11 Tcu 8/2009
Datum rozhodnutí: 09.03.2009
Dotčené předpisy:




11 Tcu 8/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. března 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. R. , rozsudkem Zemského soudu Hagen, Spolková republika Německo, ze dne 5. 3. 2007, sp. zn. 44 KLs 820 Js 254/06-26/06, který nabyl právní moci dne 16. 8. 2007, a to pro trestný čin těžké loupeže podle §§ 249, 250 odst. 1 č. 1b a odst. 3, 25 odst. 2 německého trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Hagen ze dne 5. 3. 2007 byl P. R. uznán vinným trestným činem těžké loupeže a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu Hagen společně s dalšími současně s ním stíhanými osobami tím, že jako zaměstnanec supermarketu firmy A. v P. ve S. společně s D. Y. a M. T. naplánoval přepadení tohoto supermarketu a následně dne 1. 10. 2005 mezi 19.00 a 20.15 přivezl svým osobním vozem oba spolu odsouzené k parku v S. ve S. , vzdálenému asi 200 m od místa činu, odkud se tito přibližně kolem 20.35 hod. vydali k personálnímu vchodu do supermarketu, kde vyčkali odchodu posledních zaměstnanců, až se v budově nacházela jen zástupkyně vedoucí paní K. , poté si nasadili masky a každý z nich si vzal jednu nenabitou vadnou plynovou pistoli a kapesní svítilnu a kolem 20.45 hod., když paní K. odemkla a otevřela dveře personálního vchodu, odsouzení tuto pomocí namířených plynových pistolí zatlačili zpět a vyzývali ji, aby řekla, kde jsou peníze. Na to svědkyně nejprve reagovala, že žádné peníze nedostanou. Zatlačili ji proto dále dveřmi do skladu, kde ji přinutili otevřít pokladní místnost a tu prohledali a dále i kancelář vedoucího prodejny, až se T. vydal zpět do skladu a objevil tam trezor, vyzval proto svědkyni, aby jej odemkla, ta se však zdráhala, T. jí tedy vzal klíče a pokoušel se trezor sám odemknout, což se mu nedařilo, proto Y. , aby svědkyni přinutil ke spolupráci, uhodil ji nejprve do obličeje, přičemž ji zasáhl do spodního rtu, poté opakovaně zezadu do týla a do hlavy, ústí plynové pistole jí přitiskl k týlu a odsouzený T. jí hrozil smrtí. Na to se svědkyně pomalu sesunula k zemi, krátce poté se však podařilo T. trezor otevřít, odsouzení z něj pak odcizili kufr s tržbami ze dne činu a předchozího dne a tři schránky na peníze sázkového obchodu firmy E. , celkem se jednalo o hotovost ve výši 125 054, 07 . Poté odsouzení spoutali svědkyni a supermarket opustili východem pro personál, vrátili se k osobnímu vozu K. do S. , kde je očekával odsouzený R. , a odjeli z místa činu.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 18. 2. 2009, pod č. j. 2284/2008 MOT T/7, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený P. R. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle

§ 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. R. se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně osobní svobody a majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (s dalšími osobami čin zorganizoval, přičemž bez jím poskytnutých informací by minimálně nebylo možno čin provést hladce; činem byla způsobena škoda, která by v přepočtu na české koruny značně přesáhla hranici škody značné podle § 89 odst. 11 tr. zák.), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. března 2009

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch