11 Tcu 8/2013
Datum rozhodnutí: 21.03.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 8/2013-7

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. března 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občanky České republiky S. P. , rozsudkem Obvodového soudu Frankfurt am Main, Spolková republika Německo, ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 993 Ds 515 Js 12766/03.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Frankfurt am Main ze dne 16. 2. 2005 ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Frankfurt am Main, Spolková republika Německo, ze dne 9. 1. 2006, sp. zn. 5/11 Ns 34/05 3240 AR 201973/05, byla S. P. uznána vinnou trestným činem krádeže spáchané ve skupině a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, a to při zahrnutí trestu uloženého jí rozsudkem Obvodového soudu Nürnberg ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 48 Ls 304 Js 3510/04, a rozsudkem Obvodového soudu München ze dne 28. 2. 2005, sp. zn. 823 Ls 267 Js 206803/04.
Trestné činnosti, pro kterou byla jmenovaná odsouzena citovaným rozsudkem Obvodového soudu Frankfurt am Main ze dne 16. 2. 2005, se dopustila podle zjištění uvedeného soudu tím, že poté, co dne 6. 12. 2002 kolem 13:30 hod. přišla tehdy 83 let stará M. E. B. s nákupním vozíkem zpět domů na adresu E. S. ve F. n. M. , byla na schodech domu odsouzenou tázána, zda jí má vozík donést do bytu. Tato ochota pomoci však byla pouze předstíraná. V souladu s plánem byla odsouzená spolu se zatím neznámou spolupachatelkou na loupežné výpravě, přičemž se předem domluvily, že budou předstírat ochotu pomoct, dostanou se do bytu poškozených, odlákají je a pak je okradou.
V souladu s tímto plánem odsouzená vzala nákupní vozík do ruky, donesla ho před dveře bytu poškozené a zůstala tam stát, z čehož paní B. usoudila, že odsouzená již předem věděla, kde bydlí. Poškozená otevřela dveře do bytu, odsouzená donesla nákupní vozík do kuchyně a požadovala tužku a kousek papíru a poprosila paní B. , aby něco napsala. Odsouzená diktovala paní B. několik adres a jmen, kromě toho číslo mobilu a jiná telefonní čísla. Přitom stála paní B. zády ke dveřím. Mezitím neznámá spolupachatelka vnikla nepozorovaně do bytu. Když se paní B. otočila, viděla v kuchyni tuto spolupachatelku, které paní B. na její přání dala sklenici vody. Pak spolupachatelka vyndala několik šátků a ptala se paní B. , zda je nechce koupit. Paní B. toto odmítla a obě osoby vyzvala k opuštění bytu, což tyto také udělaly. Při jejich počínání se odsouzené a její spolupachatelce podařilo nepozorovaně z nočního stolku v bytě odcizit několik cenných šperků M. E. B. a při opuštění bytu si je vzaly s sebou. Večer paní B. zjistila, že přikrývka na posteli je rozházená a byly ukradeny následující šperky ze šperkovnice v zásuvce nočního stolku: perlový náhrdelník, perlový náramek, 34 volných perel, perlový náhrdelník, stříbrný krojový řetěz, stříbrný přívěsek, zlatá brož, zlatý medailon, zlatý řetízek dlouhý 76 cm, zlatý náramek, náramkové hodinky, dva snubní prsteny z ušlechtilé oceli, zlatý snubní prsten, náramek z masivního stříbra, dva pozlacené řetízky asi 60 cm dlouhé bez uzávěru, zlatý náramek, stříbrný prsten se dvěma malými brilianty a jednou perlou. Kupní cena těchto šperků byla odhadnuta na více než 1 000 DEM.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ) ohledně rozsudku Zemského soudu Frankfurt nad Mohanem ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 993 Ds 515 Js 12766/03 , přičemž k návrhu přiložilo citovaný rozsudek Obvodového soudu Frankfurt am Main ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 993 Ds 515 Js 12766/03, jde tedy o zjevnou nesprávnost.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Nejvyšší soud v dané věci již jednou rozhodl usnesením ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 11 Tcu 122/2007, že se podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení jmenované rozsudkem Obvodového soudu Frankfurt am Main ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 993 Ds 515 Js 12766/03, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Frankfurt am Main ze dne 9. 1. 2006, sp. zn. 5/11 Ns 34/05 3240 AR 201973/05, a to pro trestný čin krádeže spáchané ve skupině podle § 25 odst. 2, § 242 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, při zahrnutí trestu uloženého jí rozsudkem Obvodového soudu Nürnberg, Spolková republika Německo, ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 48 Ls 304 Js 3510/04 a rozsudkem Obvodového soudu München, Spolková republika Německo, ze dne 28. 2. 2005, sp. zn. 823 Ls 267 Js 206803/04. Účinky tohoto rozhodnutí spočívají v tom, že se na citované odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky a jsou proto stejné, jako v případě současné právní úpravy, podle níž byl podán nyní projednávaný návrh Ministerstva spravedlnosti.
Z toho vyplývá, že nyní projednávaný návrh je nejen opakovaný ve vztahu k odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Frankfurt am Main ze dne 16. 2. 2005, ale navíc přehlíží, že výrok o trestu tohoto rozsudku byl změněn citovaným rozsudkem Zemského soudu Frankfurt am Main, kterým byl odsouzené uložen souhrnný trest.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud nyní projednávanému návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. března 2013
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch