11 Tcu 85/2003
Datum rozhodnutí: 30.06.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 85/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. června 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky M. K., rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 1 Ls 953 Js 23580/98, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců organizovaného ve skupině podle § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92b odst. 1 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53, § 54, § 69, § 69a, § 69b trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a trestu odnětí povolení k řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 1 Ls 953 Js 23580/98, jenž nabyl právní moci dne 24. 3. 1999, byl M. K. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců organizovaného ve skupině podle § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92b odst. 1 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53, § 54, § 69, § 69a, § 69b trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 14. 10. 1998 a 15. 10. 1998 poskytl vědomě a dobrovolně po předchozí dohodě, v součinnosti s R. a ne blíže známým T. , v prvém případě třiceti a ve druhém případě dvacetidevíti cizím státním příslušníkům, pravděpodobně jugoslávské národnosti podléhající vízové povinnosti, po jejich přechodu kolem 6.00 hodin z České republiky mimo povolený hraniční přechod v oblasti N.-S. na území Spolkové republiky Německo, pomoc při jejich zamýšleném nedovoleném přicestování a při jejich nedovoleném pobytu tím, že je po předešlé dohodě s R. naložil v místě přechodu do vozidla Mercedes Benz 208 D a přepravil je v prvém případě úspěšně do L. a v druhém případě je měl přepravit do B., avšak byl zastaven hlídkou vozidla BGS. V obou případech věděl, že cizinci neměli žádné povolení potřebné pro pobyt na území Spolkové republiky Německo, a za úspěšnou akci obdržel v prvém případě od R. ve Š. 1.500,- DM a ve druhém případě mu bylo přislíbeno asi 50,- DM za každou převedenou osobu.

Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a trestu odnětí povolení k řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku a šesti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.).Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. K. se opakovaně pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen mimo jiné i nepodmíněný trest odnětí svobody v nezanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. června 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík