11 Tcu 80/2011
Datum rozhodnutí: 31.08.2011
Dotčené předpisy: § 4 odst. 2 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 80/2011-7

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. srpna 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. Š. rozsudkem Obvodního soudu Dresden, Spolková republika Německo, ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. 201 Ds 315 Js 042659/09, který nabyl právní moci dne 4. 3. 2010, a to pro trestné činy zvlášť těžké krádeže, úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění a odporu proti orgánu výkonné moci podle §§ 242 I, 243 I č. 2, 113 I, II, č. 2, 52 a 53 německého trestního zákoníku a §§ 2 a 21 I č. 1 německého zákona o provozu na pozemních komunikacích, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.

O d ů v o d n ě n í :
Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu Dresden ze dne 18. 1. 2010 byl R. Š. uznán vinným trestnými činy zvlášť těžké krádeže, úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění a odporu proti orgánu výkonné moci a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Obvodního soudu Dresden tím, že dne 3. 10. 2009 mezi 3.00 hod. a 12.05 hod. odcizil motorku Honda FMX 650, poškozeného M., která stála řádně zajištěná a zaparkovaná v K. S. v D. Motorku odcizil tím způsobem, že zdolal integrovaný zámek na řídítkách. S motorkou z místa činu odjel. Téhož dne ve 12.00 hodin s ní pak jel po K. S. směrem na A., přestože věděl, že nevlastní řidičské oprávnění. Snažil se ujet policejnímu vozidlu a následně poté, co zastavil a policista vystoupil a pokusil se jej zadržet, se opět rozjel, policistu, který jej držel za bundu, vlekl za sebou do chvíle, než najel na strom a oba spadli, a následně se ještě bránil zadržení a jeho odpor se podařilo zdolat až za pomoci dalšího policisty.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 6. 4. 2011, pod č. j. 46/2011 MOT T/7, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený R. Š. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně především vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu (vzhledem k hodnotě odcizené věci i dalšímu následnému jednání obviněného, který se bránil zadržení), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2011
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch