11 Tcu 82/2009
Datum rozhodnutí: 27.08.2009
Dotčené předpisy:




11 Tcu 82/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal žádost Ministerstva spravedlnosti Maďarska o povolení průvozu D. G. a rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2009 podle §§ 423 a 424 tr. ř. t a k t o :

I. Povoluje se průvoz odsouzeného D. G., státního občana Maďarska, územím České republiky z Norska do Maďarska pro účely předání jmenovaného k výkonu trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, uloženého mu rozsudkem Městského soudu v Miskolc, Maďarsko, ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 22.B.3024/2000/9, k výkonu trestu odnětí svobody v trvání čtyř let uloženého mu rozsudkem Městského soudu v Miskolc ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 11.B.2574/2002/54, a pro účely trestního stíhání pro trestný čin daňového podvodu snižujícího daňový výnos o mimořádně významný stupeň podle § 310 (1) trestný podle odst. (4) maďarského trestního zákoníku a trestný čin padělání osobních dokladů podle § 276 maďarského trestního zákoníku.

II. Po dobu průvozu bude předávaná osoba držena ve vazbě.

O d ů v o d n ě n í :

Ministerstvo spravedlnosti Maďarska požádalo dne 24. 8. 2009, č. j. IRM/NEFO/1752-28/2009, na základě čl. 25 Rámcového rozhodnutí Rady Evropské unie ze dne 13. června 2002, o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, o povolení průvozu maďarského občana D. G. územím České republiky.

Průvoz se má uskutečnit v rámci předání jmenovaného z Norska pro účely výkonu trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, uloženého mu rozsudkem Městského soudu v Miskolc, Maďarsko, ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 22.B.3024/2000/9, za trestný čin výtržnictví podle § 271 (1) trestný podle odst. (2/a) a lehkého ublížení na zdraví podle § 170 (1) maďarského trestního zákoníku, dále k výkonu trestu odnětí svobody v trvání čtyř let uloženého mu rozsudkem Městského soudu v Miskolc ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 11.B.2574/2002/54, za trestný čin zpronevěry obzvláště vysoké hodnoty podle § 317 (1) trestný podle odst. (6/a) maďarského trestního zákoníku a pro účely trestního stíhání pro trestný čin daňového podvodu snižujícího daňový výnos o mimořádně významný stupeň podle § 310 (1) trestný podle odst. (4) maďarského trestního zákoníku a trestný čin padělání osobních dokladů podle § 276 maďarského trestního zákoníku.

Trestných činů výtržnictví a lehkého ublížení na zdraví se předávaný dopustil tím, že se 28 11. 1999 kolem 12.00 hodin v M. na trhu v Z. t. společně s pěti spoluobviněnými zúčastnil fyzického napadení poškozeného L. L. K tomu došlo poté, co jeden ze spoluobviněných při couvání z tržiště podle pokynů svého otce (poškozeného) narazil svým vozem do regálu jiného spoluobviněného a tento jej začal skrz okénko auta bít pěstí do obličeje. Poškozený vyzýval tohoto pachatele, aby přestal bít jeho syna, přičemž ostatní spoluobvinění včetně předávaného přiběhli a zatímco někteří poškozeného drželi, předávaný jej bil po celém těle. Následně syn poškozeného vystoupil z auta a šel otci na pomoc, v důsledku čehož jej předávaný a ostatní spoluobvinění zbili stejným způsobem. Přihlížející pak konflikt ukončili když oddělili účastníky rvačky. Předávaný pak ještě znovu uhodil spoluobviněného L. do nosu bez předchozí rozepře, v důsledku čehož tento utrpěl pohmožděninu nosu.

Trestného činu zpronevěry obzvláště vysoké hodnoty se předávaný dopustil tím, že dne 13. 12. 2001 při sepisování majetku společnosti s ručením omezeným B. V. K. F. T., jejíž byl jednatelem a spoluvlastníkem a která byla předlužena a bylo soudem rozhodnuto o její likvidaci, zatajil část peněžní hotovosti a tyto prostředky použil pro svoji potřebu.

Trestného činu daňového podvodu snižujícího daňový výnos o mimořádně významný stupeň se podle dosavadních skutkových zjištění měl dopustit v rámci rozsáhlého obchodování se železným šrotem spolu s dalšími spoluobviněnými následujícím způsobem: V srpnu 1998 požádal 4. obviněný D. G. a 5. obviněná téhož jména 13. obviněného J. B. o zřízení společnosti na dopravu zboží a obchodování s odpady. Ten to akceptoval a za přispění obou prvně jmenovaných založil společnost B. é. T. B., která začala vydávat fiktivní faktury společnosti E. R., a to tak, že po přijetí potvrzení od dodavatelů 4. obviněný D. G. zašel do bydliště 13. obviněného a vzal ho do obchodních prostor společnosti E. R., kde dvacátá pátá obviněná E. C. S. odstranila z počítače data od dodavatelů. V prvních týdnech pak 4. obviněný D. G. použil tato data k vyplnění odbytových faktur společnosti B. é. T. B. a nechal je podepsat 13. obviněným J. B. Později je posledně jmenovaný doplnil do faktur, podepsal pokladní doklady na dodané zboží a stvrzenku o kupní ceně, avšak peníze byly staženy 4. obviněným D. G. z oběhu formou drobné hotovosti. Za fakturování měl posledně jmenovaný platit 13. obviněnému J. B. denně 2-3000 HUF. Podobně společnost B. é. T. B. fakturovala i pro společnosti É.-V. K., K., K. R. K. a M. R. obviněný D. G. a 5. obviněná téhož jména byli odpovědní za pořízení nákladových faktur pro společnost B. é. T. B.Vytvářeli veškerá firemní potvrzení o zatím neznámých účetních záznamech a připravovali vratky daní a požadovali po 13. obviněném J. B., aby požadované dokumenty podepisoval. Společnost B. é. T. B. kalkulovala fiktivní nákladové faktury ve výši 3.583.252 HUF celkového DPH a obrat ve výši 432.047.851 HUF nezpůsobilého pro odpočet DPH. Bez základních potvrzení tyto dokumenty snížily daňovou povinnost společnosti pro roky 1999 a 2000 o celkovou výši 122.650.000 HUF.

Nejvyšší soud České republiky projednal žádost Ministerstva spravedlnosti Maďarska z hlediska splnění právních podmínek vyžadovaných vnitrostátní úpravou, to znamená § 423 tr. ř., který byl aplikován ve smyslu § 424 tr. ř. obdobně. Při obdobné aplikaci § 423 tr. ř. vycházel Nejvyšší soud rovněž z čl. 25 odst. 5 Rámcového rozhodnutí Rady Evropské unie ze dne 13. června 2002, o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (dále jen Rámcové rozhodnutí ), který pro případ průvozu osoby z třetí země do členského státu stanoví obdobné použití čl. 25 Rámcového rozhodnutí. Tento čl. 25 je pak do české právní úpravy implementován zejména § 422 tr. ř. Vzhledem k tomu, že § 423 tr. ř. nestanoví podmínky, za kterých může být průvoz povolen, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že s ohledem na účel právní úpravy vyjádřený v Rámcovém rozhodnutí je třeba v tomto případě postupovat způsobem popsaným v § 422 tr. ř. a čl. 25 Rámcového rozhodnutí.

Dále Nejvyšší soud zjistil z výpisu z centrální evidence obyvatel, že předávaná osoba není občanem České republiky.

Jelikož nebyly zjištěny žádné právní překážky, které by bránily povolení průvozu předávaného D. G. územím České republiky pro účely výkonu trestu a trestního stíhání v Maďarsku, vyhověl Nejvyšší soud České republiky žádosti Ministerstva spravedlnosti Maďarska.

Zároveň rozhodl o nutném opatření omezujícím osobní svobodu předávané osoby v době průvozu územím České republiky.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. srpna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch