11 Tcu 93/2007
Datum rozhodnutí: 09.08.2007
Dotčené předpisy:




11 Tcu 93/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. srpna 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky T. P. , rozsudkem Obvodového soudu Passau, Spolková republika Německo, ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 4 Ls 310 Js 1773/06, a to pro trestný čin nedovoleného převádění cizinců podle § 4 odst. 1, § 14 odst. 1 č. 1, 2, § 95 odst. 1 č. 1, 2, 3, § 96 odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, 2, § 97 odst. 2 zákona o pobytu Spolkové republiky Německo a § 22 odst. 1, § 23 odst. 1, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Passau, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 14. 2. 2007, byl T. P. uznán vinným trestným činem nedovoleného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a šesti měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že jako člen zločinecké organizace, která působila v České republice, v rámci které měl funkci motorizovaného převaděče a zprostředkovatele, poté, co řídící člen organizace jménem J. vyzvedl v P. na nádraží osoby mající zájem o nelegální převedení

a odvezl je do K. , převzal odsouzený nejčastěji dvě až tři převáděné osoby a svým taxíkem je přivezl k nádraží do Ž. R. , odkud se tyto osoby dostaly do Spolkové republiky Německo zpravidla vlakem nebo přes tzv. zelenou hranici , kde je po předchozí dohodě převzal jiný motorizovaný převaděč P. K. , a ten je pak odvezl dále do jiných států Evropské unie, zejména do I. , ale také do B. , R. anebo do K. nad R.

Odsouzený se dopustil uvedené trestné činnosti konkrétně následujícím způsobem:

1. v období od ledna 2005 do června 2005 převezl přinejmenším v deseti případech (obvykle po dvou osobách) ukrajinské nebo ruské státní příslušníky, přičemž věděl, že dotyčné osoby nevlastní potřebné povolení opravňující je k pobytu na spolkovém území. Odsouzený je převážel svým taxíkem tov. zn. Š. O. , z K. k nádraží do Ž. R. , přičemž mu bylo známo, že jím transportované osoby budou ze Ž. R. cestovat vlakem na spolkové území, anebo se tam dostanou přes tzv. zelenou hranici . Odsouzený obdržel za každou převaděčskou jízdu obnos mezi 35 až 50 EUR,

2. v období od září 2005 do 17. 12. 2005 odsouzený fungoval přinejmenším v pěti případech jako zprostředkovatel telefonních rozhovorů a koordinátor při převaděčských akcích tím způsobem, že ho zavolal hlavní organizátor jménem J. a sdělil mu den a hodinu převaděčské akce, a odsouzený pak tyto údaje telefonicky předal dále motorizovanému převaděči P. K. Tyto převaděčské akce probíhaly tak, že hlavní organizátor J. vždy přivezl do české obce K. nejméně dvě osoby, které neměly žádné povolení k pobytu na území Spolkové republiky Německo, o čemž obžalovaný rovněž věděl. Odtud osoby přešli přes tzv. zelenou hranici po turistické stezce B. a překročily tak českou německou státní hranici, takže potom mohly být vozem motorizovaného převaděče P. K. transportovány dále do vnitrození,

3. dne 19. 12. 2005 odsouzenému sdělil hlavní organizátor J. , že motorizovaný převaděč P. K. má vyzvednout dále jmenované osoby u parkoviště W. u obce F. a že má tyto osoby svým osobním vozem tov. zn. O. A., r. z. 2P1 5487 odvézt do I. Odsouzený předal informace získané telefonicky od hlavního organizátora J. motorizovanému převaděči P. K. Převáděné osoby měly nejprve po turistické stezce B. překročit českou německou státní hranici a motorizovaný převaděč P. K. je následně měl svým osobním vozem odvézt dále do I. V rámci této akce měla být převedena O. K. a A. K. Odsouzený obdržel za tuto svoji činnostzprostředkovatele telefonátů od hlavního organizátora J. přinejmenším 1 000 Kč.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 3. 8. 2007, pod sp. zn. 495/2007 MO T/6, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 7. 8. 2007.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený T. P. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovolené překročení státní hranice podle 171a tr. zák., ve znění účinném do 12. 7. 2007). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený T. P. se pro finanční prospěch dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu státu na kontrole nelegální migrace obyvatel, přičemž jednal v takovém rozsahu (v třech případech se podílel na nelegálním převodu většího množství cizinců přes státní hranici), že lze jeho činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Závažnost jeho jednání je navíc zvyšována tou okolností, že se odsouzený uvedené trestné činnosti dopustil organizovaně. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. srpna 2007



Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch