11 Tcu 94/2014
Datum rozhodnutí: 09.12.2014
Dotčené předpisy: § 393 tr. ř., § 397 odst. 3 tr. ř.



11 Tcu 94/2014-37

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal dne 9. prosince 2014 v neveřejném zasedání opravný prostředek ministryně spravedlnosti podaný podle § 397 odst. 3 tr. ř. v trestní věci vydání do ciziny obviněného Y. Ch., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 14 To 135/2013, a rozhodl t a k t o :

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 14 To 135/2013,
s e z r u š u j e .
Vrchnímu soudu v Praze se přikazuje, aby věc znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Generální prokuratura Ruské Federace požádala dne 1. 8. 2012, sp. zn. 87-185-12, o vydání obviněného jménem Y. Ch., k trestnímu stíhání pro trestný čin podvodu podle čl. 159 odst. 4 ruského trestního zákona, kterého se měl dopustit tím, že:
Y. Ch. se dlouhou dobu zabývá obchodní činností spočívající v dovozu drahých lékařských zařízení a strojů do Ruské federace, má značné zkušenosti v této oblasti, rozsáhlé obchodní vazby a spolehlivě ví o systému, který se ve státě vytvořil pro zadávání zakázek na uvedená zařízení prostřednictvím dealerských a jiných zprostředkovatelských společností.
Ve snaze dosáhnout co největší materiální prosperity, postavil své osobní sobecké zájmy nad oprávněné zájmy společnosti a státu na efektivním hospodaření se státním majetkem k zajištění sociální politiky v oblasti zdravotnictví, a za účelem odcizení prostředků z rozpočtu se rozhodl využít podmínky, které se vytvořily, a pomocí údajů existujících právnických osob, které jsou na něm závislé, spáchal závažný úmyslný trestný čin za následujících okolností:
Společnost AB Global Trade Limited je soukromá, nemá základní kapitál, je registrována na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska na adrese: 14 Sesley slose, Liverpool, Merseyside, L&3QL, poskytuje dodavatelům adresu na jedné z hlavních ulic Londýna: c/o ISCL, Suite 501, 223 Regent Street, London W1R 8QD, kterou používá pro prestiž a sekretářské služby, pro zasílání korespondence, nereklamované přesměrování volání. Společnost GTG Inc. je registrována na G. P. v pobřežní oblasti - stát Wyoming, město Cheyenne, USA.
V některém z dnů v roce 2008-2009, na základě plných mocí vypracovaných jménem zástupců (jednatelů) společností AB Global Trade Limited a GTG Inc., obviněný dostal organizační a administrativní pravomoci zastupovat zájmy těchto společností na území Ruské Federace. Společnost AB Global Trade Limited je oficiálním partnerem společnosti Toshiba Medical Systems Europe BV (zkratka: TMSE, Nizozemské Království), a toto umožňuje vyžádanému získávat vybavení značky Toshiba Medical Systems Corporation (zkratka: TMSC, Japonsko) přímo ze skladu v Nizozemském Království za zvýhodněné ceny od výrobce.
Tyto okolnosti dovolily obviněnému samostatně vést obchodní jednání jménem AB Global Trade Limited na území Ruské federace, se zástupcem výrobce TMSC včetně - zastoupení TMSE v Rusku a ruskou společností ZAO Toshiba MEDIKAL Systems , kterou vlastní TMSE, - o dodání drahého zdravotnického vybavení na území Ruska a rozhodovat o účasti ve výběrových řízeních a aukcích s nabídkou zařízení TMSC, o výběru ruské zprostředkovatelské společnosti k účasti v nich, dosažením příznivých cenových podmínek, podle práv poskytnutých partnerskou (dealerskou) dohodou.
Tedy, AB Global Trade Limited se vlastně stala jednou z mála firem na ruském trhu, které zastupují produkty TMSC, která stanoví cenové nabídky na lékařská vybavení. Nicméně, společnost AB Global Trade Limited, jako právní subjekt, byla závislá na obviněném, který byl jejím jediným zástupcem na území Ruska, a obchodní účinnost jeho práce měla přímý vliv na finanční výsledky společnosti, jakož i na zprostředkovatelskou odměnu samotného obviněného. Při nezávislém výběru právních subjektů - rezidentů Ruské federace - pro účast na aukcích ve prospěch AB Global Trade Limited, tzv. subdodavatelů, obviněný činil tyto podniky závislými na své osobě, neboť oni neměli možnosti ani práva oficiálního partnera nakupovat zdravotnická vybavení od výrobce. Jako takový, během několika let obviněný spolupracoval s uzavřenou akciovou společností Vněšněekonomičeskoje objediněnije Technointorg (zkrácený název: ZAO Technointorg ), s jejímž generálním ředitelem a vedoucím projektu, S. V. L. a R. N. E., se z tohoto důvodu vyvinuly důvěrné vztahy.
Dne 9. března 2009 v č. 10 Sbírky zákonů RF a 11. března 2009 v č. 40 Rossijskaja Gazeta bylo publikováno usnesení Vlády Ruské federace vydané 2. března 2009 pod č. 186 O finančním zajištění v roce 2009 pro poskytování federálních rozpočtových opatření, zaměřených na zlepšení zdravotní péče pro pacienty s cévním onemocněním. Pro Udmurtskou republiku v souladu s tímto usnesením byla poskytnuta dotace z federálního rozpočtu na nákup vybavení pro zdravotnická zařízení ve výši 252.859.700,- rublů.
Dne 18. března 2009 v č. 45 Rossijskaja Gazeta a 23. března 2009 v č. 12. Sbírky zákonu RF bylo publikováno usnesení Ruské federace vydané 10. března 2009 pod č. 198 O finančním zajištění v roce 2009 pro poskytování federálních rozpočtových opatření, zaměřených na zlepšení organizace zdravotní péče pro oběti dopravních nehod. Pro Udmurtskou republiku v souladu s tímto usnesením byla poskytnuta dotace z federálního rozpočtu na nákup vybavení pro zdravotnická zařízení ve výši 175.422.400,- rublů.
Pro plnění těchto usnesení Ministerstva zdravotnictví a sociálního rozvoje Ruské federace (Minzdravsocrazvitijem Ruska) byly vypracovány a zveřejněny 11. března 2009 Nařízení č. 104n O opatřeních k provádění usnesení Vlády Ruské federace ze dne 2. března 2009 č. 186 a č. 108n O opatřeních k provádění usnesení Vlády Ruské federace ze dne 10. března 2009 č. 198 , ve kterých byl schválen seznam lékařských přístrojů pro zařízení regionálních cévních oddělení a primárních cévních oddělení, národních nemocnic a městských (okresních) nemocnic, byla schválena forma dohod se subjekty Ruské federace. Tato nařízení byla publikována v číslech 53 a 54 Rossijskaja Gazeta ve dnech 27. a 31. března 2009.
Dne 8. dubna 2009 v návaznosti na rozhodnutí a nařízení Ministerstva zdravotnictví a sociálního rozvoje Ruska byly uzavřeny dohody s Vládou Udmurtské republiky, podle kterých za poskytnuté dotace ve výši 252.859.700,- rublů a 175.422.400,- rublů Ministerstvo zdravotnictví Udmurtska má koupit v rámci cévního programu: jeden rentgenový počítačový tomograf šedesáti čtyř řezový, tři rentgenové počítačové tomografy šestnácti řezové, stejně jako jeden operační pro neurochirurgie a cévní zákroky, čtyři diagnostické sady pro USG, jeden angiografický přístroj, a také v rámci programu pro pomoc obětem dopravních nehod dva rentgenové počítačové tomografy šestnácti řezové a čtrnáct přístrojů pro umělou ventilaci plic, tomograf magnetické rezonance, tři diagnostické sady pro vyšetření ultrazvukem, šest anesteziologicko-respiračních přístrojů, dvacet čtyři sledovací monitory, tři rentgenové sady pro per operační monitorování, endoskopický univerzální stojan, dva acidobazické a plynové analyzátory, analyzátor ukazatele hematologického složení.
Byv si vědom rozpočtových prostředků na nákup vysoce technologické zdravotnické techniky pro Udmurtskou republiku, a uvědomujíc si, že v souladu s federálním zákonem ze dne 21. 7. 2005 N 94-FZ, O zadávání zakázek na dodání zboží, plnění prací, poskytnutí služeb pro státní a obecní potřeby , tyto nákupy v průběhu rozpočtového roku 2009 budou zrealizovány prostřednictvím otevřených aukcí, obviněný, zabývající se obchodní činností, včetně dodávky zdravotnického vybavení TMSC výroby, nechtěje osobně, prostřednictvím jím řízených offshore společností AB Global Trade Limited a GTG Inc., zúčastnit se aukce, se rozhodl se zištným cílem nenávratně dostat a obrátit ve prospěch jedné z těchto společností státní prostředky, přidělené jako dotace do rozpočtu Udmurtské republiky pro nákup drahého zdravotnického vybavení. Přičemž obviněný sledoval své osobní zištné zájmy, neboť je závislý na finančních výsledcích těchto společností.
Tento trestní úmysl, odcizení rozpočtových prostředků, se obviněný rozhodl realizovat podvodem a zneužitím důvěry zástupců příslušných orgánů v oblasti zadávání veřejných zakázek a zdravotnictví Udmurtské republiky o skutečné ceně zakoupeného vybavení, a za tímto účelem, klamáním svých obchodních partnerů S. V. L. a R. N. E., kteří zastávají řídící pozice v ZAO Technointorg , jednoho ze subdealerů firmy AB Global Trade Limited a GTG Inc.
Pro tento účel 23. března 2009 obviněný za předpokladu, že bude dodávat tomografy v průběhu roku 2009 do státních a obecních zdravotnických zařízení za přemrštěné ceny za účelem odcizení rozpočtových prostředků, jménem fiktivního ředitele AB Global Trade Limited E. R.-M., aniž by měl v té době informace o vyhlášených aukcích, ale věděl o trhu zdravotnického vybavení v Ruské federaci, který se vyznačuje uměle vytvořenými podmínkami nadsazených cenových nabídek, uzavřel se ZAO Technointorg , zastoupenou generálním ředitelem S. V. L. na adrese Moskva, ul. D., smlouvu č. ..... na pět set milionu rublů. Na základě této smlouvy AB Global Trade Limited se zavázala prodat ZAO Technointorg zdravotnické vybavení za uvedenou částku v letech 2009-2010.
Navíc v období březen-červenec 2009 se obviněný na území Moskvy obrátil na zástupce společnosti TMSE se žádostí o možnost účasti společnosti AB Global Trade Limited na dodávce pěti počítačových šestnácti řezových tomografů pro potřeby primárních cévních oddělení a centrálních okresních nemocnic v Udmurtské republice, k čemuž získal jejich souhlas. S touto informací, manager zastoupení společnosti TMSE v Rusku A. O. U., elektronickým dopisem na e-mail ........., 21. dubna 2009 poslal odhadovanou cenu těchto zařízení, nabízených prostřednictvím obchodních zástupců TMSE pro koncové uživatele, ve výši 96 milionů rublů za tři šestnácti řezové tomografy pro primární cévní oddělení (32 milionů rublů za jednotku), a ve výši 56 miliónů rublů za dva šestnáctiřezové tomografy pro centrální okresní nemocnice (28 milionů rublů za jednotku). Na základě informací obdržených od zástupce výrobců o přemrštěných cenách za tomografy, Ministerstvem zdravotnictví Udmurtské republiky byl vytvořen požadavek na ministerstvo ekonomiky republiky o provedení příslušných aukcí.
Dne 24. července 2009 v č. 51 informačně analytického bulletinu Státní aukce v Udmurtské republice zplnomocněným orgánem v oblasti veřejných zakázek v Udmurtské republice (ministerstvo ekonomiky) bylo zveřejněno a umístěno na oficiálních internetových stránkách oznámení o provedení otevřených aukcí ..... a ...... na právo uzavřít státní zakázky na dodávku vícevrstvových rentgenových počítačových tomografů s technologií získání nejméně šestnácti řezů na jednu otáčku spirály s multimodální pracovní stanicí odborného post-opracování s počáteční (maximální) cenou aukce: za tři tomografy pro cévní oddělení ve výši 90.000.000 rublů (30 milionů rublů za každý), za dva tomografy pro centrální okresní nemocnice ve výši 55.000.000,- rublů (27,5 milionu rublů za každý). Tedy, vyvolávací cena pro pět šestnácti řezových tomografů byla] 45 milionů rublů, neboli více než 3,3 milionu eur.
Později, 18. září 2009 v č. 67 a 22. září 2009 v č. 68 téhož oficiálního vydání byly zveřejněny změny dříve zveřejněných oznámení o konání těchto aukcí s uvedením termínů podání žádosti, data a místa konání dražby: 16. a 20. října 2009, v budově Domu vlády na adrese: I., ul. P.
Obviněný věrohodně věděl, že náklady na lékařské vybavení výroby TMSC jsou pro obchodníky zastupující zájmy výrobce na aukcích s právem uzavřít státní zakázku na dodávku zdravotnického zařízení výrazně (až o 50%) nižší než hodnoty uvedené v zadávací aukční dokumentaci k tomuto vybavení, na základě sobeckých motivů, rozhodl se dodržovat následující plán trestných činů. Provést odcizení rozpočtových finančních prostředků tím, že předloží státním orgánům Udmurtské republiky prostřednictvím svého subdealera nepravdivé informace o skutečné ceně za nezbytné lékařské vybavení, aby bylo zajištěno vítězství v aukci na něm závislého subdealera a následné převedení rozdílu mezi přidělenými finančními prostředky z rozpočtu Udmurtské republiky na nákup zdravotnické techniky a prostředky, skutečně vynaloženými na nákup vybavení od společnosti TMSE, ve prospěch AB Global Trade Limited.
V době své činnosti v zájmu AB Global Trade Limited na ruském trhu, jako oficiálního prodejce korporace Toshiba, se obviněný úspěšně zabýval realizací vysoce technologické zdravotnické techniky na území Ruské federace, podílel se na utváření trhu nabídky těchto zařízení, jejichž prodejní cena v Rusku pro potřeby rozpočtových (veřejných) institucí značně převyšovala jejich nákupní cenu od výrobce. Vzhledem ke zkušenostem z obchodní činnosti na trhu se zdravotnickým zařízením obviněný měl důvod očekávat, že průměrná prodejní cena za jeden tomograf této kategorie ze skladu v Nizozemsku bude asi čtyři sta tisíc eur (dva miliony eur za pět kusů zařízení), a ministerstvem hospodářství republiky vyhlášené startovní ceny aukce, založené na aktuální průměrné ceně v Rusku za šestnáctiřezové tomografy pro cévní a traumatologická studia, dovoluje odcizit prostředky z rozpočtu v podobě cenového rozdílu ve výši nejméně jeden milion eur za pět šestnáctiřezových tomografů. V této souvislosti se obviněný rozhodl zaručeně zajistit odcizení přiměřené částky ve zvláště velkém objemu.
Za tímto účelem obviněný vyzval společnost ZAO Technointorg k účasti v řetězci prodeje tomografů, generálnímu řediteli S. V. L. nabídl v rámci dříve uzavřené smlouvy č. ....... ze dne 23. března 2009 zúčastnit se aukce za podmínky, že tato společnost získá tomografy od AB Global Trade Limited za cenu více než 3,1 milionů eur, a takto dal S. V. L. možnost získat provize pro podnik. S. V. L., který se zdržuje na adrese Moskva, ul. D., na tento návrh přistoupil, aniž by věděl o skutečném záměru obviněného a znal skutečné ceny tohoto zařízení.
Se záměrem vyhrát aukci na dodávku počítačového tomografu za maximálně vysokou cenu, odcizit zaručenou částku z rozpočtových prostředků ve formě rozdílu v ceně, odpovídajícímu milionu eur, a tak realizovat svůj trestní úmysl, zaměřený na krádež peněz ze státního rozpočtu Ruské federace ve zvláště velkém objemu cestou podvodu a zneužití důvěry, obviněný tím, že požadoval od S. V. L. účast v nákupu od AB Global Trade Limited tomografů za cenu pěti jednotek ve výši 139.119.500 rublů, dostal S. V. L. do situace, kdy ZAO Technointorg byla z donucení zaujata pro vítězství v aukci za minimálního snížení počáteční ceny, ale dostačujícího pro potenciální vítězství v aukci s ohledem na komerční zisk. Přičemž obviněný, jako zástupce společnosti AB Global Trade Limited, měl skutečnou možnost poskytnout S. V. L. příznivější podmínky pro konkurenční soutěž v aukci, což by dovolilo výrazně snížit počáteční (maximální) cenu, ale ze sobeckých pohnutek nevyužil těchto možností.
Účast ZAO Technointorg v prodeji zařízení nebyla nezbytná, ale zaměřená na zakrytí zapojení obviněného do spáchání trestného činu, neboť přeprava byla zaplacena za všech pět tomografů na adresu dopravní společnosti OOO DSV Roud obviněným jménem a z účtu společnosti GTG Inc. zřízeného v USA, v plném rozsahu, a to nejen z Nizozemska do Moskvy, jak je stanoveno ve smlouvě, ale také z Moskvy do konečných míst určení v nemocnicích v Udmurtské republice.
Některý den od března do července 2009 obviněný jménem AB Global Trade Limited zaslal zástupcům společnosti TMSF žádost na dodání pěti šestnáctiřezových počítačových tomografů pro Udmurtskou republiku, na co obdržel potvrzení, uvádějící prodejní cenu za tomograf ze skladu v Nizozemsku ve výši 400 tisíc eur v konfiguraci podle technického zadání.
Dne 6. října 2009 generální ředitel ZAO Technointorg S. V. L. a projektový manažer této společnosti R. N. J. pod kontrolou obviněného, vyjádřenou při sestavování tabulky shody s technickými požadavky, získání zadávací dokumentace a garance kvality společnosti TMSE a potvrzení způsobilosti A13 Global Trade Limited, poslali žádosti o účast v aukcích:
- ........ s nabídkou tří vícevrstvových rentgenových počítačových tomografů AQUILION 16 s technologií získávání 16 řezů na otáčku spirály výroby TMSC (Japonsko) pro vybavení primárních cévních oddělení,
- ....... s nabídkou dvou vícevrstvových rentgenových počítačových tomografů AQUILION 16 s technologií získávání 16 řezů na otáčku spirály výroby TMSC (Japonsko) pro vybavení traumatologických center v okresních nemocnicích.
Dne 9. října 2009 statutárním orgánem - Ministerstvem hospodářství Udmurtské republiky byly otevřeny obálky s žádostí o účast v uvedených aukcích, obdržené od GP/VO Sojuzpromeksport / GP/VO - státní podnik/vnější ekonomické sdružení/, FGUP Podnik pro zásobování výrobky Úřadu prezidenta Ruské federace", ZAO Technointorg , OOO MK UNIX , OOO Medkon s nabídkou tomografů od různých výrobců. Všichni účastníci byli přijati pro účast v otevřené aukci.
Dne 16. října 2009 kolem 10. hodiny v prostorách Ministerstva hospodářství Udmurtské republiky na adrese Iževsk, ul. Puškinskaja, d. 214, k. 85, konala se veřejná aukce ........., podle jejíchž výsledků ve druhém minimálním stupni vítězem byla vyhlášena společnost ZAO Technointorg s poslední nabídkou na cenu zakázky ve výši 89,1 milionů rublů (29.7 milionů rublů za každý tomograf).
Dne 20. října 2009 asi v 15 hodin v prostorách Ministerstva hospodářství Udmurtské republiky na adrese Iževsk, ul. Puškinskaja, d. 214, k. 85, konala se veřejná aukce ......., podle jejíchž výsledků ve druhém minimálním stupni byla vítězem vyhlášena společnost ZAO Technointorg s poslední nabídkou na cenu zakázky ve výši 54.450.000 rublů (27.225.000,- rublů za každý tomograf).
Tedy, obviněný zneužil důvěry S. V. L. a R. N. J., skrze ně uvedl v omyl a podvedl úředníky Ministerstva hospodářství Udmurtské republiky o skutečné ceně zdravotnických zařízení.
Poté, co obdržel od R. N. J. zprávy o vítězství v aukci, obviněný v Moskvě některý den v říjnu a listopadu 2009 jménem AB Global Trade Limited uzavřel odpovídající dohodu s TMSE o nákupu pěti vícevrstvových rentgenových počítačových tomografů AQUILION 16 s technologií 16 řezů na otáčku spirály výroby TMSC (Japonsko), v předem dohodnuté a vyžádanému potvrzené ceně 2.000.000,- eur, což podle oficiálního směnného kurzu ke dni 1. prosince 2009 odpovídalo 87.531.600 rublů.
Ve dnech 5. a 9. listopadu 2009 v budově Ministerstva zdravotnictví Udmurtské republiky na adrese Iževsk, ul. Krasnaja, d. 144, mezi tímto státním zákazníkem, zastoupeným úřadujícím ministrem Gavrilovem V. A. a ZAO Technointorg , zastoupenou generálním ředitelem S. V. L., byly uzavřené smlouvy o veřejných zakázkách č. ..... a č. ..... o dodání těchto tomografů celkem za 143.550.000 rublů pro potřeby cévních oddělení v obecních zdravotnických zařízeních Medsančast Ižmaš odboru zdravotnictví Administrace města Iževsk, Městská nemocnice No 1 odboru zdravotnictví Administrace města Glazov, Městská nemocnice No l odboru zdravotnictví Administrace města Votkinsk a pro potřeby traumatologických center v obecních zdravotnických zařízeních Možginská centrální okresní nemocnice a Igrinská centrální okresní nemocnice .
Ve stejném období říjen až listopad 2009 byly mezi AB Global Trade Limited a ZAO Technointorg podepsány specifikace č. .., ... a .. k dohodě č. ...... ze dne 23. března 2009 o dodání šestnáctiřezových počítačových tomografů za obviněným dříve oznámenou cenu ve výši 139.119.500 rublů, což podle oficiálního směnného kurzu ke dni 1. prosince 2009 odpovídalo 3.178.726,- eur.
Na základě závazků vyplývajících z výše uvedených smluv, z rozpočtu Udmurtské republiky, z prostředků přidělených jako dotace z federálního rozpočtu, z účtu Ministerstva zdravotnictví Udmurtské republiky, jehož disponování se provádí na adrese I., ve prospěch účtu ZAO Technointorg v KB GENBANK (OOO) na adrese Moskva, dne 13. listopadu 2009 byly převedeny částky ve výši 8.910.000,- a 5.445.000,- rublů, dne 23. prosince 2009 43.560.000,- rublů, dne 27. prosince 2009 71.280.000,- rublů, dne 29. prosince 2009 2.722.500,- rublů (v roce 2009 celkem částka ve výši 131.917.500,- rublů), dne 25. května 2010 2.722.500,- rublů a dne 28. května 2010 8.910.000,- rublů, celkem ve výši 143.550.000,- rublů.
Z uvedených rozpočtových prostředků po převodu z devizového účtu ZAO Technointorg ve prospěch AB Global Trade Limited na bankovní účet v Nordea Bank Danmark A/S, bylo převedeno dne 29. prosince 2009 118.285.200,- rublů a dne 15. ledna 2010 zbývající částka, úhrnem částka 139.119.500,- rublů.
Svými činy vyžádaný dosáhl toho, že přirážka za pět tomografů ve prospěch společnosti AB Global Trade Limited činila více než jeden milion eur. S těmito prostředky ve značně velkém rozsahu společnost AB Global Trade Limited, podřízená vyžádanému, naložila podle vlastního uvážení, a způsobila újmu rozpočtu Udmurtské republiky ve výši 56.018.400,- rublů.
Provedením těchto jednání cestou oklamání úředníků Vlády Udmurtské republiky v podobě nastrčené účasti ZAO Technointorg v aukcích s nadhodnocenou cenovou nabídkou za tomografy a neoznámení nevěrohodnosti navrhované částky a umělého navýšení ceny na trhu se zdravotnickou technikou v Ruské federaci, si byl obviněný vědom veřejného nebezpečí, předvídal nevyhnutelnost veřejně nebezpečných následků v podobě způsobení škody na majetku státu a přál si, aby k nim došlo ze zištných důvodů.

Krajský soud v Plzni rozhodl usnesením ze dne 7. 12. 2012, č. j. 1 Nt 102/2012-329, podle § 397 odst. 1 tr. ř. tak, že vydání obviněného pro uvedený skutek není podle § 393 písm. n) tr. ř. a § 392 odst. 1 tr. ř. přípustné. Ke stížnosti Krajského státního zastupitelství v Plni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 14 To 3/2013, citované usnesení zrušil a přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.

Následně rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 8. 2013, č. j. 1 Nt 102/2012-767, podle § 397 odst. 1 tr. ř. tak, že vydání obviněného pro uvedený skutek není podle § 393 písm. k), n) tr. ř. a § 392 odst. 1 tr. ř. přípustné. Ke stížnosti Krajského státního zastupitelství v Plzni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 14 To 135/2013, rozhodl, že vydání obviněného je přípustné za současného přijetí záruk Generální prokuratury Ruské federace obsažených v extradiční žádosti a v dopise ze dne 25. 2. 2014.

Ministryně spravedlnosti s odkazem na ustanovení § 397 odst. 3 tr. ř. předložila dne 21. 8. 2014 tuto věc Nejvyššímu soudu k přezkoumání správnosti výše uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Ve svém opravném prostředku uvedla, že Vrchní soud v Praze věnoval dostatečnou pozornost podkladům shromážděným za účelem posouzení otázky, zda vydání vyžádaného není v rozporu s mezinárodními závazky České republiky v oblasti ochrany lidských práv a základních svobod, které jsou ve vnitrostátním právu vyjádřeny v ustanovení § 393 písm. k) a 1) tr. ř., tedy zejména, zda neexistuje důvodná obava, že by trestní řízení v dožadujícím státě neodpovídalo zásadám článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (právo na spravedlivý proces) nebo by trest nebyl vykonáván v souladu s požadavky článku 3 této Úmluvy (zákaz mučení a jiného krutého a nelidského zacházení).

Z provedených důkazů lze podle ministryně konstatovat, že v Ruské federaci jsou obecně zajištěna základní práva obžalovaných na obhajobu a že současná legislativa je v souladu s ustanoveními Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 3 a 6). V praxi dodržování lidských práv nicméně vykazuje v řadě případů závažné nedostatky. Neuspokojivé mohou být rovněž podmínky ve věznicích, zejména v těch vazebních (přeplněnost věznic, špatné hygienické podmínky, nízká úroveň zdravotní péče). S odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva lze uvést, že ačkoli praxe ruských soudů a orgánů činných v trestním řízení mnohdy neodpovídá zásadám obsaženým v ustanovení čl. 3 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, stav dodržování lidských práv v Rusku není natolik závažný, aby vyžadoval úplný zákaz vydávání do Ruské federace.

Každý případ je podle ministryně zapotřebí posuzovat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem a k ujištěním poskytnutým příslušnými orgány. Přitom je v zásadě na stěžovateli, tedy na vyžádaném, aby uvedl důkazy prokazující, že existují podstatné důvody k tomu, aby se dalo věřit, že bude v případě vydání čelit reálnému riziku zacházení, které je v rozporu s čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pouhá možnost špatného zacházení z důvodu neurovnané situace v zemi sama o sobě nezakládá porušení čl. 3. Z hlediska přípustnosti vydání ve vztahu k právu na ochranu před mučením a jiným krutým či nelidským zacházením je podstatné pouze, zda podmínky, kterým by osoba, o jejíž vydání jde, byla v případě vydání v dožadujícím státě vystavena, jsou natolik špatné, že dosahují intenzity jiného krutého či nelidského zacházení. V posuzovaném případě tomu tak dle názoru ministryně není. Přestože reálné nebezpečí porušení práva na ochranu před mučením a jiným krutým či nelidským zacházením může v extrémních případech vyplývat i z obecných podmínek panujících ve věznicích v dožadujícím státě, v každém případě je toto nebezpečí vždy nutno posuzovat individuálně, jak je uvedeno výše, mj. např. právě s přihlédnutím k zárukám poskytnutým dožadujícím státem ve vztahu ke konkrétní vydávané osobě. Tvrzení o obecné situaci ve státě tedy nestanovují sama o sobě hrozbu porušení čl. 3 Úmluvy.

V případě rozhodování o přípustnosti vydání vyžádaného došel Vrchní soud v Praze k závěru, že na základě předložených informací nelze dovodit existenci důvodné obavy z porušování lidských práv v konkrétním případě vyžádaného.

Ministryně spravedlnosti pak dále vysvětluje, v čem spočívá eventuální hrozba porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zde však neshledává na straně vrchního soudu žádné pochybení. V další části opravného prostředku pak rekapituluje veškerá ujištění poskytnutá ruskou stranou vztahující se k respektování základních práv a svobod obviněného v případě jeho vydání s tím, že nebyly zjištěny skutečnosti, které by tyto garance zpochybňovaly. Ministryně předestřela příslušnou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu a konstatovala také, že se Vrchní soud v Praze dle jejího názoru poskytnutými ujištěními dostatečně zabýval. Není namítáno, že by bylo s vyžádaným v Rusku špatně zacházeno v minulosti a nejsou uvedeny žádné konkrétní skutečnosti, které by zakládaly důvodnou obavu, že by trestní řízení v Ruské federaci v případě vyžádaného mělo odporovat závazkům z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Poskytnutými zárukami projevila ruská strana vůli zabývat se dodržením lidských práv vyžádaného po jeho případném vydání a projevila ochotu strpět kontrolu dodržování jeho práv ze strany konzulárních úřadů České republiky, přičemž následný monitoring dodržování záruk (tj. návštěvy vyžádaného ve věznici, komunikace s ním a vyžádání informací o stavu trestního řízení v průběhu trestního řízení i v průběhu případného výkonu trestu) by byl prováděn prostřednictvím Velvyslanectví České republiky v Moskvě vždy na žádost ministerstva spravedlnosti.

Ačkoli záruky poskytnuté ruskou stranou reagovaly obsáhle na všechny požadavky české strany a vrchní soud se s poskytnutými zárukami spokojil, upozorňuje ministryně na skutečnost, že byla požadována možnost navštěvovat vyžádaného konzulárním úředníkem a hovořit s ním bez přítomnosti třetích osob. Ačkoli ruská strana přislíbila možnost kontaktu vyžádaného s konzulárním úředníkem, nestanovila výslovně možnost kontaktu bez přítomnosti třetích osob (tuto možnost ovšem současně nevyloučila). Proto ministryně předložila Nejvyššímu soudu k posouzení, zda neposkytnutí výše uvedené záruky v plném rozsahu výrazně neoklešťuje význam poskytnutých záruk a nebude bránit objektivnímu ověření jejich dodržování, jak je vyžaduje Evropský soud pro lidská práva a judikatura Ústavního soudu, podle níž je třeba zkoumat nabízený mechanismus záruk, který z nich činí funkční aparát, a ověřit, že se s vydávanou osobou skutečně zachází tak, jak je deklarováno v záruce (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2462/10).

V další části opravného prostředku pak ministryně vyjádřila svou pochybnost o tom, že skutek, z jehož spáchání je jmenovaný obviněn, je trestným činem podléhajícím vydání podle § 392 tr. ř., konkrétně zda je trestný podle právního řádu České republiky. Jednání obviněného popsané v extradiční žádosti nenaplňuje podle ministryně skutkovou podstatu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, ani skutkovou podstatu jiného trestného činu (např. pletich při zadávání veřejné zakázky podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku).

Vrchní soud v rozhodnutí o přípustnosti vydání konstatuje, že vyžádaný se měl dopustit skutku vymezeného v usnesení o sdělení obvinění, který spočívá v ovlivnění představy ministerstva zdravotnictví o vyhlášené počáteční aukční ceně zřejmě v součinnosti s O. U. A., nebo i jiným způsobem či dokonce za přispění jiné osoby. Přitom v usnesení o sdělení obvinění je uvedeno toliko to, že O. U. A. zaslal cenovou nabídku na ministerstvo zdravotnictví poté, co se na zástupce společnosti TMSE měl obrátit vyžádaný s žádostí o možnost účasti společnosti AB Global Trade Ltd. v dodávce zdravotnických zařízení Udmurtské republice, k čemuž získal souhlas. Není upřesněno, kdo byl oním zástupcem společnosti TMSE, na nějž se vyžádaný obrátil, resp. zda se jednalo konkrétně o zmiňovaného O. U. A. Ani sama ruská strana součinnost vyžádaného při stanovení počátečních cen aukce netvrdí a v dopise ze dne 25. 2. 2014 dokonce výslovně uvádí, že vyžádaný není obviněn ze součinnosti s O. U. A. a že je pouze stanoveno, že O. U. A. v zájmu společnosti Toshiba prosazoval její zdravotnická zařízení v Udmurtské republice, čehož vyžádaný zneužil při spáchání podvodu . Není tedy uvedeno žádné konkrétní jednání vyžádaného, které by mělo vést k závěru o jeho součinnosti při stanovení počátečních cen aukce. Proto podle názoru ministryně neobstojí závěr Vrchního soudu o existenci důvodného podezření, že se vyžádaný takového jednání dopustil.

Podle ministryně, nepodílel-li se obviněný na stanovení počáteční ceny aukce, přicházelo by podle § 209 tr. zákoníku v úvahu, že využil omylu (jak naznačuje ruská strana v dodatkových informacích ze dne 25. 2. 2014) nebo že zamlčel podstatné skutečnosti. V extradičních materiálech nicméně není nijak specifikováno, zda vůbec a případně jak se měl vyžádaný dozvědět o e-mailové zprávě O. U. A. adresované ministerstvu zdravotnictví, jíž mělo být ministerstvo uvedeno v omyl, a jak měl v návaznosti na to takového omylu využít. Závěr o opaku by tedy byl podle ministryně čistě spekulativní. Mimoto považuje ministryně za rozporuplné samotné tvrzení, že státní orgány Udmurtské republiky, resp. ministerstvo zdravotnictví bylo uvedeno v omyl. Ruská strana v usnesení o sdělení obvinění na s. 5 uvádí, že startovní ceny aukce [byly] založeny na aktuální průměrné ceně v Rusku (k tomu ministryně připouští, že obvinění je ve stejném dokumentu rozporuplně postaveno na tom, že ceny byly ministerstvem zdravotnictví zadány na základě informací obdržených od zástupce výrobců o přemrštěných cenách za tomografy čímž je patrně myšlen nejednou zmiňovaný e-mail manažera TMSE O. U. A. ze dne 21. 4. 2009). Podle ministryně se tedy nabízí otázka, zda ministerstvo zdravotnictví vůbec mohlo být uvedeno v omyl, když se aktuální průměrné ceny tomografů v Ruské federaci měly shodovat s odhadovanými cenami poskytnutými e­-mailem zástupcem společnosti TMSE a rovněž vyznačuje-li se vyspělý trh se zdravotnickým vybavením v Ruské federaci uměle vytvořenými nadsazenými cenovými nabídkami (viz s. 4 usnesení o sdělení obvinění), tedy pokud uvedené ceny jsou v Rusku takto nastaveny a běžně akceptovány, a zda by v případě, že by první otázka mohla být zodpovězena kladně, existovala příčinná souvislost mezi omylem, jednáním obviněného na základě takového omylu (takové jednání není ani tvrzeno), majetkovou dispozicí ministerstva zdravotnictví a obohacením obviněného, tedy zda by ze strany Udmurtské republiky nedošlo k obdobnému (ne-li vyššímu) plnění v každém případě.

Pouhá skutečnost, že zisk společnosti ZAO Technointorg byl řádově nižší než zisk obviněného, neodůvodňuje podle ministryně závěr o zastírání zisku nebo o závislosti společnosti ZAO Technointorg na obviněném. Také je obecně přijímáno, že účelem podnikatelské činnosti je dosažení nejvyššího možného zisku. Maximální možná výše marže obchodníka přitom není závazným právním předpisem stanovena. Podvodné jednání nelze dovozovat jen z té skutečnosti, že dohodnutá cena zboží je vyšší, než odpovídá skutečné užitné hodnotě věci. Vrchní soud nakonec sám konstatoval, že okolnost zatajení nákupní ceny s následným prodejem za cenu podstatně vyšší není z hlediska posouzení trestnosti jednání podle českého práva rozhodující.

Pokud jde o škodu způsobenou Ruské federaci, ministryně poukazuje na to, že v extradiční žádosti není žádným způsobem podepřeno tvrzení, že společnost ZAO Technointorg byla k účasti na veřejné zakázce využita jako pouhý prostředník mezi společností AB Global Trade Ltd. a Udmurtskou republikou k zastření údajného podvodu, je proto nesprávné, že výše škody je stanovena za použití částky, se kterou získala veřejnou zakázku společnost ZAO Technointorg (nezávislá na obviněném), a nikoliv částky, kterou z provedeného obchodu na základě smlouvy se společností ZAO Technointorg získala společnost AB Global Trade Limited. Dále pak ministryně zdůraznila, že ruská strana nepředpokládá žádný zisk obviněného jako podnikatele z provedeného obchodu, neboť výši způsobené škody počítá jako rozdíl mezi vítěznou cenou v aukci a nákupní cenou zařízení. Společnost ZAO Technointorg získala veřejnou zakázku s nejlepší (tj. nejnižší) nabídkou, v každém případě s cenou nižší, než byla počáteční cena aukce a nabídka všech ostatních uchazečů veřejné zakázky. Rozdíl mezi cenou, s níž společnost ZAO Technointorg získala veřejnou zakázku (resp. alternativně částkou, kterou získal obviněný), a obvyklou cenou, za niž se zařízení v Rusku prodávají, by se pak rovnal přinejlepším nule anebo by dosahoval záporných hodnot výše škody.

Ministryně shrnula, že účast obviněného na ovlivnění představy ministerstva zdravotnictví o počáteční ceně veřejné zakázky není v žádosti o vydání ani dodatečně poskytnutých informacích od Generální prokuratury Ruské federace popsána (pokud lze vůbec existenci samotného uvedení v omyl dovozovat vzhledem k obvyklým cenám zdravotnických zařízení v Ruské federaci). Stejně tak není v extradiční žádosti vysvětleno, z čeho je vyvozováno, že společnost ZAO Technointorg měla zastřít vysoký zisk obviněného. Tvrzená výše škody způsobené Ruské federaci byla ruskou stranou stanovena v rozporu s podstatou a účelem podnikatelské činnosti. Na existenci příčinné souvislosti mezi omylem, majetkovou dispozicí a způsobenou škodou, resp. obohacením, pak lze při existenci tak zásadních nedostatků v samotných znacích skutkové podstaty trestného činu podvodu těžko usuzovat.

Vrchní soud podle ministryně pochybil, stanovil-li na základě informací poskytnutých Generální prokuraturou Ruské federace, že podezření ze spáchání trestného činu obviněným je z hlediska potřeb rozhodování soudu České republiky o přípustnosti vydání dostatečně odůvodněno. Podle názoru ministryně spravedlnosti jednání obviněného tak, jak je popsáno v žádosti o jeho vydání a v dodatkových informacích, nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že v extradiční žádosti není popsáno, že by jmenovaný měl vyvíjet činnost směřující k zadání veřejné zakázky za nepřiměřeně vysokou nebo nevýhodnou cenu, není odůvodněno ani podezření ze spáchání trestného činu pletich v souvislosti se zadáním veřejné zakázky nebo s veřejnou soutěží podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Nebylo zjištěno, že by popsané jednání obviněného naplňovalo skutkovou podstatu jiného činu trestného podle trestního zákoníku České republiky. Není proto naplněna podmínka přípustnosti vydání spočívající v oboustranné trestnosti skutku, tedy požadavek, aby skutek, pro nějž je vydání žádáno, byl trestným podle právního řádu jak dožadujícího, tak dožádaného státu.

Závěrem ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 14 To 135/2013, zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k doplnění dokazování a následnému opětovnému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud nejprve zjistil, že byla dodržena lhůta k podání opravného prostředku podle § 397 odst. 3 tr. ř. V posuzované věci je třeba ve smyslu ustanovení § 340 odst. 8 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, postupovat podle hlavy dvacáté páté trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013. Poté Nejvyšší soud přezkoumal shora uvedené námitky ministryně spravedlnosti a dospěl k následujícím závěrům.

Opravný prostředek ministryně spravedlnosti obsahuje v zásadě dva okruhy námitek, jednak námitky vztahující se k úrovni dodržování lidských práv trestně stíhaných osob a vězňů v Rusku a ujištění ruské strany ohledně možnosti kontaktu obviněného s českým konzulárním úředníkem, jednak námitky směřující proti závěru vrchního soudu ohledně možnosti posouzení skutku, pro který je vydání žádáno, jako trestného činu podle českého práva. Nejprve tedy ke druhému jmenovanému okruhu námitek.

Vrchní soud v Praze se této otázce v napadeném usnesení podrobně věnoval, své závěry pak přehledně shrnul na str. 10 a 11 svého rozhodnutí: Již v předchozím rozhodnutí vrchního soudu bylo uvedeno, že nejde (z hlediska trestnosti i dle českého práva) o zatajení nákupní ceny s následným prodejem za cenu podstatně vyšší, ale především o to, že zřejmě v součinnosti vyžádaného se zmíněným O. U. A. nebo i jiným způsobem, za možné účasti třeba i jiné osoby ovlivnili představu ministerstva o možné vyhlášené počáteční aukční ceně (v důsledku i možné nedbalosti dalších osob, úředníků ministerstva), přičemž ale vyžádaný měl jako zprostředkovatel prodeje slíbeno získání předmětné techniky za cenu mnohem nižší, k čemuž také pak došlo. Zisk společnosti jím zastupované byl také ostatně proto mnohem vyšší než u dalšího zprostředkovatele ZAO Technointorg, který byl již v přímé obchodní součinnosti s příslušným ministerstvem zdravotnictví. Tento vysoký zisk byl zastřen právě zapojením společnosti Technointorg, stojící mezi společností vyžádaného a ministerstvem. Vyžádaný měl tedy nejspíše v součinnosti i s dalšími, zejména s uvedeným O. U. A. uvádět pracovníky ministerstva zdravotnictví v omyl, pokud jde o výrobcem žádanou prodejní cenu, což vedlo k nasazení takové vyvolávací aukční ceny, že na úkor státu mohla získat a posléze také získala významný majetkový prospěch společnost, za níž byl vyžádaný činný. Nešlo-li o uvedení v omyl, mohlo jít o jeho možné využití nebo o zamlčení skutečnosti, že společnost, ministerstvo o ceně informující, předává zboží společnosti vyžádaného velmi výrazně levněji. Rovněž oba výše i ve výroku uvedení vedoucí pracovníci společnosti Technointorg vycházeli z reálné ceně neodpovídající informace o cenách a byli též při jednání pod kontrolou vyžádaného jím oklamáni. Skrze ně pak byly uvedeny v omyl vrcholné státní orgány Udmurtska. Šlo by tedy o podvodné jednání ve smyslu § 209 tr. zákoníku znovu třeba uvést, že v tomto směru z hlediska § 393 písm. n) tr. ř. postačuje, že je vůči vyžádanému dáno v tomto směru odůvodněné podezření z účasti na činu trestném i dle tuzemské právní úpravy, přičemž jde také o vydání teprve k trestnímu stíhání. To, zda se vskutku vyžádaný dopustil trestné činnosti, přísluší posuzovat příslušným ruským orgánům, které budou v tomto směru provádět dokazování i vzhledem k obhajobě vyžádaného, když i proto se zjevně neobejdou bez výpovědi O. U. A. Takové detailní dokazování ohledně otázek viny vyžádaného nepřichází však během řízení o přípustnosti vydání před českým soudem v úvahu, jak bylo již uvedeno. Pro úplnost lze se zřetelem i k době dokončení celé transakce včetně účasti společností ZAO Technointorg a TMSE připomenout, že zcela vyloučit nelze ani další právní posouzení věci možná by mohlo přicházet v úvahu i posouzení věci dle § 257 odst. l písm. d) tr. zákoníku, případně i dle odst. 3 písm. a) cit. ustanovení. Bližší úvahy v tomto směru jsou předčasné, rozhodně ale trestnost počínání vyžádaného i dle české právní úpravy lze reálně zvažovat.

Uvedené názory vrchního soudu na trestnost jednání vyžádaného z hlediska českého trestního práva je možno v některých směrech akceptovat. Z extradičních materiálů vyplývá důvodné podezření, že vyžádaný se popsaným jednáním, obohatil na úkor státu Ruské federace. K tomu, aby jednání, které je mu ruskou stranou vytýkáno jako podvod, splňovalo svým charakterem i požadavek na to, aby je bylo i podle práva České republiky možno považovat za trestné ve smyslu skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, však podle názoru Nejvyššího soudu chybí podstatné informace.

Podle českého trestního práva je za podvod možno považovat jen takové jednání, jímž je způsobena škoda jinému. Za škodu se považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná penězi. V případě, kdy má být škoda způsobena prodejem věci za nepřiměřenou cenu, se v současné době, kdy cena věci je určována vztahem nabídky a poptávky, vychází z ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává (§ 137 tr. zákoníku). V extradičních materiálech se však vychází při stanovení škody z ceny, za kterou vyžádaný jako obchodník (oficiální prodejce korporace Toshiba) získal přístroje od výrobce. Škoda je pak vyčíslena jako rozdíl mezi touto cenou a cenou, za kterou byly věci poškozenému státu prodány. Výrobce však sám své výrobky neprodával koncovým zákazníkům, ale samostatným obchodním společnostem, jako byla společnost vyžádaného AB Global Trade Limited, které je pak prodávaly zákazníkům. V této věci je podstatné zjištění, jaká byla v inkriminované době obvyklá cena v Ruské federaci, za kterou se takto srovnatelné věci prodávaly. Přitom v extradičních materiálech se připouští, že trh v Ruské federaci byl ze strany dealerů ovlivněn tak, že se technologicky náročné lékařské přístroje prodávaly státu za vysoké ceny. Ostatně zboží bylo prodáno na aukci, které se účastnili nepochybně i další účastníci, přičemž nabídka vyžádaného, resp. společnosti, kterou v prodeji zainteresoval, v aukci zvítězila, což by bylo zřejmě nemožné, kdyby nabídky ostatních odpovídaly ceně, za kterou by bylo přístroje možno získat u výrobců. Bez významu ani není skutečnost, že podle extradičních materiálů se vyžádaný zabýval prodejem drahého lékařského vybavení státu i dříve a patrně postupoval podobně jako v posuzovaném případě včetně dosažených zisků. Z dopisu společnosti ZAO Technointorg ze dne 27. 2. 20113 adresovaného obhájkyni vyžádaného JUDr. M. Machytkové, který napsal generální ředitel V. S. (č. l. 491 až 493 spisu), se naznačuje, že v Ruské federaci bylo pro stát nabízeno technologicky náročné lékařské vybavení více obchodníky prodávajících zařízení dalších zahraničních výrobců. Dále, že uvedená společnost prodala za podobných podmínek v předchozích letech státu v rámci aukcí více zařízení, které ji obstaral vyžádaný, resp. společnost AB Global Trade Limited. Rovněž z usnesení Vlády Ruské federace ze dne 2. Března 2009 O finančním zajištění opatření v roce 2009 z federálního rozpočtu za účelem zdokonalování lékařské péče poskytované pacientům s cévními chorobami se uvádí, že výše finančních prostředků v rámci rozdělení mezi jednotlivé subjekty Ruské federace byla stanovena z průměru ceny pořizovaného vybavení (č. l. 521 spisu). Obvyklá cena předmětných přístrojů na trhu v Ruské federaci, který nepochybně byl naznačeným způsobem vytvořen, však z extradičních materiálů nevyplývá a nelze proto určit, zda jednání, pro které je vyžádaný stíhán, by bylo i podle práva České republiky trestným činem podvodu ve smyslu ustanovení § 209 tr. zákoníku. Jde o to, zda obviněný jednáním, z něhož je podezírán a které zdůrazňuje vrchní soud tj. zřejmě v součinnosti vyžádaného se zmíněným O. U. A. nebo i jiným způsobem, za možné účasti třeba i jiné osoby ovlivnili představu ministerstva o možné vyhlášené počáteční aukční ceně se měl snažit zvýšit pro účely aukce již tak vysokou tržní cenu, nebo pouze zajistit, aby se zadávaná nabídka státu nesnížila v tomto konkrétním případě pod cenu obvyklou. Pokud jde o tu část jednání vyžádaného zdůrazňovanou ruskou stranou tj. zatajení ceny, za kterou věci získal jako obchodník od výrobce, a jejich prodejem zákazníkovi za cenu podstatně vyšší, ta by podle českého trestního práva nebyla s ohledem na současný výklad pojmu škoda vůbec rozhodná . Od obchodníka nelze očekávat, že bude z vlastní iniciativy zákazníkovi sdělovat, za jakou částku jím prodávané věci od výrobce získal .

Není zatím možné souhlasit ani s názorem, že by z extradičního materiálu bylo dostatečně zřejmé, že popsané jednání vyžádaného lze posoudit podle českého trestního práva jako trestný čin pletich při zadání veřejné zakázky a veřejné soutěži podle § 257 odst. l písm. d) tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení je trestné jednání spočívající v tom, že pachatel na základě dohody s jiným zájemcem nebo uchazečem vyvíjí činnost směřující k zadání veřejné zakázky za nepřiměřeně vysokou nebo jinak nevýhodnou cenu. Vrchní soud svůj závěr blíže neodůvodňuje, takže nelze jeho právní názory konkrétně hodnotit. Pokud však spatřoval naplnění znaků této skutkové podstaty v zainteresování další společnosti ZAO Technointorg jako zájemce na aukci, by však podle názoru Nejvyššího soudu chybělo v tomto případě naplnění znaku uzavření dohody uvedené skutkové podstaty. Podle extradičních materiálů a závěrů vrchního soudu vedoucí pracovníci společnosti Technointorg S. V. L. a R. N. vycházeli z reálné ceně neodpovídající informace o cenách a byli též při jednání pod kontrolou vyžádaného jím oklamáni. Není samozřejmě vyloučeno, že vyžádaný neuzavřel dohodu ve smyslu uvedeného ustanovení s jiným zájemcem, ale žádné takové jednání se mu za vinu neklade.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že námitky ministryně spravedlnosti jsou oprávněné, a jejímu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci vrchnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí vyhověl.

Pokud jde o druhou námitku ministryně spravedlnosti, že ačkoli byla českou stranou požadována možnost navštěvovat vyžádaného konzulárním úředníkem a hovořit s ním bez přítomnosti třetích osob, ruská strana přislíbila možnost kontaktu vyžádaného s konzulárním úředníkem, ale nestanovila výslovně možnost kontaktu bez přítomnosti třetích osob. Nejvyšší soud by měl posoudit, zda neposkytnutí výše uvedené záruky v plném rozsahu výrazně neoklešťuje význam poskytnutých záruk a nebude bránit objektivnímu ověření jejich dodržování, jak je vyžaduje Evropský soud pro lidská práva a judikatura Ústavního soudu. Zde je nutno především uvést, že ruská strana Generální prokuratura Ruské federace se v dopise ze dne 25. 2. 214 zavázala v případě vydání Č. J. V. do Ruska bude konzulárním pracovníkům Velvyslanectví České republiky nebo kterémukoli jinému pracovníku konzulátu České republiky, akreditovaného v Ruské federaci, dovoleno, aby navštěvoval uvedenou osobu v prostorách, kde bude tato zadržena a komunikovat s ní způsobem stanoveným zákonem, a to jak v období vyšetřování trestní věci, tak i v průběhu soudního projednávání, a v případě vyhlášení odsuzujícího rozsudku -v průběhu odpykávání trestu. Pokud tedy jde o způsob komunikace pracovníků konzulátu s vydanou osobou je vymezen odkazem na zákonnou úpravu. Podle názoru Nejvyššího soudu byla takto formulovaná odpověď na požadavek české strany v tomto konkrétním případě dostatečná, pokud jde o možnost objektivního ověření dodržování poskytnutých záruk. Vzhledem k tomu, že vydávání do Ruské federace Evropskými státy se uskutečňuje, lze předpokládat, že takové záruky nejsou zásadně v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Je třeba poukázat na to, že nejsou v tomto případě, jak správně uvádí vrchní soud a jak připouští ostatně i ministryně spravedlnosti, žádné okolnosti, které by ohrožení vyžádaného ve smyslu nedodržování lidských práv zvyšovaly.

V novém projednání věci se vrchní soud musí pokusit vhodným způsobem odstranit vytknuté nedostatky v extradičních materiálech a na jejich podkladě znovu posoudit, zda by jednání, které je podkladem pro vyžádaní Č. J. V. bylo trestné i v České republice. Podstatné bude zejména získání údajů o uskutečněných aukcích v Ruské federaci, při nichž byly nakoupeny státem, popř. jiným zákazníkem, obdobné lékařské přístroje, popř. i přístroje jiného druhu, ale srovnatelné hodnoty, jakož i částky, za které nabízeli své zboží ostatní zájemci. Vzhledem k tomu, že extradiční materiály budou takto doplňovány, vrchní soud může vyžádat i doplnění extradičních podkladů pro rozhodnutí zasláním znění právních předpisů Ruské federace týkajících se způsobu komunikace pracovníků konzulátu s vydanou osobou, čímž mohou být lépe odstraněny pro případné další vydávací řízení pochybnosti o možnosti objektivního ověření dodržování poskytnutých záruk.

Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud neshledal jiné právní překážky než shora uvedenou v chybějícím požadavku oboustranné trestnosti pro vydání Č. J. V. do Ruské federace.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. prosince 2014


Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch