11 Tcu 86/2002
Datum rozhodnutí: 14.06.2002
Dotčené předpisy:




11 Tcu 86/2002

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. června 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. G. rozsudkem Zemského soudu Weiden, Spolková republika Německo, ze dne 12. 5. 1999, sp. zn. KLs 5 Js 14428/98, a to pro trestný čin těžké loupeže podle § 250 III trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu Weiden, Spolková republika Německo, ze dne 12. 5. 1999, sp. zn. KLs 5 Js 14428/98, byl K. G. uznán vinným trestným činem těžké loupeže podle § 250 III trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 25. 11. 1998 vstoupil ve 12.05 hod. do filiálky obchodu s ovocem K. , D., v T., kde byla přítomna prodavačka, které ze vzdálenosti několika centimetrů nastříkal do obličeje slzný plyn a chtěl po ní peníze, které mu prodavačka ze strachu o život umožnila vzít z pokladny, a to ve výši 260,- DM. Za tento trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců. Ohledně K. G. nabyl rozsudek právní moci dne 20. 5. 1999.

Dne 25. 4. 2002 pod sp. zn. 4590/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. K. G. se pro finanční prospěch dopustil skutku, jenž je i podle českého právního řádu zvlášť závažným trestným činem. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. června 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík