11 Tcu 73/2007
Datum rozhodnutí: 09.08.2007
Dotčené předpisy:




11 Tcu 73/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. srpna 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky

1. M. B., rozsudkem Obvodového soudu München, Spolková republika Německo, ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 851 Ls 232 Js 228766/06, a to pro trestný čin závažné krádeže a pro pokus trestného činu závažné krádeže podle § 244a, § 243 odst. 1 věta druhá č. 3, § 242 odst. 1, 2, § 53, § 25, § 27, § 22, § 23 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců,

2. B. M., rozsudkem Obvodového soudu München, Spolková republika Německo, ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 851 Ls 232 Js 228766/06, a to pro trestný čin závažné krádeže a pro pokus trestného činu závažné krádeže podle § 244a, § 243 odst. 1 věta druhá č. 3, § 242 odst. 1, 2, § 53, § 25, § 27, § 22, § 23 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců,

3. M. M., rozsudkem Obvodového soudu München, Spolková republika Německo, ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 851 Ls 232 Js 228766/06, a to pro napomáhání k trestnému činu závažné krádeže a pro napomáhání k pokusu trestného činu závažné krádeže podle § 244a, § 243 odst. 1 věta druhá č. 3, § 242 odst. 1, 2, § 53, § 25, § 27, § 22, § 23 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu München, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 22. 11. 2006, byli M. B. a B. M. uznány vinnými trestným činem závažné krádeže a pokusem trestného činu závažné krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzeny k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců. Shodným rozsudkem byl dále M. M. uznán vinným napomáháním k trestnému činu závažné krádeže a napomáháním k pokusu trestného činu závažné krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzeny k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.

Uvedené trestné činnosti se odsouzení dopustili podle zjištění soudu tím, že se společně stíhaným občanem Slovenské republiky T. S., poté, co všichni přijeli do M. na Oktoberfest, aby zde okrádali opilé osoby tak, že měly obě ženy oslovovat potencionální oběti a pokoušet se jim odcizit rozličné předměty, zatímco S. a M. měli vyhledávat oběti a odebírat odcizené věci:

1. dne 23. 9. 2006 mezi 00:35 a 01:15 hod. si odsouzené B. a M. přisedly v hospodě na W., M. k neznámému muži. S. a M. si sedli po deseti minutách k jinému stolu. Nato neznámý muž odešel a k B. a M. si chtěl přisednout jiný muž, který se však cestou na místo musel protlačit kolem M. Když tento muž stál k M. zády, sáhla mu jmenovaná nejprve do pravé, a poté i do levé kapsy u kalhot, avšak nenašla žádnou kořist. B. mezitím mluvila na neznámého muže, aby tak odvedla jeho pozornost. Nato obě odsouzené opustily hospodu, přičemž S. a M. tak učinili asi po pěti minutách,

2. téhož dne okolo 01:15 hod. v S. oslovily odsouzené tři starší muže. B. náhle jednoho z těchto mužů objala, přičemž mu pravou rukou sáhla do přední kapsy kožených kalhot. Neznámý muž však prudce poodstoupil, takže odsouzená B. nemohla nic odcizit,

3. téhož dne v 01:30 hod. si odsouzená M. přisedla v B., M., u jednoho stánku s občerstvením k poškozenému K. Zatímco S. a M. kráčeli dál a po třiceti metrech zůstali stát u telefonní budky, sedla si odsouzená M. vedle poškozeného a vedle odsouzené B. Nato M. objala poškozeného, dala se s ním do hovoru a začala ho líbat, přičemž ho B. pravou rukou ohmatávala. Nakonec sáhla do kapsy poškozeného a z této kapsy odcizila mobilní telefon tov. zn. Nokia LL 8800 v hodnotě 800 EUR. Poté odsouzená B. šla směrem ke S. a M., předala jim odcizený mobilní telefon a poté se vrátila k M. a poškozenému. Společně stíhaný S. si mobilní telefon strčil do kapsy a krátce poté se M. a B. připojili ke S. a M.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 29. 6. 2007, pod sp. zn. 339/2007 MO T/6, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 3. 7. 2007.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení M. B., B. M. a M. M. jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák. částečně dokonaný, částečně ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., resp. účastenství na uvedeném trestném činu podle § 10 odst. 1 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzené M. B. a B. M. se v jednom případě dopustily úmyslného majetkového trestného činu a ve dvou případech se o takový trestný čin pokusily, přičemž jednaly v takovém rozsahu (způsobily celkovou škodu blížící se hranici škody nikoliv malé), že již lze tuto jejich činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Závažnost jejich jednání je dále zvyšována tou okolností, že obě jmenované byly za majetkovou trestnou činnost již v minulosti odsouzeny, přičemž v případě M. B. došlo ke spáchání nyní posuzované trestné činnosti v průběhu zkušební doby. Pokud jde o odsouzeného M. M. podílel se na shora uvedené trestné činnosti odsouzených jako účastník, přičemž jednal v takovém rozsahu (podílel se na způsobení celkové škody blížící se hranici škody nikoliv malé), že již lze tuto jejich činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Rovněž v případě odsouzeného M. je závažnost jeho jednání zvyšována tou okolností, že byl za majetkovou trestnou činnost již v minulosti odsouzen, přičemž ke spáchání nyní posuzované trestné činnosti došlo rovněž v průběhu zkušební doby.

Pokud jde o druh trestu, byl všem odsouzeným uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. srpna 2007



Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch