11 Tcu 77/2005
Datum rozhodnutí: 29.09.2005
Dotčené předpisy:




11 Tcu 77/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. září 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky 1. Z. G., 2. V. G., a 3. M. G., rozsudkem Zemského soudu v Passau, Spolková republika Německo, ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. Kls 313 Js 3494/03, a to pro trestný čin napomáhání při nedovoleném dovozu omamných prostředků v nemalém množství podle § 27, § 49, § 47 německého trestního zákona, § 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 3 odst. 1, § 30 odst. 1 č. 4, odst. 2, § 31 německého zákona o omamných prostředcích, k trestu odnětí svobody v trvání tří roků u Z. G. a V. G. a k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců u M. G.



O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Passau, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci ve vztahu ke Z. G. a V. G. dne 3. 12. 2003 a ve vztahu k M. G. dne 9. 2. 2004, byli Z. G., V. G. a M. G. uznáni vinnými trestným činem napomáhání při nedovoleném dovozu omamných prostředků v nemalém množství podle § 27, § 49, § 47 německého trestního zákona, § 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 3 odst. 1, § 30 odst. 1 č. 4, odst. 2, § 31, německého zákona o omamných prostředcích. Podkladem pro to bylo v podstatě zjištění, že Z. G., V. G. a M. G. od 23. 2. 2003 cestovali společně s T. G. obytným vozem značky Fiat Ducato, který byl najat P. K. pro převoz hašiše ze S. do H. a pro tyto účely byl také upraven. Podle předcházející dohody T. G. a P. K. s ním jeli přes S., M., B., T., S. do J., z J. po krátkém pobytu zpět do S., kde T. G. společně s P. K., ukryli do přístěnku obytného vozu, pod dvojitou podlahu pod obytným vozem a do dutých prostor za zrcadla bytového jádra hašiš, který P. K. přivezl předcházející noci z L. do S., a poté ještě T. G. naplnil hašišem nádobu na odpadní vodu obytného vozu a jako poslední nádobu na pitnou vodu. Dne 5. 3. 2003 pokračovali ve své cestě, odcestovali podle pokynů P. K. ze S. do T., odkud pokračovali ve své cestě přes B., J., Ch., S. do N., kde byli na spolkovém území dne 7. 3. 2003 kolem 10.25 hodin na spolkové dálnici kontrolováni úředníky celnice F., a při bližším ohledání v celnici P., byl nalezen ve třech úkrytech (dvojitá podlaha pod rámem obytného vozidla, přístěnek, na toaletě za zrcadlem) hašiš v celkovém množství 248.813,3 g, který vykazuje obsah tetrahydrocannabinolu 18.240,4 g, po předání vozidla českým úřadům bylo nalezeno ještě dalších cca 55 kilogramů, které byly ukryty v nádrži na vodu obytného automobilu. Po celou dobu je doprovázel v samostatném vozidle P. K. a od odjezdu ze S. počítala nejen M. G., nýbrž také V. a Z. G. s tím, že v obytném automobilu se nachází omamný prostředek většího množství, a ne jak jim zpočátku tvrdil T. G., kuličková ložiska.

Za tento trestný čin byli odsouzení k nepodmíněným trestům odnětí svobody v trvání tří roků u 1) Z. G. a 2) V. G., a dvou roků a šesti měsíců u 3) M. G.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzení Z. G., V. G. a M. G. se podíleli na organizovaném ilegálním převozu značného množství (více jak 200 kg) nebezpečné omamné látky přes území několika států. Jedná se o závažnou trestnou činnost, k jejímuž stíhání zavazují Českou republiku též mezinárodní smlouvy. Pokud jde o druh trestu, byl každému z nich uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík