11 Tcu 95/2003
Datum rozhodnutí: 17.07.2003
Dotčené předpisy: § 10 odst. 1 tr. ř., § 10 odst. 2 tr. ř., § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř.






11 Tcu 95/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. července 2003 v neveřejném zasedání návrh obviněného V. J., na vydání rozhodnutí o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, a rozhodl t a k t o :

Podle § 10 odst. 2 tr. ř. obviněný V. J., není vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ohledně skutku spočívajícího podle obžaloby Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 7. 6. 2000, sp. zn. 4 KZv 50/99, projednávané u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 1/2000 v tom, že jako předseda představenstva společnosti a. s. A. O. a současně spolumajitel a jednatel společnosti J. s. r. o. O., přičemž obě uvedené obchodní společnosti ve svých podnikatelských aktivitách fakticky vyvíjely stejnou nebo obdobnou obchodní činnost, za pomoci obviněného Ing. J. K., který byl dalším spolumajitelem a jednatelem společnosti J., ve společném úmyslu neoprávněně finančně zvýhodnit společnost J. na úkor společnosti A. a za situace, kdy obviněný V. J. za společnost A. a obviněný Ing. J. K. za společnost J. dne 25. 11. 1994 uzavřeli smlouvu o půjčce ve výši 3.000.000,- Kč společnosti A. za běžných smluvních podmínek a s dobou splatnosti do 15. 1. 1995, přičemž společnost A. se nacházela v ekonomické situaci, kdy měla nedostatek volných finančních prostředků na zaplacení půjčky, dne 31. 12. 1994 v O., přestože doba splatnosti uvedené půjčky ještě neuplynula, oba obvinění ve stejném postavení statutárních orgánů jmenovaných obchodních společností, uzavřeli duplicitní smlouvu o téže půjčce částky 3.000.000,- Kč, která již byla daleko nevýhodnější pro společnost A., neboť mimo běžných smluvních podmínek zavázala společnost A. ke smluvní pokutě ve výši 7 % denně z dlužné částky a dobu splatnosti stanovila již na den 31. 12. 1994, a protože půjčka nebyla společností A. zaplacena, došlo k nedůvodnému nárůstu výše pohledávky společnosti J. vůči společnosti A. a nové vedení společnosti A., když obviněný V. J. již v mezidobí svou činnost v uvedené společnosti ukončil, bylo nuceno vzniklý závazek vůči společnosti J. řešit tak, že s obviněným Ing. J. K., jako statutárním zástupcem společnosti J., uzavřelo dohodu o snížení smluvní pokuty na částku 1,5 % z dlužné částky denně a dne 20. 10. 1995 je uzavřena dohoda o narovnání mezi společností A. a společností J., zastoupenou obviněným Ing. J. K., kde společnost A. uznává nejen svůj dluh z půjčky ve výši 3.000.000,- Kč a sjednaný úrok vyčíslený na částku 445.726,- Kč, ale navíc i smluvní pokutu, která byla požadována za dobu od 1. 1. 1995 do 20. 10. 1995 ve výši 10.340.031,- Kč, což představuje výši finančního prospěchu společnosti J., neboť dne 23. 11. 1995 na základě smlouvy o postoupení pohledávek společnosti A. postupuje svou pohledávku ve výši 17.500.000,- Kč vůči F. P., kterou získala prodejem cihelny v katastrálním území B. u O., na společnost J., přičemž dochází k zápočtu pohledávky společnosti J. vůči společnosti A. na základě dohody o darování ze dne 20. 10. 1995, v němž je spatřován trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 tr. zák.

O d ů v o d n ě n í :

Na obviněného V. J. byla dne 7. 6. 2000 podána ke Krajskému soudu v Ostravě obžaloba, vedená u Krajského státního zastupitelství pod sp. zn. 4 KZv 50/99, a to pro trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že jako předseda představenstva společnosti a. s. A. O. a současně spolumajitel a jednatel společnosti J. s. r. o. O., přičemž obě uvedené obchodní společnosti ve svých podnikatelských aktivitách fakticky vyvíjely stejnou nebo obdobnou obchodní činnost, za pomoci obviněného Ing. J. K., který byl dalším spolumajitelem a jednatelem společnosti J., ve společném úmyslu neoprávněně finančně zvýhodnit společnost J. na úkor společnosti A. a za situace, kdy obviněný V. J. za společnost A. a obviněný Ing. J. K. za společnost J. dne 25. 11. 1994 uzavřeli smlouvu o půjčce ve výši 3.000.000,- Kč společnosti A. za běžných smluvních podmínek a s dobou splatnosti do 15. 1. 1995, přičemž společnost A. se nacházela v ekonomické situaci, kdy měla nedostatek volných finančních prostředků na zaplacení půjčky, dne 31. 12. 1994 v O., přestože doba splatnosti uvedené půjčky ještě neuplynula, oba obvinění ve stejném postavení statutárních orgánů jmenovaných obchodních společností, uzavřeli duplicitní smlouvu o téže půjčce částky 3.000.000,- Kč, která již byla daleko nevýhodnější pro společnost A., neboť mimo běžných smluvních podmínek zavázala společnost A. ke smluvní pokutě ve výši 7 % denně z dlužné částky a dobu splatnosti stanovila již na den 31. 12. 1994, a protože půjčka nebyla společností A. zaplacena, došlo k nedůvodnému nárůstu výše pohledávky společnosti J. vůči společnosti A. a nové vedení společnosti A., když obviněný V. J. již v mezidobí svou činnost v uvedené společnosti ukončil, bylo nuceno vzniklý závazek vůči společnosti J. řešit tak, že s obviněným Ing. J. K., jako statutárním zástupcem společnosti J., uzavřelo dohodu o snížení smluvní pokuty na částku 1,5 % z dlužné částky denně a dne 20. 10. 1995 je uzavřena dohoda o narovnání mezi společností A. a společností J., zastoupenou obviněným Ing. J. K., kde společnost A. uznává nejen svůj dluh z půjčky ve výši 3.000.000,- Kč a sjednaný úrok vyčíslený na částku 445.726,- Kč, ale navíc i smluvní pokutu, která byla požadována za dobu od 1. 1. 1995 do 20. 10. 1995 ve výši 10.340.031,- Kč, což představuje výši finančního prospěchu společnosti J., neboť dne 23. 11. 1995 na základě smlouvy o postoupení pohledávek společnosti A. postupuje svou pohledávku ve výši 17.500.000,- Kč vůči F. P., kterou získala prodejem cihelny v katastrálním území B. u O., na společnost J., přičemž dochází k zápočtu pohledávky společnosti J. vůči společnosti A. na základě dohody o darování ze dne 20. 10. 1995.

Výše uvedená obžaloba je u Krajského soudu v Ostravě projednávána pod sp. zn. 49 T 1/2000.

Dne 21. 1. 2003 byla v uvedené věci Krajskému soudu v Ostravě doručena žádost obviněného V. J. o odročení hlavního líčení s návrhem na zastavení trestního stíhání podle § 223 odst. 1 tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. s odůvodněním, že obviněný byl v průběhu trestního řízení jmenován diplomatem Liberijské republiky a byl mu vystaven diplomatický pas vydaný Liberijskou republikou, a proto se na něj vztahuje diplomatická imunita ve smyslu čl. 31 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, ve znění vyhlášky ministerstva zahraničních věcí ze dne 10. 6. 1964, č. 157/1964 Sb. (dále jen Vídeňská úmluva). Podle právního názoru obviněného, je tento plně kryt diplomatickou imunitou. K návrhu obviněný doložil kopii výše uvedeného pasu společně s ověřením autenticity pasu honorárním konzulem České republiky v Libérii Ing. K. S.

Vzhledem k výše uvedenému pak podal Krajský soud v Ostravě dne 24. 4. 2003 návrh, aby ve smyslu § 10 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl zda, případně do jaké míry, je obviněný V. J. vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení.

Na základě tohoto návrhu Nejvyšší soud podle § 10 odst. 2 tr. řádu přezkoumal všechny skutečnosti rozhodné pro posouzení toho, zda obviněný V. J. je či není osobou vyňatou z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ve vztahu k trestnímu stíhání pro výše popsaný skutek, a poté dospěl k následujícímu závěru:

Součástí předloženého spisového materiálu je ověřená fotokopie diplomatického pasu č. 0079317 vydaného dne 27. 11. 2002 Ministerstvem zahraničních věcí Liberijské republiky pro obviněného V. J., ověřená honorárním konzulem České republiky v Liberii Ing. K. S. (č. l. 715-716 spisu).

Ze sdělení Ministerstva zahraničních věcí České republiky ze dne 17. 2. 2003 (č. l. 740 spisu) vyplývá, že obviněný V. J. není na území České republiky registrován jako člen personálu Velvyslanectví Liberijské republiky v České republice, ale ani jiného velvyslanectví, a nepožívá tak na území České republiky žádných diplomatických výsad a imunit. Z obsahu výše uvedeného sdělení se též podává, že státy mají různou úpravu vydávání diplomatických pasů, přičemž některé státy poskytují své diplomatické pasy i soukromým osobám. Honorární konzul Ing. K. S. potvrdil pouze autenticitu diplomatického pasu V. J.

Z dalšího vyjádření Ministerstva zahraničních věcí České republiky ze dne 1. 4. 2003 (č. l. 751) se podává, že podle vyjádření Zastupitelského úřadu A. v G., které má diplomatickou a konzulární působnost pro Liberijskou republiku, je známo, že pan J. je držitelem diplomatického pasu Libérie, který je zřejmě formálně pravý a byl vydán liberijským ministerstvem zahraničních věcí na pokyn liberijského ministra zahraničních věcí. Ovšem z důvodů uvedených již v předchozím sdělení obviněný V. J. na území České republiky nepožívá žádných výsad a imunit.

Ze sdělení Ministerstva vnitra České republiky (č. l. 752) vyplývá, že státoobčanskou evidencí neprochází žádný záznam týkající se obviněného V. J.

Podle § 10 odst. 1 tr. ř. platí, že z pravomoci orgánů činných v trestním řízení jsou vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva.

Podle § 10 odst. 2 tr. ř. pak platí, že vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, rozhodne o tom na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu Nejvyšší soud.

Podle § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. nelze zahájit trestní stíhání, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jde-li mimo jiné o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení.

Z výše uvedeného se podává, že obviněný V. J. se domáhá vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení a zastavení trestního stíhání s poukazem na mezinárodní právo, konkrétně se dovolává ustanovení čl. 31 Vídeňské úmluvy.

Ve smyslu čl. 31 odst. 1 Vídeňské úmluvy je diplomatický zástupce /vysílajícího státu - tj. cizího státu/ vyňat z trestní jurisdikce přijímacího státu (tj. České republiky).

Diplomatickým zástupcem se přitom podle čl. 1 Vídeňské úmluvy rozumí šéf mise nebo člen diplomatického personálu mise (tj. osoby mající diplomatickou hodnost).

Podle čl. 4 Vídeňské úmluvy vysílající stát se musí ujistit, že přijímající stát udělil agrément osobě, kterou zamýšlí pověřit jako šéfa mise v tomto státě. Podle čl. 8 Vídeňské úmluvy musí být členové diplomatického personálu mise v zásadě občany vysílajícího státu a nesmějí být jmenováni z řad občanů přijímajícího státu, s výjimkou, kdy k tomu tento stát dá souhlas, jenž může být kdykoliv odvolán. Podle čl. 10 odst. 1 této úmluvy pak platí, že ministerstvo zahraničních věcí přijímajícího státu (tj. v posuzované věci Ministerstvo zahraničních věcí České republiky) musí být uvědoměno mimo jiné též o jmenování členů mise, jejich příjezdu a konečném odjezdu nebo o ukončení jejich funkce.

Z obsahu spisu, zejména pak z výše již citovaných vyjádření Ministerstva zahraničních věcí vyplývá, že Česká republika neudělila V. J. agrément jako šéfu mise Liberijské republiky na našem území a České republice také nebylo oznámeno, že obviněný V. J. je členem diplomatického personálu této mise, popřípadě jakékoli jiné mise na území České republiky. Navíc, jak se podává z výše uvedeného sdělení Ministerstva vnitra, u obviněného V. J. nedošlo k žádné státoobčanské změně, a tudíž k jeho případnému jmenování členem diplomatického personálu mise působící v České republice by byl nutný souhlas příslušných orgánů České republiky (čl. 8 odst. 2 Vídeňské úmluvy). Takový souhlas rovněž nebyl dán.

Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že i když byl obviněnému V. J. vydán Ministerstvem zahraničních věcí Libérijské republiky diplomatický pas, tak tato skutečnost sama o sobě neznamená, že se jedná o osobu, která na území České republiky požívá diplomatických výsad a imunit podle mezinárodního práva, tj. ve smyslu čl. 31 Vídeňské úmluvy. Je zřejmé, že v případě obviněného V. J. nebyly splněny základní podmínky vyžadované Vídeňskou úmluvou pro jeho vynětí z trestní jurisdikce České republiky.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl, že obviněný V. J. není vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ohledně trestního stíhání pro výše popsaný skutek, v němž je spatřován trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 tr. zák. (§ 10 odst. 2 tr. ř.).



Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 17. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík