11 Tcu 9/2004
Datum rozhodnutí: 30.01.2004
Dotčené předpisy:




11 Tcu 9/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. ledna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky E. G., rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 4. 12. 2001, sp. zn. 2 c Vr 5315/01 - Hv 4056/01, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 9. 7. 2002, sp. zn. 20 Bs 186/02, a to pro zločin pokusu o podílnictví a přečin používání cizích průkazů podle § 15, § 164 odst. 1, 4, § 231 odst. 1 trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 4. 12. 2001, sp. zn. 2 c Vr 5315/01 Hv 4056/01, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 9. 7. 2002, sp. zn. 20 Bs 186/02, byl E. G. uznán vinným zločinem pokusu o podílnictví a přečinem používání cizích průkazů podle § 15, § 164 odst. 1, 4, § 231 odst. 1 trestního zákoníku Rakouské republiky, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

Uvedené trestné činnosti se měl dopustit tím, že spolu se spoluodsouzeným A. P. se pokusil v blíže neurčené době mezi 9. 6. 2001 a 11. 6. 2001 zatajit nebo zhodnotit ve V. neznámými pachateli vloupáním odcizené osobní vozy, a to osobní automobily zn. Citroen C5, stříbrné barvy s č. podvozku VF7DCRHZB76074891, v hodnotě 340 000 ATS, a zelené barvy s č. podvozku VF7DCRLZB76083751, v hodnotě cca 400 000 ATS, tak, že chtěli dne 17. 6. 2001 převézt oba vozy z města L., resp. H. do České republiky pro jejich další zhodnocení, přičemž na hraniční kontrole E. G. při kontrole předložil český cestovní pas vystavený na osobu jménem V. A. tak, jako by byl vystavený na něj.

Dne 13. 1. 2004 pod sp. zn. 1709/2003-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouských soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin podílnictví podle § 251 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. E. G. se dopustil relativně závažné majetkové trestné činnosti tím, že se podílel na ukrývání a pokusu o převedení na jiného věcí vysoké hodnoty, jež byly získány trestnou činností, a to za účelem získání majetkového prospěchu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch