11 Tcu 7/2016
Datum rozhodnutí: 18.02.2016
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 7/2016 -39

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal dne 18. 2. 2016 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. L., rozsudkem Prvoinstančního soudu Východní Flandry, oddělení Gent, Belgické království, ze dne 4. 4. 2014, sp. zn. GE 11.LA.99802-12-KAB7, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Gentu, Belgické království, ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 1299 C/1128, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění:


Rozsudkem Prvoinstančního soudu Východní Flandry, oddělení Gent, Belgické království, ze dne 4. 4. 2014, sp. zn. GE 11.LA.99802-12-KAB7, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Gentu, Belgické království, ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 1299 C/1128, který nabyl právní moci 17. 7. 2014, byl D. L. uznán vinným trestným činem krádeže za použití násilí, podle belgického trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu odsouzený D. L. spáchal trestnou činnost v podstatě tím, že dne 21. 11. 2012 v G., poté, co 89-letá I. V. v bance na B. vybrala větší obnos peněz, který vložila do nákupní tašky a banku opustila, odsouzený, který byl této transakci přítomen, ji sledoval a v úmyslu se této násilím zmocnit, náhle tašku zezadu uchopil, přičemž poškozenou, která se ji snažila udržet, strhl na zem a tašky, kterou poškozená při pádu upustila, se i s jejím obsahem, mj. s několika výpisy z účtů a finanční částkou ve výši 860 euro zmocnil. Při pádu poškozená utrpěla zranění levé části zad a modřinu u levé nosní dírky.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený D. L. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu loupeže podle § 173 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený D. L. se dopustil závažné trestné činnosti proti lidské svobodě a majetku, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti, které se dopustil na osobě vysokého věku, je zvyšována zejména zavrženíhodným způsobem jejího provedení. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplynulo, že v minulosti byl již pro majetkovou trestnou činnost odsouzen v České republice i v Belgii. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení D. L. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 2. 2016


JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu