11 Td 17/2002
Datum rozhodnutí: 21.03.2002
Dotčené předpisy:




11 Td 17/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v trestní věci obviněných ml. M. K., ml. M. B., a ml. M. K., vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 131/2001 projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 3. 2002 spor o příslušnost mezi Okresním soudem v Šumperku a Okresním soudem v Ústí nad Orlicí a rozhodl t a k t o :

Podle § 24 odst. 1 tr. řádu j e k projednání trestní věci obviněných ml. M. K., ml. M. B. a ml. M. K. p ř í s l u š n ý Okresní soud v Šumperku.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní státní zastupitelství v Šumperku podalo dne 28. 6. 2001 u Okresního soudu v Šumperku obžalobu na ml. M. K. pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., dílem dokonaný, dílem nedokonaný trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., § 8 odst. 1 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., pokus trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 249 odst. 1, věta první, tr. zák., trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a trestný čin neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., na ml. M. B. pro trestný čin krádeže podle 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., pokus trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 249 odst. 1, věta první, tr. zák., trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestný čin neoprávněného držení platební karty podle 249b tr. zák. a na ml. M. K. pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a pokus trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 249 odst. 1 tr. zák.

Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. 6. 2001, sp. zn. 3 T 131/2001, byla trestní věc obviněných ml. M. K., ml. M. B. a ml. M. K. podle § 295 tr. řádu postoupena Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí s odůvodněním, že se všichni obvinění mladiství v současné době nacházejí ve Výchovném ústavu pro děti a mládež v K., a je proto v jejich zájmu, aby jejich trestní věc projednal soud, v jehož obvodu se zdržují.

Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 7. 11. 2001, sp. zn. 1 T 484/2001, podle § 295 tr. řádu per analogiam tento soud svoji příslušnost neuznal s odůvodněním, že prospěch mladistvého podle § 295 tr. řádu nelze izolovaně spatřovat jen v tom, aby jejich trestní věc byla projednána v místě, kde se dočasně zdržují.

Nejvyšší soud zhodnotil daný stav z hlediska ustanovením § 24 odst. 1 tr. řádu a § 295 tr. řádu a dospěl k tomuto závěru.

Podle obžaloby napadlé Okresnímu soudu v Šumperku dne 28. 6. 2001 se měli obvinění ml. K., ml. B. a ml. K. na různých místech republiky, převážně však v okrese Š., dopustit poměrně rozsáhlé majetkové trestné činnosti. Každý z obviněných mladistvých trvale bydlí v jiném okrese. V době podání obžaloby byli všichni umístěni ve Výchovném ústavu pro děti a mládež v K. V současné době jsou už každý v jiném výchovném zařízení, kdy žádné z těchto zařízení není v obvodu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí. Umístění nebo pobyt mladistvého v určitém místě nemůže být sám o osobě rozhodným kritériem pro posuzování zájmu a prospěchu mladistvého, jako podmínky aplikace ustanovení § 295 tr. řádu. Projednávaný případ, kdy obvinění mladiství v krátkém časovém sledu mění místo pobytu, je toho důkazem. Pro posouzení zájmu mladistvého je nutné, aby mladistvý k místu pobytu získal vztah tak, aby naopak místo pobytu mohlo k osobě a životu v zájmu obviněného mladistvého vydat hodnověrné údaje. Protože tomu tak v projednávaném případě není, nepředstavuje postoupení věci podle § 295 tr. řádu sledování zájmu obviněných mladistvých. Přistoupení na takovou praxi by mohlo vést k celému řetězci postupování věcí a výsledek by byl zcela protichůdný smyslu trestního řízení. Za tohoto stavu je nutno respektovat obecná pravidla stanovující věcnou a místní příslušnost.

Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 21. března 2002

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera