11 Tcu 99/2013
Datum rozhodnutí: 21.11.2013
Dotčené předpisy: § 4 odst. 4 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 99/2013-22

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. listopadu 2013 o podnětu Krajského soudu v Ostravě na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2013, sp. zn. 11 Tcu 166/2012, v trestní věci P. M., t a k t o :

Podle analogie § 4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů ve znění pozdějších předpisů, se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2013, sp. zn. 11 Tcu 166/2012, jímž bylo ve smyslu ustanovení § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, že se na odsouzení občana České republiky P. M., rozsudkem Zemského soudu Ried im Innkreis, Rakouská republika, ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 Hv 15/11k, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 1. 8. 2011, sp. zn. 10 Bs 221/11p, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, zrušuje.
O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Zemského soudu Ried im Innkreis, Rakouská republika, ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 Hv 15/11k, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 1. 8. 2011, sp. zn. 10 Bs 221/11p, který nabyl právní moci dne 1. 8. 2011, byl P. M. uznán vinným zločinem výdělečné závažné krádeže vloupáním zčásti dokonaným, zčásti ve stadiu pokusu, spáchaným ve spolupachatelství a přečinem zadržování listin a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků.

Nejvyšší soud k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ) rozhodl usnesením ze dne 9. ledna 2013, sp. zn. 11 Tcu 166/2012, tak, že se na odsouzení občana České republiky P. M. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Dne 25. října 2013 pod sp. zn. 67 T 2/2013 podal Krajský soud v Ostravě Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu podle analogie § 4 odst. 4 zákona, neboť ve věci tohoto odsouzeného bylo rozhodnuto, že se předmětné cizozemské rozhodnutí uznává na území České republiky.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž rozhodl, že se na odsouzení občana České republiky P. M., výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Podle § 4 odst. 1 zákona platí, že do evidence Rejstříku trestů se zaznamenávají též údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozhodnutí takového soudu rozhodl soud příslušný podle zvláštního právního předpisu a uznané rozhodnutí bylo cizozemským soudem vydáno pro čin trestný i podle práva České republiky.

Podle § 4 odst. 4 zákona platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem podle § 4 odst. 2 nebo 3 zákona a soud příslušný podle zvláštního právního předpisu (§ 452 tr. ř.) následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí cizozemského soudu, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o tomto odsouzení. Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání podle § 4 odst. 1 zákona. Pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle § 4 odst. 2 nebo 3 zákona, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 5 zákona).

Podle § 4a odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají též údaje o pravomocných odsouzeních občanů České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie v trestním řízení a údaje navazující na tato odsouzení, a to na základě informací zaslaných jinými členskými státy Evropské unie.

Podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. března 2013, sp. zn. 67 T 2/2013, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. září 2013, sp. zn. 2 To 66/2013, bylo rozhodnuto, že se podle § 452 odst. 2 tr. ř. na území České republiky uznává pravomocný rozsudek Zemského soudu Ried im Innkreis, Rakouská republika, ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 Hv 15/11k, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 1. 8. 2011, sp. zn. 10 Bs 221/11p, jímž byl odsouzený P. M. uznán vinným zločinem výdělečné závažné krádeže vloupáním zčásti dokonaným, zčásti ve stadiu pokusu, spáchaným ve spolupachatelství. Podle § 451 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že se trest uložený odsouzenému P. M. přeměňuje na trest odnětí svobody v trvání šesti (6) roků a 11 (jedenácti) měsíců.

Citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci, tedy byl výše uvedený rozsudek Zemského soudu Ried im Innkreis, Rakouská republika, ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 Hv 15/11k, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 1. 8. 2011, sp. zn. 10 Bs 221/11p, uznán na území České republiky s účinky stanovenými v § 453 tr. ř.

I když se současná úprava ustanovení § 4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. § 4 odst. 2, 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Rakouské republiky, (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle analogie § 4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., které upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odstavce 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát. Z opisu Rejstříku trestů vyžádaného Nejvyšším soudem dne 21. 11. 2013 přitom vyplývá, že u odsouzeného P. M. je pod body 11 a 12 vykazováno dvakrát totéž předmětné odsouzení cizozemským soudem. A proto, byť dané ustanovení dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, tak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit jeho analogickou aplikací.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 9. ledna 2013, sp. zn. 11 Tcu 166/2012, jímž rozhodl, že se na odsouzení P. M. soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. listopadu 2013

Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík