11 Tcu 84/2002
Datum rozhodnutí: 14.06.2002
Dotčené předpisy:




11 Tcu 84/2002

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. června 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. Š., rozsudkem Zemského soudu Weiden, Spolková republika Německo, ze dne 12. 5. 1999, sp. zn. KLs 5 Js 14428/98, a to pro nápomoc k trestnému činu loupeže podle § 250 III trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu Weiden, Spolková republika Německo, ze dne 12. 5. 1999, sp. zn. KLs 5 Js 14428/98, byl M. Š. uznán vinným pomocí k trestnému činu závažné loupeži podle § 250 III trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 25. 11. 1998 hlídal okolí, zatímco spoluobžalovaný K. G. vstoupil do filiálky obchodu s ovocem K. , D., v T., kde byla přítomna prodavačka, které ze vzdálenosti několika centimetrů nastříkal do obličeje slzný plyn a chtěl po ní peníze, které mu prodavačka ze strachu o život umožnila vzít si z pokladny a to ve výši 260,- DM. Za tento trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Rozsudek ohledně M. Š. nabyl právní moci dne 1. 9. 1999.

Dne 25. 4. 2002 pod sp. zn. 3027/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. Š. se pro finanční prospěch dopustil skutku, jenž je i podle českého právního řádu zvlášť závažným trestným činem. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. června 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík