11 Tcu 97/2003
Datum rozhodnutí: 30.06.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 97/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. června 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky S. K., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 1999, sp. zn. 216 Ds 148 Js 9869/99, a to pro trestný čin převádění cizinců ve skupině podle § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, § 92a odst. 1, č. 2 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky F. L., část D., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 1999, sp. zn. 216 Ds 148 Js 9869/99, se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 1999, sp. zn. 216 Ds 148 Js 9869/99, jenž nabyl právní moci dne 16. 9. 1999, byli S. K. a F. L. (F. L.) uznáni vinnými pro trestný čin převádění cizinců podle § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, § 92a odst. 1, č. 2 německého cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se dopustili tím, že v noci ze dne 13. 2. 1999 na 14. 2. 1999 převezli společně přes zelenou hranici v blízkosti F. osm jugoslávských státních příslušníků na dohodnuté místo přijetí na území Spolkové republiky Německo, kde čtyři z nich byli dále vyzvednuti osobním autem dalším převaděčem a čtyři z nich se po marném čekání na další auto vydali s převaděči na cestu zpět do České republiky a byli přitom zadrženi policií. Za tento trestný čin byl každý z nich odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Nejvyšší soud shledal, že ve věci F. L. bylo o zaznamenání údajů o jeho odsouzení rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 1999, sp. zn. 216 Ds 148 Js 9869/99, pro trestný čin převádění cizinců podle § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, § 92a odst. 1, č. 2 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, do evidence Rejstříku trestů ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., již dříve pravomocně rozhodnuto, a to usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 11 Tcu 57/2003. Protože o zaznamenání odsouzení jmenovaného v dané věci již bylo v plném rozsahu pozitivně rozhodnuto, tak Nejvyšší soud návrh ve vztahu k osobě F. L. zamítl.

Nejvyšší soud přezkoumal podaný návrh ve vztahu k osobě S. K. a zjistil, že z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený S. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. S. K. se podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě S. K. vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. června 2003



Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík