11 Tcu 91/2007
Datum rozhodnutí: 09.08.2007
Dotčené předpisy:




11 Tcu 91/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. srpna 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. R., rozsudkem Obvodového soudu München, Spolková republika Německo, ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 840 Ls 380 Js 40123/05, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců podle § 4 odst. 1 věta první, § 14 odst. 1 č. 2, § 95 odst. 1 č. 2, 3, § 96 odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1 zákona o pobytu Spolkové republiky Německo a § 25 odst. 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na území Spolkové republiky Německo po dobu dvou let.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu München, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 16. 2. 2006, byl F. R. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na území Spolkové republiky Německo po dobu dvou let.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že společně s dosud neznámými spolupachateli pomohl v období od 15. 4. 2006 do 15. 6. 2006 ve třech případech celkem 38 čínským státním příslušníkům přicestovat tím způsobem, že poté, co byli uvedení cizinci převezeni přes hranici v nákladním voze, je naložil do svého osobního vozu a dopravil dále, přičemž věděl, že tito cizinci nemají potřebné doklady opravňující je ke vstupu a k pobytu na spolkovém území. Za uvedené služby obdržel celkem 30 000 Kč.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 3. 8. 2007, pod sp. zn. 398/2007 MO T/5, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 7. 8. 2007.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený F. R. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovolené překročení státní hranice podle 171a tr. zák., ve znění účinném do 12. 7. 2007). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený F. R. se pro finanční prospěch dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu státu na kontrole nelegální migrace obyvatel, přičemž jednal v takovém rozsahu (v třech případech se podílel na nelegálním převodu celkem 38 cizinců přes státní hranici), že lze jeho činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody, navíc spojený s trestem zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. srpna 2007



Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch