svou nedůvěru v nestranné a objektivní rozhodování soudců Okresního soudu v Hodoníně a Krajského soudu v Brně, pak samo o sobě nejde o takové důležité důvody, které by opodstatňovaly postup podle § 25 tr. řádu.

V prvé řadě je na místě uvést, že pokud obviněný v těchto souvislostech poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Td 48/2009, pak v posuzované věci se jedná o zcela odlišné skutkové okolnosti, a tedy nejde o případ, na nějž by závěry tohoto rozhodnutí bylo možno aplikovat (k tomu viz dále).

Z konstantní judikatury vyplývá, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle § 25 tr. řádu nemůže být pouhá ničím nepodložená nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování Okresního soudu v Hodoníně (a popř. i Krajského soudu v Brně). Samotná okolnost, že soud vede řízení a věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo přáním obviněného nebo účastníka řízení neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Způsob rozhodování soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr. a rozhodnutí publikované pod č. T 339. v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, nakladatelství C. H. Beck). Tato skutečnost sama o sobě nestačí k závěru, že objektivita řízení není u tohoto soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. T 398. v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, nakladatelství C. H. Beck).

Pokud obviněný namítal, že nestrannost rozhodování v posuzované věci ovlivňuje podjatost soudců Okresního soudu v Hodoníně i Krajského soudu v Brně, pak je třeba uvést, že tyto námitky obviněný, jak i sám tvrdí, opakovaně uplatnil již v průběhu předcházejícího řízení, a o těchto také bylo s negativním výsledkem rozhodnuto. Jiné důvody pro podjatost soudců jmenovaných soudů přitom obviněný neuvádí a tyto nevyplývají ani z obsahu spisu. Jediné pozitivní rozhodnutí o podjatosti, které ze spisu vyplývá, je rozhodnutí vztahující se k přísedící Z. H. Pokud obviněný namítá, že tato přísedící ve věci samé rozhodovala nezákonně, jde o námitku, kterou nepřísluší přezkoumávat v tomto řízení Nejvyššímu soudu. Jak již bylo výše uvedeno, trestní věc obviněného se nyní, poté co i obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, nachází ve stádiu odvolacího řízení u Krajského soudu v Brně. Bude tedy na odvolacím soudu, aby případné tvrzení obviněného přezkoumal a následně se s ním vypořádal ve svém rozhodnutí.

Nejvyšší soud se pak nemohl zabývat ostatně ani nijak blíže nekonkretizovanými námitkami obviněného ve vztahu k nedostatečnosti slyšení v rámci rozhodování o vazbě a údajném nezákonném držení obviněného v ní. K řešení těchto otázek trestní řád poskytuje obviněným jiné prostředky než je odnětí a přikázání věci jinému soudu a jak již bylo výše uvedeno, i pokud by takováto pochybení orgánů činných v trestním řízení vůči obviněnému byla skutečně zjištěna, nejde bez dalšího o důvod pro vyloučení příslušných orgánů z rozhodování věci. Ani v tomto případě tedy nejde o důvody, které by opodstatňovaly odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému. Navíc je nutno připomenout, že to byl právě Krajský soud v Brně, který ve svém usnesení ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 4 To 166/2011 (č. l. 3201 spisu) vytkl okresnímu soudu jeho procesní pochybení a v rámci řízení o stížnosti obviněného je napravil tím, že obviněného propustil z vazby na svobodu.

Pokud pak obviněný jako důvod delegace označil též lepší dostupnost pro některé poškozené a svědky, pak je třeba poukázat na skutečnost, kterou ve svém návrhu ostatně uvádí i sám, a to, že poškození a svědci jsou v posuzovaném případě z různých částí České republiky. Přikázání věci Městskému soudu v Praze by tak sice mohlo z hlediska dostupnosti některým z nich vyhovovat, větší dojezdnost by ovšem případně vznikla jiným ze svědků a poškozených. Ani tyto důvody tedy odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání Městskému soudu v Praze neopodstatňují.

Konečně namítal-li obviněný, že soudy dosud nereagovaly na některá jeho podání, ani tato okolnost není důvodem pro změnu místní příslušnosti soudu. Soudy především nejsou povinny reagovat na veškerá podání účastníků rozhodnutím, zvláště když s ohledem na množství podání obviněného se spíše tak stalo v některých případech v důsledku nedostatku časového prostoru ze strany soudu prvního stupně. Důvodem zjevně není zaujatost nebo podjatost soudců vůči obviněnému. I z těchto důvodů proto nemůže jít o případ řešený rozhodnutím Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Td 48/2009, na nějž obviněný poukazoval. Z obsahu návrhu obviněného je zřejmě, že jeho námitky se vesměs vztahují k procesnímu postupu Okresního soudu v Hodoníně, zatímco ve vztahu ke Krajskému soudu v Brně jako soudu odvolacímu jsou zmiňovány neurčitě a jen okrajově. V této souvislosti je dále třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí publikovaného pod č. 33/2001 Sb. rozh. tr., podle nichž, v případě bylo-li řízení u příslušného soudu (tj. v dané věci u Okresního soudu v Hodoníně), byť nepravomocně skončeno (což se stalo rozsudkem ze dne 4. května 2011), pak za této procesní situace nelze návrhu na delegaci vyhovět už proto, že zde není věc , kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout.

Jelikož obviněný v podaném návrhu další důvody pro odnětí jeho trestní věci Krajskému soudu v Brně a její přikázání Městskému soudu v Praze neuvedl a takové důvody v posuzovaném případě nenalézá ani Nejvyšší soud, nezbylo mu než návrh obviněného na postup podle § 25 tr. ř. zamítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. ledna 2012

Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík