11 Tcu 94/2000
Datum rozhodnutí: 04.01.2001
Dotčené předpisy:



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 4. ledna 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky M. T. a M. B. , rozsudkem Okresního soudu v Erlangenu ze dne 11. srpna 1997 sp. zn. 2 Ls 351 Js 24943/96, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Nürnbergu - Fürth ze dne 14. ledna 1998 sp. zn. 6 NS 351 Js 24943/96, Spolková republika Německo, a to u M. T. pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných prostředků v nikoli malém množství v souběhu s trestným činem nedovoleného obchodu s omamnými prostředky v nikoli malém množství ve dvou případech a u M. B. pro trestný čin společně spáchaného nedovoleného dovozu omamných prostředků v nikoli malém množství v souběhu s trestným činem nedovoleného obchodu s omamnými prostředky v nikoli malém množství, podle § 1 I ve spojení s Přílohou III, § 3, § 29 I čís. 1, § 29a I čís. 2, § 30 I čís. 4, § 33 zákona o omamných prostředcích, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo a u M. T. také podle § 74 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo u M. T. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a u M. B. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Erlangenu ze dne 11. srpna 1997 sp. zn. 2 Ls 351 Js 24943/96, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu Zemského soudu v Nürnbergu - Fürth ze dne 14. ledna 1998 sp. zn. 6 NS 351 Js 24943/96, Spolková republika Německo byl M. T. uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovoleného dovozu omamných prostředků v nikoli malém množství v souběhu s trestným činem nedovoleného obchodu s omamnými prostředky v nikoli malém množství ve dvou případech a M. B. byl uznán vinným ze spáchání společně spáchaného trestného činu nedovoleného dovozu omamných prostředků v nikoli malém množství v souběhu s trestným činem nedovoleného obchodu s omamnými prostředky v nikoli malém množství podle § 1 I ve spojení s Přílohou III, § 3, § 29 I čís. 1, § 29a I čís. 2, § 30 I čís. 4, § 33 zákona o omamných prostředcích, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo a u M. T. také podle § 74 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, jehož se dopustili tím, že dne 12. ledna 1997 dopravil M. T. nejméně 300 g amphetaminu z ČR do města Z. v SRN, aby je tam, jak bylo dohodnuto, předal dalším spoluodsouzeným, avšak s ohledem na skutečnost, že tito se nedostavili, došlo k převezení omamných prostředků zpět do České republiky. Dále dne 11. února 1997 převzal M. T. v České republice minimálně 287,85 g amphetaminové směsi, aby tuto dávku dopravil přes hranici do Z., přičemž jel společně s M. B., kterého pro tento obchod získal, osobním automobilem k německé hranici, kde M. T. předal omamné prostředky M. B., který látku přenesl přes hranici, zatímco T. jel podle úmluvy přes hranici autem a oba jeli na smluvené místo srazu do Z., kde byli zadrženi a omamné prostředky byly zajištěny. Za tyto trestné činy byli odsouzeni M. T. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a M. B. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Dne 29. prosince 2000 pod sp. zn. 1689/99-M, 1690/99-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obvinění jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§ 187 tr. zák. - nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. T. a M. B. se dopustili velice závažné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Rovněž je nutno přihlédnout k opakovanému dovozu a prodeji omamných prostředků, jakož i k jejich množství a ke skutečnosti, že jim byly uloženy poměrně vysoké tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. ledna 2001 Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík