11 Tcu 76/2000
Datum rozhodnutí: 26.10.2000
Dotčené předpisy:




11 Tcu 76/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. října 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. Š., rozsudkem Okresního soudu v Mnichově ze dne 2. února 1998 sp. zn. 103 Ls 463 Js 312167/97, ve spojení s rozhodnutím Okresního soudu v Mnichově ze dne 19. února 1999 sp. zn. 103 Ls 463 Js 312167/97, Spolková republika Německo, a to pro trojnásobný přečin urážky, přečin vyhrožování a trestný čin závažné loupeže podle § 53, § 185, § 194, § 241, § 249 odst. 1, § 250 odst. 1 č. 2 a § 252 německého trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 2. února 1998 sp. zn. 103 Ls 463 Js 312167/97, který nabyl právní moci dne 23. bubna 1998, ve spojení s rozhodnutím Okresního soudu v Mnichově ze dne 19. února 1999 sp. zn. 103 Ls 463 Js 312167/97, které nabylo právní moci dne 3. března 1999, byl obviněný V. Š. uznán trojnásobným přečinem urážky, přečinem vyhrožování a trestným činem závažné loupeže podle § 185, § 194, § 241, § 249 odst. 1, § 252 a § 250 odst. 1 č. 2, § 53 německého trestního zákoníku. Trestné činnosti se dopustil tím, že 1) dne 26. června 1997 okolo 18.30 hod. nadával bezdůvodně svědkovi G. D., příslušníku závodní stráže společnosti B., v mezipatře nádraží M. do býků" a během zjišťování totožnosti nadával dalším svědkům znovu do naprostých idiotů; 2) dne 13. července 1997 okolo 18.30 hod. čekal poškozený R. O. ve frontě u prodejního stánku firmy M. ve vstupní hale nádraží M. a obviněný po verbálním střetu opakovaně poplival poškozeného, a když poškozený chtěl přivolat policii, vytáhl obviněný z tašky nůž dlouhý cca 20 cm a držel ho krátce v ruce, dříve než na základě prudkého pohybu spadl k zemi, přičemž poškozený se cítil jednáním obviněného ohrožen; 3) dne 19. července 1997 okolo 17.00 hod. vytrhl obviněný poškozenému F. F. z ruky láhev s kodeinovou šťávou, aby se jí zmocnil pro sebe. Když se poškozený pokusil získat opět láhev do svého držení, vytáhl obžalovaný nůž s čepelí dlouhou cca 10 až 15 cm a řekl poškozenému, aby šel k němu, že jej zapíchne. Přitom držel obžalovaný nůž ve výši krku a učinil pohyb směrem ke krku poškozeného. Tím chtěl obžalovaný uhájit držení kodeinové šťávy. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a již výše uvedeným rozhodnutím Okresního soudu v Mnichově ze dne 19. února 1999 bylo rozhodnuto, že výkon trestu se podmíněně neodkládá.

Dne 23. října 2000 pod sp. zn. 3801/99-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky /§ 202 tr. zák., § 197a tr. zák. a přinejmenším § 247 odst. 1 písm. c) tr. zák./. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. Š. byl odsouzen za spáchání více trestných činů, přičemž se trestné činnosti dopustil více skutky. Z obsahu spisového materiálu (rozsudku cizozemského soudu) je také zřejmé, že na území Spolkové republiky Německo byl již vícekrát projednáván před soudy v trestních věcech. Byl mu také uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. října 2000



Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík