11 Td 6/2002
Datum rozhodnutí: 19.02.2002
Dotčené předpisy:




11 Td 6/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v trestní věci obviněného P. Č., projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. února 2002 návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. řádu a rozhodl t a k t o :

Podle § 25 tr. řádu se odnímá Vrchnímu soudu v Praze věc vedená pod sp. zn. Ntd 25/02 a přikazuje se k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 10. 1998, sp. zn. 3 T 37/98, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 1999, sp. zn. 2 To 1/99, byl obviněný P. Č., ve spolupachatelství s D. S., uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 3 tr. zák. a dalším, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou a k trestu propadnutí věci.

Podáním ze dne 11. 1. 2001 a jeho následným doplněním požádal obviněný o obnovu řízení.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 6. 11. 2001, sp. zn. 1 Nt 26/2001, zamítl podle § 283 písm. d) tr. řádu návrh na obnovu řízení s tím, že nejsou dány důvody obnovy podle § 278 tr. řádu. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný k Vrchnímu soudu v Praze stížnost. Současně s touto stížností podal návrh na odnětí a přikázání věci ve smyslu § 25 tr. řádu, kterou zdůvodnil podjatostí všech soudců Vrchního soudu v Praze. Poukázal na to, že v důsledku slovních útoků vůči jednomu z nich je proti němu vedeno trestní stíhání, a vyslovil obavu, že by proto ani ostatní soudci tohoto soudu k němu nebyli objektivní.

Nejvyšší soud podle § 25 tr. řádu zhodnotil předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem důležité důvody sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. řádu, dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 33 T 42/01, bylo zjištěno, že proti obviněnému P. Č., je vedeno trestní řízení pro trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit vůči soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. J. Z. v souvislosti s rozhodováním v jeho trestní věci.

Podjatost soudců ve smyslu § 30 tr. řádu a jejich vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení nelze posuzovat pouze subjektivně podle toho, zda se tito sami cítí podjatí, ale i objektivně podle toho, zda na základě určitých okolností lze mít důvodné pochybnosti o jejich nestranném rozhodování. Skutečnost, že jeden ze soudců Vrchního soudu v Praze byl obviněným napaden tak, že si tím obviněný sám přivodil trestní stíhání, je nesporně možno považovat za něco, co může vzbudit pochybnosti o běžném způsobu projednání této věci. V tomto směru není rozhodující, že tomu tak ve skutečnosti nemusí být, ke zpochybnění věrohodnosti postačí tato možnost.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud považuje návrh obviněného P. Č., na odnětí a přikázání věci za důvodný.

S přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v posuzovaném případě bude vhodné, aby se v dalším řízení o podané stížnosti stal procesním soudem Vrchní soud v Olomouci. Proto rozhodl podle § 25 tr. řádu tak, že návrhu na odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze pod sp. zn. Ntd 25/02 a na její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. února 2002

Předseda senátu: JUDr. Pavel Kučera