11 Tcu 76/2002
Datum rozhodnutí: 29.05.2002
Dotčené předpisy:




11 Tcu 76/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. května 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. S. , rozsudkem Okresního soudu v Chemnitzu, Spolková republika Německo, ze dne 1. 2. 2000, sp. zn. 15 Ds 270 Js 36784/99, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců a nedovoleného vstupu a pobytu na území Spolkové republiky Německo podle § 55 odst. 1, § 58 odst.1, č. 1, 6, § 92 odst. 1, č. 1, 6, odst. 2, č. 1a, b, § 92a odst. 1 č. 1, 2 německého zákona o cizincích, § 52 německého trestního zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a 8 měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chemnitzu, Spolková republika Německo, ze dne 1. 2. 2000, sp. zn. 15 Ds 270 Js 36784/99, jenž nabyl právní moci dne 19. 6. 2000, byl Z. S. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců a nedovoleného vstupu a pobytu na území Spolkové republiky Německo podle § 55 odst. 1, § 58 odst.1, č. 1, 6, § 92 odst. 1, č. 1, 6, odst. 2, č. 1a, b, § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona.

Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 7. 9. 1999 poskytl pomoc 17 afghánským státním příslušníkům, o kterých mu bylo známo, že neměli potřebné povolení k pobytu, případně potvrzení o čekací lhůtě, a to tím způsobem, že je převedl přes česko-německou hranici tak, aby se vyhnuli hraničním kontrolám, a po nedovoleném překročení hranic je vzal do osobního vozu Fiat Ducato, české SPZ, aby je sám jako řidič uvedeného vozidla převezl dále do vnitrozemí. Rovněž mu bylo známo, že byl ze Spolkové republiky Německo na základě nařízení Cizineckého úřadu města Chemnitz ze dne 2. 7. 1999 vypovězen a v žádném případě neměl žádné nové povolení ke vstupu na spolkové území. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 1 rok a 8 měsíců.

Tomuto odsouzení předcházelo odsouzení rozsudkem obvodového soudu Chemnitz, č. j. Ds 270 Js 25224/99, ze dne 17. 8. 1999 pro trestnou činnost stejné povahy k trestu odnětí svobody 1 rok s podmíněným odkladem na 2 roky.

Dne 15. 4. 2002 pod sp. zn. 4917/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Z. S. se podílel opakovaně na ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu byl mu již uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. května 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík