11 Tcu 76/2003
Datum rozhodnutí: 11.12.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 76/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. prosince 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. Č. rozsudkem Okresního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 15. 2. 2000, sp. zn. 3 Ds 951 Js 17417/99, a to pro trestný čin převádění cizinců a pokus trestného činu převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 3 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 22, § 23 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 15. 2. 2000, sp. zn. 3 Ds 951 Js 17417/99, jenž nabyl právní moci dne 14. 6. 2003, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem převádění cizinců a pokusem trestného činu převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 3 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 22, § 23 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.

Uvedené trestné činnosti se jmenovaný podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že poté co dostal nabídku na převádění osob do Spolkové republiky Německo, informoval o ní jemu známého policejního úředníka, který jej odkázal na konkrétní pracovníky pohraniční policie. Tito mu přes vyjádření orgánů Spolkové ostrahy hranic o nemožnosti jakékoli spolupráce sdělili, že účast na převaděčské akci má přislíbit a podrobně se informovat. Poté, dne 30. 7. 1999 podle příkazu zprostředkovatele převzal v blízkosti Č. L. do malého nákladního automobilu zn. Ford Transit, české státní poznávací značky LNH 18-44, celkem 12 cizích státních příslušníků a tyto dovezl do K., do bezprostřední blízkosti česko-německé státní hranice, kde je vysadil. Poté přicestoval na německé území přes hraniční přechod V. a dále jel do J., kde v blízkosti hraniční závory měl osoby, jež by mezitím překročily státní hranici, opět převzít k další přepravě do B. Poté, co byl kontrolován příslušníky Spolkové ostrahy hranic, se vrátil zpět do České republiky. Tato převaděčská akce byla údajně prostřednictvím předtím kontaktovaného pracovníka pohraniční policie sdělena orgánům Spolkové ostrahy hranic. Následně pak dne 3. 9. 1999 na základě pokynu stejného zprostředkovatele převzal do stejného vozidla jako v předchozím případě v Zákupech celkem 12 cizinců, které opět vysadil v blízkosti česko-německé státní hranice u K. Poté telefonicky kontaktoval jednoho z výše uvedených pracovníků pohraniční policie, ten na něj nejprve neměl čas a následně mu sdělil, že již není možno německou stranu kontaktovat a že bude-li v akci pokračovat, pak na vlastní riziko. Poté přes hraniční přechod přicestoval na německé území a následně do obce J., kde v blízkosti státní hranice u hraniční závory opět převzal do automobilu uvedených 12 cizinců, převedených mezitím přes hranici pěším převaděčem, s tím, že je dopraví do B. Okolo 10.40 hod. byl i s přepravovanými osobami zadržen. V obou případech přitom jednal s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na akcích mu byla pro případ úspěchu přislíbena odměna ve výši 500 DM za osobu.

Dne 15. 4. 2003 pod sp. zn. 4886/2001-MO-M/13 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.



V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. P. Č. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vyhotovil:

JUDr. Alexander Sotolář