11 Tcu 74/2005
Datum rozhodnutí: 29.09.2005
Dotčené předpisy:




11 Tcu 74/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. září 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. M., rozsudkem Obvodového soudu v Kolíně, Spolková republika Německo, ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 617 Ls 122/03, a to pro trestné činy převádění cizinců ve dvou případech a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 92, § 92a odst. 2 č. 2 cizineckého zákona, § 21 zákona o silničním provozu, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Kolíně, Spolková republika Německo, ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 617 Ls 122/03, jenž nabyl právní moci dne 19. 5. 2004, byl V. M. uznán vinným trestnými činy převádění cizinců ve dvou případech a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 92, § 92a odst. 2 č. 2 cizineckého zákona, § 21 zákona o silničním provozu, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že po domluvě s osobou organizující ilegální převádění cizinců, v noci na 3. 6. 2003 převzal na ložnou plochu dodávky zn. Peugeot J5, na smluveném místě na německém území v bezprostřední blízkosti česko-německé státní hranice mezi obcemi S. a K. 16 čínských státních příslušníků, převedených předtím pěším převaděčem přes zelenou hranici z Č. r., s tím, že je přepraví do K. Okolo poledne pak byli na parkovišti u silnice poblíž výjezdu na L.-c. přepravovaní cizinci zadrženi a odsouzenému se podařilo uprchnout. Obdobným způsobem pak převzal dne 9. 6. 2003 na ložnou plochu dodávky zn. Iveco Daily, 20 čínských státních příslušníků, převedených předtím pěším převaděčem z Č. r., s tím, že je opět přepraví do K. Na parkovišti S. byl však i s přepravovanými osobami zadržen. Jednal přitom s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady nezbytnými pro vstup a pobyt na území S. r. N. a že sám nemá potřebné řidičské oprávnění. Za jeho podíl na těchto převaděčských akcích mu byla přislíbena odměna v podobě odpuštění dluhů ve výši 50 000 Kč.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle § 4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený V. M. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch