11 Tcu 9/2013
Datum rozhodnutí: 21.03.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 9/2013-12

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. března 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. P., rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 1112 Ls 257 Js 235064/01, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Mnichov I ze dne 22. 1. 2003, sp. zn. 22 Ns 257 Js 235064/01 a ve spojení s rozhodnutím Bavorského Vrchního soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 4 St RR 60/2003, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 1112 Ls 257 Js 235064/01, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Mnichov I ze dne 22. 1. 2003, sp. zn. 22 Ns 257 Js 235064/01, a ve spojení s rozhodnutím Bavorského Vrchního soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 4 St RR 60/2003, který nabyl právní moci dne 21. 5. 2003, byl R. P. uznán vinným trestnými činy nepovoleného vstupu po vyhoštění ve skutkové jednotě s neoprávněným pobytem po vyhoštění a neoprávněným pobytem bez pasu ve skutkové většině s paděláním a krádeží ve skutkové většině s nelegálním držením poloautomatické samonabíjecí střelné zbraně o délce nikoli větší než 60 cm, podle německého trestního zákona a odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 2 (dvou) měsíců.

Podle skutkových zjištění Obvodového soudu v Mnichově se R. P. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že: ačkoliv byl rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově ze dne 5. 12. 2000, sp. zn. 845 Ls 257 Js 220899/99, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a dne 28. 3. 2001 byl po nabytí právní moci rozsudku (dne 13. 3. 2001) vyhoštěn do Česka, dne 1. 6. 2001 odcestoval blíže neznámým způsobem do Spolkové republiky Německo, kde se zdržoval až do jeho dočasného zadržení dne 18. 12. 2001, přestože věděl, že nemá požadované povolení k pobytu případně karenci pro Spolkovou republiku Německo.

Rovněž, přestože věděl, že už byl dne 4. 9. 1975 na základě rozhodnutí Úřadu zemského rady Donau-Ries (na rodné jméno R. H.) na neomezenou dobu ze spolkového území na základě těchto osobních údajů dne 25. 8. 1993, 3. 2. 1999 a 29. 3. 2001 a rovněž na základě falešných osobních údajů jako J. V. , dne 20. 11. 1997 vyhoštěn do Česka, používal během svého pobytu ve Spolkové republice Německo falešný pas znějící na falešné osobní údaje J. P. , datum vystavení 21. 3. 1995, č. cest. pasu ..........., na němž byla, jak věděl, vyměněna fotografie, a s tímto falešným průkazem se odsouzený vykázal při dopravní kontrole dne 1. 6. 2001, aby oklamal kontrolujícího úředníka o své totožnosti. Na základě předložení tohoto falešného průkazu byl také trestním příkazem Obvodového soudu Mnichov ze dne 10. 8. 2001, sp. zn. 951 Js 501 120624/01 za řízení v opilosti pod falešnými osobními údaji odsouzen k peněžitému trestu.

Dne 20. 12. 2001 byla v domě odsouzeného v ............ Mnichov, zajištěna poloautomatická samonabíjecí pistole značky Brněnská zbrojovka model CZ 75, ráže 9 mm, spolu s 15 náboji 9 mm ráže Parabellum výroby firmy Selier & Bellot , a tuto měl u sebe v držení předmětný den i neurčitou dobu předtím, třebaže neměl žádné úředně právní zbrojní povolení a věděl, že tuto zbraň nesmí mít v držení, neboť rozhodnutím z 28. 9. 1989 byl Krajským správním referátem Zemského hlavního města Mnichov vydán zákaz držení střelné zbraně, která vyžaduje povolení a munice.

Dne 18. 12. 2001 kolem 19.45 hod. odcizil v obchodních prostorách společnosti Ludwig Beck Marienplatz 11,80331 Mnichov, 22 párů ponožek v hodnotě po 25,00 DM 43,00 a 4 polo-ponožky v hodnotě po 51,00 DM 83.00, a tyto věci v celkové hodnotě 766,78 DM si ponechal pro sebe.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený R. P. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 tr. zákoníku, nedovoleného ozbrojování podle § 279 tr. zákoníku a krádeže podle § 205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. R. P. se dopustil několika úmyslných trestných činů, zejména opakovaně porušil uložený zákaz pobytu na území Spolkové republiky Německo a dopustil se i majetkové trestné činnosti, kterou způsobil škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopustil více útoky a páchal ji po delší dobu. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen citelný trest odnětí svobody. Ačkoliv se předmětné trestné činnosti dopustil již v roce 2001, nutno s ohledem na závažnost páchané trestné činnosti a společenskou škodlivost jeho jednání dovodit, že je dán zájem na tom, aby se na výše uvedené odsouzení R. P. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. března 2013


Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík