11 Tcu 75/2005
Datum rozhodnutí: 29.09.2005
Dotčené předpisy:




11 Tcu 75/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. září 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. B., rozsudkem Obvodového soudu Laufen, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 2 Ls 270 Js 23949/03, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Traunstein, Spolková republika Německo, ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. 4 Ns 270 Js 23949/03, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 69, § 69a, § 69b, § 52 německého trestního zákona, § 92a odst. 1 č. 1, č. 2 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a zákazu řízení motorových vozidel na území Spolkové republiky Německo po dobu dvou roků.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Laufen, Spolková republika Německo, jenž ve spojení s výše citovaným rozsudkem Zemského soudu Traunstein, Spolková republika Německo, nabyl právní moci dne 4. 12. 2003, byl L. B. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 69, § 69a, § 69b, § 52 německého trestního zákona, § 92a odst. 1 č. 1, č. 2 německého cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že dne 24. 7. 2003 přicestoval jako řidič malého transportéru Mercedes Sprinter přes hraniční přechod B. R. z dálnice v R. do S. r. N., a při policejní kontrole v oblasti obce T. bylo ve vozidle obviněného na ložné ploše nalezeno patnáct čínských státních příslušníků, které měl převézt z P. do I., a o nichž věděl, že nemají pro pobyt ve S. r. žádné povolení. Za jejich převezení mu byla přislíbena odměna ve výši 1.200,- .

Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a zákaz řízení motorových vozidel na území Spolkové republiky Německo po dobu dvou roků.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. B. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen též nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík