11 Tcu 7/2011
Datum rozhodnutí: 29.03.2011
Dotčené předpisy: § 4 odst. 2 předpisu č. 2269/1994Sb.



11 Tcu 7/2011-10

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. března 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky H. H. rozsudkem Soudu v Rimini, Italská republika, ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 1192/2006, který nabyl právní moci dne 1. 7. 2007, a to pro pokus trestného činu podvodu a trestný čin podvodné platební neschopnosti podle čl. 81, 110, 640 a 61 italského trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.

O d ů v o d n ě n í :


Výše uvedeným rozsudkem Soudu v Rimini ze dne 20. 6. 2006 byla H. H. uznána vinnou trestným činem pokusu podvodu a podvodné platební neschopnosti a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzená dopustila podle zjištění Soudu v Rimini tím, že

1. společně se spoluobviněnými M. C., N. G. a A. B., při navození situace, že jsou zdánlivě dobře situovanými osobami žijícími v B., podvodem a lstí kontaktovali různé osoby působící na mezinárodním trhu s uměním pod záminkou uzavření výnosných obchodů, kdy skutečným cílem bylo zmocnit se děl, která jim byla ukázána. Obviněná vystupovala jako asistentka a tlumočnice domnělého zájemce a kupce dr. C. Obvinění takto uvedli v omyl osoby působící na mezinárodním trhu umění, prodejce starožitných uměleckých děl a šperků, které zvali k pobytu na účet obviněných v luxusních benátských hotelích, aby si mohli prohlédnout prodávaná díla. Následně je obvinění požádali, zda by se mohli ještě zdržet v apartmánu, neboť zájemce Dr. C. byl zdržen nenadálými okolnostmi a uzavření obchodu je možné až následující den, kdy však obvinění zmizeli a ke škodě prodejců se neoprávněně obohatili. Svým jednáním jim způsobili značnou škodu na majetku, protože se jednalo o umělecká díla vysoké finanční hodnoty. H. H. se podílela na jednání vůči poškozeným H. H. R. (14 starožitných tisků v hodnotě asi 520.000 DM) a U. B. (6 starožitných knih v hodnotě 100.000.000 it. Lir).

2. Dále společně dne 26. 6. 1999 v B., za stejných okolností popsaných v bodě 1 uvedli v omyl personál obchodu L. P. ve věci reálné existence finančních prostředků na účtu u Banco Ambrosiano Veneto v Rimini, ze kterého byl vydán nekrytý šek na 3.730.000 italských Lir odpovídající hodnotě kupovaného zboží, a tím si opatřili neoprávněný zisk a způsobili tak výše uvedené společnosti škodu odpovídající uvedené částce.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 12. 1. 2011, pod č. j. 2267/2008 MOT T/9, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení italským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená H. H. je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle § 205 a trestný čin podvodu podle § 209 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená se dopustila úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně především vlastnického práva. Jednala přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustila trestné činnosti opakovaně s dalšími spolupachateli), že již lze tuto její trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. března 2011
Předseda senátu: JUDr. Karel H a s c h