11 Td 17/2011
Datum rozhodnutí: 31.03.2011
Dotčené předpisy: § 25 tr. ř.



11 Td 17/2011-24 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud v trestní věci obviněného Ing. J. F. , projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2011 návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. a rozhodl t a k t o :

Návrh podle § 25 tr. ř. na odnětí věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 T 24/2010, u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 9 To 616/2010 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 To 15/2011 a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 26. 10. 2010, č. j. 1 T 24/2010-492 byl obviněný ing. J. F. uznán vinným trestnými činy pohrdání soudem podle § 269 linea 1 tr. zák. a útokem na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., kterých se dle zjištění soudu dopustil způsobem, popsaným ve skutkové větě tohoto rozsudku. Za to mu byl podle § 155 odst. 2 tr. zák., za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2011, č. j. 9 To 616/2010-583, byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu. Obviněnému Ing. J. F. byl podle § 155 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Protože obviněný vznesl námitku podjatosti vůči celému senátu Krajského soudu v Praze, který měl jeho věc projednávat, rozhodl tento soud dne 2. 2. 2011 pod č. j. 9 To 616/2010-581, že soudkyně senátu 9 To Krajského soudu v Praze Mgr. Božena Maříková, JUDr. Marcela Macková a JUDr. Renáta Humpová nejsou vyloučeny z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného Ing. J. F., vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 T 24/2010 a u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 9 To 616/2010.

Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě obviněný Ing. J. F. stížnost, o které přísluší rozhodovat Vrchnímu soudu v Praze. Zde jmenovitě vyjadřuje i výhrady vůči konkrétním soudcům Vrchního soudu v Praze, spočívající v jejich podjatosti. Podle rozvrhu práce byla dne 3. 3. 2011 přidělena věc k projednání a rozhodnutí senátu 1 To. Předseda senátu JUDr. Vladimír Král pak následně spisový materiál předložil Nejvyššímu soudu ČR s návrhem na odnětí věci a její přikázání jinému soudu podle § 25 tr. ř. Předseda senátu v návrhu konstatuje, že obviněného zná z doby svého působení na Ministerstvu spravedlnosti a to nejen z jeho činnosti ve vedení sdružení K213, které se na ministerstvo opakovaně obracelo se svými poznatky a připomínkami k aplikační praxi soudů, ale konečně i z rozhovoru se samotným obviněným při služebních setkáních. Osobní znalost obviněného a především skutečnost, že předseda senátu by mohl rozhodovat pod dojmem takto získaných informací o průběhu řízení mohou být způsobilé předmětem námitky některé ze stran nebo subjektů řízení, že totiž lze mít pochybnosti o jeho nestrannosti a nezaujatosti. Stejně tak lze očekávat, že námitka podjatosti by byla vznesena obviněným v souladu s tím, co již avizoval, tedy proti členům senátu, který má jeho stížnost vyřizovat, případně dalším soudcům Vrchního soudu v Praze, jmenovaným v jeho podání z 12. 10. 2009, kterým by věc mohla být následně podle rozvrhu práce přidělena. Rozhodování o podané stížnosti by nemělo být vedeno v konfliktní atmosféře, kdy stěžovatel podezírá soudce Vrchního soudu v Praze, že z nějakého důvodu rozhodují v jeho věcech účelově. Řízení by mělo být vedeno nezaujatě, objektivně a přesvědčivě garantovat dodržování zákona, včetně všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení. Z uvedených důvodů proto předseda senátu předkládá Nejvyššímu soudu České republiky věc s podnětem k rozhodnutí podle § 25 tr. ř. o odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze a jejímu přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci. Důležité důvody pro takové rozhodnutí spočívají v nutnosti zajistit přesvědčivé respektování zásad trestního řízení a poskytnout záruku, že bez ohledu na výsledek řízení nebude kýmkoliv zpochybňována nestrannost soudního rozhodnutí.

Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a téhož stupně. Pojem důležité důvody sice není v zákoně blíže definován, je však nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné. Ustanovení § 25 tr. řádu dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je totiž zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

I když určité projevy animozity obviněných vůči konkrétním soudcům či dokonce konkrétním soudům nebývají v justiční praxi běžné, nejedná se na druhé straně o jev výjimečný. I v takové situaci pak musí soudce či případně členové senátu v souladu se zákonem ve věci jednat a rozhodnout. Jinak řečeno negativní postoj obviněného vůči konkrétním soudcům či konkrétnímu soudu ještě není důvodem k tomu, aby byla porušena zásada zákonného soudce. Naznačuje-li předseda senátu Vrchního soudu v Praze, že obviněného zná z osobních jednání ještě z dob, kdy působil na ministerstvu spravedlnosti, evokuje obsah jeho vyjádření spíše úvahu o jeho případném vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci. Ke své případné podjatosti se však předseda senátu, který podal návrh na delegaci věci k Vrchnímu soudu v Olomouci, nijak nevyjadřuje, a v dané situaci není ani otázkou, kterou by se měl Nejvyšší soud zabývat.

Za tohoto stavu nebylo možné návrhu Vrchního soudu v Praze vyhovět a Nejvyšší soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2011 Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík

Vypracoval:
JUDr. Aleš Flídr