11 Tcu 70/2008
Datum rozhodnutí: 16.01.2009
Dotčené předpisy:




11 Tcu 70/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. ledna 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. K. rozsudkem Okresního soudu München, Spolková republika Německo, ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 1125 Ds 312 Js 34446/07, který nabyl právní moci dne 17. 7. 2007, a to pro trestné činy krádeže a počítačového podvodu podle §§ 242 odst. 1, 243 odst. 1 věta první a věta druhá č. 3, 263a odst. 1, odst. 2, 263 odst. 3 věta první a věta druhá č. 1, 25 odst. 2, 53 německého trestního zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu München ze dne 17. 7. 2007 byl P. K. uznán vinným trestnými činy krádeže a počítačového podvodu a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Okresního soudu München tím, že

1. dne 13. 2. 2007 v blíže přesněji neurčeném čase mezi 7:15 a osmou hodinou odcizil v metru na S. v M. z uzavřené příruční tašky poškozeného V. červenou peněženku včetně obsahu (hotovost ve výši nejméně 35 , EC-kartu banky S.-b. s lístkem s jejím PIN kódem, platební kartu, zákaznické karty, visitky a kartičku zdravotního pojištění). Toto bylo předem domluveno se spoluodsouzenými A. a M., kteří jej mezitím vlastními těly kryli, případně pozorovali okolí, za účelem minimalizovat riziko a nebezpečí odhalení.

2. Pomocí odcizené EC-karty a jejího PIN kódu vyzvedl následně v době mezi 8:01 a 8:08 z bankomatu H.-V. v T. v M. z konta poškozeného u S.-b. hotovost ve výši 1 550 , přesto, že věděl, že na tyto peníze nemá žádný nárok. Také při tomto pozorovali spoluodsouzení A. a M. podle společného plánu okolí, aby tak minimalizovali riziko odhalení. Za to obdržel odsouzený A. 725 a odsouzený M. 280 .

3. Dne 30. 1. 2007 okolo 16:30 odcizil odsouzený se spoluodsouzeným A. na základě společného plánu v metru mezi M. a G. v M. z uzavřené příruční tašky poškozeného P. jeho peněženku s obsahem (hotovost ve výši nejméně 60 , EC-kartu banky V.- R. E. eG a EC kartu banky D. B. AG včetně lístků s jejich PIN kódy), za účelem si tyto věci ponechat. Jak bylo předem dohodnuto a naplánováno, měl jeden odsouzený odcizit peněženku z tašky poškozeného, zatímco druhý jej bude vlastním tělem krýt a tím mírnit riziko odhalení.

4. S odcizenou EC kartou banky V.- a R. E. eG následně odsouzený s odsouzeným A. okolo 16:50 až 16:55 z bankomatu D. B. na W. v M., vybrali z konta poškozeného u V.- a R. E. eG hotovost ve výši 2 000 . S odcizenou EC kartou D. B. vybrali obžalovaní z konta poškozeného u D. B. AG hotovost ve výši 500 .

5. Následujícího dne odsouzený s odsouzeným A. znovu vybrali pomocí EC karty banky V.- a R. E. eG v čase mezi 1:03 a 1:07 z bankomatu v P. v Č. r. z konta poškozeného u banky V.- a R. E. eG neoprávněně hotovost ve výši 1 025,81 .

6. Dalšího dne, 1. 2. 2007, odsouzený s odsouzeným A. vybrali opět stejnou EC kartou poškozeného v 7:12 hodin hotovost 714,79 a v 12:05 hotovost ve výši 287,04 z bankomatu ve Z., Č. r.

7. Konečně pak odsouzený s odsouzeným A. dne 2. 2. 2007 vybrali stejnou EC kartou poškozeného mezi 4:38 a 4:43 hodin z bankomatu v T. (S. r.) hotovost ve výši 1 027,84 .

Tímto odsouzený s odsouzeným A. získali hotovost celkem ve výši 5 615,48 , na kterou, jak věděli, neměli žádný nárok, a poškozeným tak vznikla odpovídající škoda. Podle společného plánu se střídali v rolích toho, který neoprávněně odcizoval, a toho, který mezitím pozoroval okolí, aby tak minimalizoval riziko prozrazení, a případně pak druhého varoval.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 30. 12. 2008, pod č. j. 2301/2008 MOT T/4, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený P. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestné činy krádeže podle § 247 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. K. se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu (opakovaným jednáním způsobil škodu, která by v přepočtu na české koruny významně přesáhla hranici škody značné podle § 89 odst. 11 tr. zák.), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. ledna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch