11 Tcu 93/2003
Datum rozhodnutí: 20.06.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 93/2003



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. června 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. P., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 24. 5. 2000, sp. zn. 214 Ds 148 Js 007101/00, a to pro trestné činy společného pašování cizinců v ideálním souběhu se záměrným řízením bez řidičského oprávnění podle § 53, § 69, § 69a trestního zákona Spolkové republiky Německo, § 92 odst. 1 č. 1 a č. 6, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2 německého cizineckého zákona, § 21 odst. 1 č. 1 německého zákona o silniční dopravě, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a odnětí řidičského oprávnění na dva roky.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 24. 5. 2000, sp. zn. 214 Ds 148 Js 007101/00, jenž nabyl právní moci dne 1. 6. 2000, byl R. P. uznán vinným trestnými činy společného pašování cizinců v ideálním souběhu se záměrným řízením bez řidičského oprávnění podle § 53, § 69, § 69a trestního zákona Spolkové republiky Německo, § 92 odst. 1 č. 1 a č. 6, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2 německého cizineckého zákona, § 21 odst. 1 č. 1 německého zákona o silniční dopravě. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že odvezl z P., ačkoli nevlastnil žádné řidičské oprávnění, osobním vozem Pick Up, údajně s českou poznávací značkou, na níž však byla připevněna v Drážďanech ukradená poznávací značka, k německo-české hranici v oblasti obce B., 10 afghánských státních příslušníků, z nichž byly 3 děti mladší 16 let. Tam byly osoby z vozu propuštěny, a pěším převaděčem, převedeny přes nepřipuštěné místo na zelené hranici na spolkové území. R. P. předal vozidlo neznámému spolupachateli, který je na území německého státu dopravil a sám vstoupil přes nepřipuštěný hraniční přechod pěšky na území německého státu a znovu na území německého státu převzal vozidlo. Poté vzal shora uvedených 10 afghánských státních příslušníků, kteří jak obžalovaný věděl, neměli žádné povolení k pobytu v Německu ani odpovídající doklady k takovému pobytu, do zadní části svého vozidla, kde museli sedět na podlaze bez jakéhokoli bezpečnostního zařízení. Poté byl však zadržen hlídkou ochrany spolkových hranic, které se pokusil ujet.

Za úspěšné splnění úkolu mu měly být smazány dluhy ve výši 6.500,- Kč a navíc vyplacena mzda ve výši 5.000,- Kč. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a odnětí řidičského oprávnění na dva roky.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. P. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Stupeň nebezpečnosti jeho jednání je zvyšován okolnostmi jeho zadržení, kdy svým jednáním vydal další osoby riziku tělesné a zdravotní újmy. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. června 2003



Předseda senátu :

JUDr. Antonín Draštík