11 Tcu 86/2015
Datum rozhodnutí: 21.10.2015
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 86/2015-13

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal dne 21. října 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. N., rozsudkem Obvodového soudu v Klodzku, Polská republika, ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. VI K 512/12, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodového soudu v Klodzku, Polská republika, ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. VI K 512/12, který nabyl právní moci dne 6. 12. 2012, byl P. N. uznán vinným trestným činem krádeže za použití násilí, podle polského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu odsouzený P. N. spáchal trestnou činnost v podstatě tím, že dne 8. 5. 2012 v B. K., d. v., v úmyslu zmocnit se cizího majetku, vešel s kladívkem v ruce do prodejny šperků A. , přičemž se maskoval tím, že si na obličej nasadil tzv. kuklu a oblékl dlouhý plášť, čímž vzbudil v prodavačkách K. R. a E. L.-S. obavy z použití násilí z jeho strany, v důsledku čehož utekly do zadních prostor obchodu a ponechaly jej v prodejně. Toho odsouzený využil a rozbil kladívkem skleněnou skříň, z níž odcizil 43 ks řetízků z bílého a žlutého zlata a přívěsek ve tvaru písmene, čímž způsobil majiteli obchodu L. K., K. R. a E. Ł.-S. škodu v celkové výši 50.159,- polských zlotých.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený P. N. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu loupeže podle § 173 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. N. se dopustil závažné trestné činnosti proti lidské svobodě a majetku, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem jejího provedení. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplynulo, že v minulosti byl již pro majetkovou trestnou činnost odsouzen v České republice. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. N. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2015
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu