11 Tcu 72/2003
Datum rozhodnutí: 25.09.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 72/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. září 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky B. S. rozsudkem Zemského soudu v Augsburgu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 3. 1996, sp. zn. 8 Kls 207 Js 133261/95.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 9. 4. 2003 pod sp. zn. 4946/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání odsouzení občana České republiky B. S. rozsudkem Zemského soudu v Augsburgu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 3. 1996, sp. zn. 8 Kls 207 Js 133261/95, do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům:

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Nejvyšší soud zjistil, že rozhodnutí jež bylo podkladem pro zaznamenání údajů o odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Augsburgu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 3. 1996, sp. zn. 8 Kls 207 Js 133261/95, do evidence Rejstříku trestů, ve smyslu § 4 odst. 1 zákona, ve vztahu ke shora jmenovanému již dříve pravomocně učinil, a to rozsudkem ze dne 31. 10. 1997, sp. zn. Tcnu 17/97, jímž citovaný cizozemský rozsudek podle § 384a tr. ř. v tehdy platném znění uznal na území České republiky. Učinil tak k návrhu Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 3. 9. 1997, sp. zn. 247/97-M.

Nyní byl Nejvyššímu soudu předložen návrh na zaznamenání odsouzení téže osoby shodným rozhodnutím, tedy s nezměněným stavem skutečností rozhodných pro postup podle § 4 odst. 2 zákona.

Za této situace pak Nejvyšší soud musel konstatovat, že byl-li jeho rozhodnutím cizozemský rozsudek uznán na území České republiky, bylo tak současně v plném rozsahu pozitivně rozhodnuto i o zaznamenání odsouzení jmenovaného v dané věci do evidence Rejstříku trestů. Postup podle posledně citovaného zákonného ustanovení zde tedy již nepřipadal v úvahu. Návrh proto zamítl.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch