11 Tcu 77/2015
Datum rozhodnutí: 10.12.2015
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 77/2015-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal dne 10. prosince 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky J. V., rozsudkem Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakousko, ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 51 Hv 42/14g, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu Wien, Rakousko, ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 17 Bs 303/14d, který nabyl právní moci téhož dne.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Wiener Neustadt ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu Wien byl J. V. uznán vinným trestným činem výdělečné krádeže vloupáním a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Z opisu evidence Rejstříku trestů fyzických osob Nejvyšší soud zjistil, že o uznání citovaných rozsudků rozhodl dne 18. 5. 2015 rozsudkem sp. zn. 8 T 19/2015 Krajský soud v Praze. Rozsudek krajského soudu nabyl právní moci dne 4. 8. 2015. V důsledku uznání citovaných rozsudků podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, se tak na ně hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Rozhodnutí Nejvyššího soudu podle § 4a odst. 3 zákona by proto bylo nadbytečné. Právní úprava zákona o Rejstříku trestů je přitom koncipována tak, aby rozhodnutí o uznání cizozemského rozhodnutí (rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie) a rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, resp. rozhodnutí Nejvyššího soudu podle § 4a odst. 3 zákona, nestála vedle sebe.
Podle § 4 odst. 4 zákona pokud byly do evidence Rejstříku trestů zaznamenány údaje o odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle odstavce 2 nebo 3 a soud podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. V posuzovaném případě proto Nejvyšší soud postupoval analogicky podle tohoto ustanovení a návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. prosince 2015


JUDr. Karel Hasch
předseda senátu