11 Tcu 73/2005
Datum rozhodnutí: 29.09.2005
Dotčené předpisy:




11 Tcu 73/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. září 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. N., rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. 1 Ls 142 Js 43644/03, a to pro trestný čin organizovaného a výdělečného převádění cizinců podle § 25 odst. 2 německého trestního zákona, § 92a odst. 1, § 92b odst. 1, § 92 odst. 1 č. 1, č. 6 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a jednoho měsíce.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2004, byl Z. N. uznán vinným trestným činem organizovaného a výdělečného převádění cizinců podle § 25 odst. 2 německého trestního zákona, § 92a odst. 1, § 92b odst. 1, § 92 odst. 1 č. 1, č. 6 německého cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že

- v době od 12. 2. 2003 do 20. 2. 2003 převedl v oblasti D. P. přes zelenou hranici z Č. r. do N. do blízkosti nemocnice S. ve třech případech celkem 40 blíže neidentifikovatelných cizinců asijské národnosti, tam je předal k jejich dalšímu převozu dále na spolkové území, a za to obdržel odměnu celkem ve výši pravděpodobně 1.000,- ,

- v době od 15. 3. 2003 do 13. 4. 2003 pověřil zvlášť stíhané P. P. a M. K. tím, aby převedli v oblasti D. P. přes zelenou hranici z Č. r. do N. ve třech případech celkem 10 vietnamských a 6 srílanských státních příslušníků, kteří neměli povolení pro přicestování ani povolení k pobytu pro S. r. N., a tam je předali další blíže neidentifikovatelné osobě. V posledním případě se však převedení nemohlo provést jak bylo původně naplánováno, neboť P. P. minul místo předání a přebírající osoba tak unikla policejnímu pozorování a 6 srílanských osob bylo převaděči převezeno zpět do Č. r. Za svůj podíl na činu obdržel převaděčskou mzdu nebo mu byla minimálně přislíbena, a to ve výši minimálně 50,- za osobu.

Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků a jednoho měsíce.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice pode § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Z. N. se ve více případech pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík