11 Tcu 71/2000
Datum rozhodnutí: 26.10.2000
Dotčené předpisy:




11 Tcu 71/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. října 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. H., rozsudkem Soudu pro mladistvé při Okresním soudu ve Weidenu ze dne 12. listopadu 1997 sp. zn. 4 Ls 7 Js 5218/97, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných prostředků v nikoli malém množství a trestného činu obchodování s omamnými prostředky v nikoli malém množství podle § 30 odst. 1 č. 4, § 29a odst. 1 č. 2, § 3 odst. 1, § 31, § 33 německého zákona o omamných prostředcích a přílohy I k § 1 zákona o omamných prostředcích, § 52 a § 53 německého trestního zákona a § 17, § 18 a § 74 německého zákona o soudech pro mladistvé k trestu odnětí svobody v trvání tří let.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Soudu pro mladistvé při Okresním soudu ve Weidenu ze dne 12. listopadu 1997 sp. zn. 4 Ls 7 Js 5218/97, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 2. února 1998, byl M. H. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných prostředků v nikoli malém množství a trestného činu obchodování s omamnými prostředky v nikoli malém množství podle § 30 odst. 1 č. 4, § 29a odst. 1 č. 2, § 3 odst. 1, § 31, § 33 německého zákona o omamných prostředcích a přílohy I k § 1 zákona o omamných prostředcích, § 52 a § 53 německého trestního zákona a § 17, § 18 a § 74 německého zákona o soudech pro mladistvé. Této trestné činnosti se dopustil tím, že v období od začátku února 1997 do 15. dubna 1997 na příkaz albánského státního příslušníka přezdívaného M." celkem ve čtyřech případech dovezl z České republiky do Spolkové republiky Německo vždy asi po jednom kilogramu heroinu, přičemž věděl, že k dovozu této omamné látky nemá potřebné povolení německého Spolkového institutu pro léčiva a lékařské produkty, a za tuto činnost obdržel ve dvou případech odměnu ve výši 1000 DM. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let.

Dne 12. října 2000 pod sp. zn. 1694/99-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají také údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§ 187 tr. zák. - nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil závažné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika vázána Úmluvou OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, Vídeň 20. prosince 1998. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. října 2000

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch