11 Tcu 94/2013
Datum rozhodnutí: 17.10.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 94/2013-8

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal dne 17. října 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, D. P. rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 082 Hv 19/12g, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 082 Hv 19/12g, který nabyl právní moci dne 11. 4. 2012, byl D. P. uznán vinným trestným činem podílnictví podle rakouského trestního zákona a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se D. P. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v noci z 23. 2. 2012 na 24. 2. 2012 ve Vídni, bezprostředně po spáchání činu, za který hrozí trest, napomohl pachateli majetkové trestné činnosti ukrýt či zhodnotit movitou věc, kterou pachatel nabyl, a to tím způsobem, že osobní vozidlo černé barvy v hodnotě cca 25.000,- EUR, které bylo předtím odcizeno neznámým pachatelem, odvezl z Vídně do České republiky .

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený D. P. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin podílnictví podle § 214 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený D. P. napomáhal pachateli trestné činnosti, kterou byla způsobena značná škoda na cizím majetku. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení D. P. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. října 2013

Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík