11 Tcu 96/2015
Datum rozhodnutí: 20.01.2016
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 96/2015 -26

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal dne 20. ledna 2016 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. Ž. , rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 112 Hv 169/13p, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .

Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň byl M. Ž. uznán vinným trestným činem výdělečné krádeže a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu pro trestní věci Vídeň tím, že se ve V. pokusil odcizit dne 9. 8. 2013 poškozené Sport Vetriebs - und Outlet GmbH čtyři kusy oděvů v celkové hodnotě 229,75 tak, že je ukryl za opaskem, a dne 14. 12. 2013 poškozené C&A Mode Gesellschaft mbH & Co KG sedmery džínsy v celkové hodnotě 245 tak, že si je oblékl a odstranil cenovky s pojistkami proti krádeži, přičemž byl pokaždé zadržen detektivem obchodního domu poté, co prošel zónou pokladen bez zaplacení.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně cizího majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustil trestné činnosti opakovaně), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. ledna 2016

JUDr. Karel Hasch
předseda senátu