11 Tcu 86/2009
Datum rozhodnutí: 27.10.2009
Dotčené předpisy:




11 Tcu 86/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 27. října 2009 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky

1) P. Z. rozsudkem Zemského soudu v Darmstadtu, Spolková republika Německo, ze dne 1. srpna 2007, sp. zn. 970 Js 10/07 12 KLs, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek podle § 1, § 3 odst. 1 č. 1, § 29 odst. 1 č. 1, § 30 odst. 1 č. 4, § 33 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců.

2) M. P. rozsudkem Zemského soudu v Darmstadtu, Spolková republika Německo, ze dne 1. srpna 2007, sp. zn. 970 Js 10/07 12 KLs, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek podle § 1, § 3 odst. 1 č. 1, § 29 odst. 1 č. 1, § 30 odst. 1 č. 4, § 33 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 8 (osmi) měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Darmstadtu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 31. ledna 2008, byli P. Z. a M. P. uznáni vinnými trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl jim za to uložen P. Z. trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců a M. P. trest odnětí svobody v trvání čtyř roků a osmi měsíců.

Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzení dopustili trestné činnosti v podstatě tak, že dle předchozí dohody s osobou jménem B., pocházející z Nigérie, přijeli dne 26. ledna 2007 pronajatým vozidlem do A., Nizozemské království, kde přespali a následujícího dne v 16.00 hod se dostavili na předem určené parkoviště, kde jim výše již uvedený B. a další blíže nezjištěný muž předali pár bot, upravených pro převoz drog, a protože dle původní dohody se mělo jednat o dva páry takto upravených bot, byla odsouzeným nabídnuta k převozu také rezervní automobilová pneumatika, která byla rovněž speciálně upravena pro převoz drog, kterou odsouzení po krátké domluvě převzali a s takto upraveným párem bot a rezervní pneumatikou (ta byla do automobilu umístěna místo původní rezervní pneumatiky), jejichž obsahem bylo celkem 2 680,61 gramů kokainového preparátu ve třech plastikových sáčcích uschovaných v rezervní pneumatice a jednom plastikovém sáčku uschovaném v pravé botě s celkovým podílem 876,08 gramů hydrochloridu kokainu, a celkem 1 937,92 gramů heroinového preparátu ve dvou plastikových sáčcích uschovaných v rezervní pneumatice a dvou plastikových sáčcích uschovaných v pravé a levé botě s celkovým podílem 688,26 gramů hydrochloridu heroinu, odcestovali z A., Nizozemské království, směrem k hranicím Spolkové republiky Německo, kdy boty s drogami měly být předány ve V. a pneumatika v N., Italská republika. Dne 27. ledna 2007 byli odsouzení zadrženi policejní hlídkou ve Spolkové republice Německo při běžné kontrole na dálnici A3 na parkovišti M. Každému odsouzenému byl za převezení drog přislíben finanční prospěch ve výši 500,- EUR a 5 000,- Kč na výdaje a dodatečně pak (opět každému odsouzenému) dalších 2 000,- EUR za převezení rezervní pneumatiky s drogami.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedených odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že u obou odsouzených jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou státními občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení P. Z. a M. P. se pro svůj osobní prospěch podíleli na obchodování s větším množstvím drog, které převzali v Nizozemsku s cílem dopravit je do Itálie, resp. Rakouska, kde byly určeny k dalšímu prodeji. Dopustili se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Pokud jde o druh trestu, oběma odsouzeným byl uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. října 2009

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík