11 Tcu 86/2003
Datum rozhodnutí: 25.09.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 86/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. září 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. R. rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 25. 3. 1999, sp. zn. 3 Ls 5 Js 1511/99, a rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu ze dne 8. 3. 1999, sp. zn. 3 Ls 5 Js 7070/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu ze dne 27. 9. 1999, sp. zn. Ns 5 Js 7070/98, a to pro trestné činy nedovoleného vstupu do země po vyhoštění, nedovoleného pobytu v zemi po vyhoštění, společného převádění cizinců a pokus trestného činu nedovoleného vstupu do země po vyhoštění podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, odst. 2 č. 1a, 1b, § 8 odst. 2 věta 1 cizineckého zákona, § 22, § 23, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří let.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 25. 3. 1999, sp. zn. 3 Ls 5 Js 1511/99, jenž nabyl právní moci dne 18. 5. 1999, byl R. R. uznán vinným trestnými činy nedovoleného vstupu do země po vyhoštění, nedovoleného pobytu v zemi po vyhoštění a pokusem trestného činu nedovoleného vstupu do země po vyhoštění podle § 92 odst. 1 č. 1, 6, odst. 2 č. 1a, 1b, § 8 odst. 2 věta 1 cizineckého zákona, § 22, § 23, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že opakovaně přicestoval do Spolkové republiky Německo odkud pak cestoval dále do Holandska, a to dne 7. 7. 1997 přes hraniční přechod S., dne 20. 9. 1997 přes hraniční přechod S. a dne 18. 11. 1997 přes hraniční přechod W. Dne 6. 10. 1998 pak hodlal opět přicestovat do Německa přes hraniční přechod W., na hraničním přechodu byl kontrolován a následně zatčen. Jednal přitom s vědomím, že byl rozhodnutím města B. č. EWA 166-1 ze dne 13. 6. 1994 z území Spolkové republiky Německo vypovězen a ihned odsunut a že zákaz vstupu na jeho základě stále platí.

Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu ze dne 8. 3. 1999, sp. zn. 3 Ls 5 Js 7070/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu ze dne 27. 9. 1999, sp. zn. Ns 5 Js 7070/98, byl pak uznán vinným trestnými činy nedovoleného vstupu do země po vyhoštění, nedovoleného pobytu v zemi po vyhoštění a společného převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, odst. 2 č. 1a, 1b, § 8 odst. 2 věta 1 cizineckého zákona, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se dopustil tím, že dne 5. 3. 1998 získal zvlášť stíhaného J. H., aby za 200-500 DM spolupůsobil při ilegálním převádění cizinců z České republiky přes zelenou hranici na území Spolkové republiky Německo. Týž den s ním jel přes hraniční přechod M. na německé území, kde mu ukázal převaděčskou trasu a místo převzetí osob v obvodu obce N., odkud měl převedené osoby dopravit do S. H. pak dle pokynů odsouzeného následujícího dne odpoledne dopravil 21 cizích státních příslušníků ve skříňovém voze k česko-německé hranici, odkud je odsouzený a další pěší převaděč v obvodu obce N. převedli přes zelenou hranici na německé území. H. mezitím přijel na smluvené místo převzetí přes hraniční přechod W. a osoby okolo 21:00 hod. převzal. Odsouzený se vrátil zpět do České republiky. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo a že byl rozhodnutím města B. č. EWA 166-1 ze dne 13. 6. 1994 z území Spolkové republiky Německo vypovězen a ihned odsunut a že zákaz vstupu na jeho základě stále platí.

Pro tyto trestné činy byl odsouzen, při zahrnutí odsouzení ze dne 25. 3. 1999 a současně zrušení tímto rozsudkem uloženého trestu odnětí svobody, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří let.

Dne 16. 4. 2003 pod sp. zn. 3025/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německými soudy do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

V posuzovaném případě byl rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu uložen trest za obdobných podmínek, za jakých se v případě souběhu trestných činů ukládá dle českého právního řádu souhrnný trest. Jednalo se o celkový (souhrnný) trest jednak za trestné činy nedovoleného vstupu do země po vyhoštění, nedovoleného pobytu v zemi po vyhoštění a společného převádění cizinců, pro nějž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu ze dne 8. 3. 1999 ve spojení s tímto rozhodnutím, jednak pak za trestné činy nedovoleného vstupu do země po vyhoštění, nedovoleného pobytu v zemi po vyhoštění a pokus trestného činu nedovoleného vstupu do země po vyhoštění z rozsudku Okresního soudu ve Weidenu ze dne 25. 3. 1999. Za této situace byl Nejvyšší soud povinen z hledisek uvedených v § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., zkoumat všechny činy, za které byl trest uložen a následně ve výroku rozhodnutí o zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů konstatovat všechna rozhodnutí, z jejichž spojení odsouzení (cizozemským soudem nebo soudy) sestává.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 tr. zák., dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., a trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. R. se jednak podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu, pro což také získal a zaškolil další osobu a jednak opakovaně sám vstoupil a zdržoval se na území jiného státu, ačkoli si byl vědom, že mu byl pobyt na území tohoto státu zakázán. Zejména v prvním případě jde o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Nadto opakovaně mařil řádný výkon rozhodnutí státního orgánu tím, že úmyslně nerespektoval rozhodnutí o zákazu pobytu. Závažnost činů je zde zvyšována také okolností spočívající v osobě odsouzeného, podávající se z předmětných rozsudků německých soudů, a to, že v minulosti již byl ve Spolkové republice Německo pro trestnou činnost související s ilegálním převáděním cizinců odsouzen. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch