11 Tcu 7/2004
Datum rozhodnutí: 17.02.2004
Dotčené předpisy:




11 Tcu 7/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. února 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. K., rozsudkem Okresního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 10. 1998, sp. zn. 3 Ds 953 Js 13313/98, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu osmnácti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 10. 1998, sp. zn. 3 Ds 953 Js 13313/98, jenž nabyl právní moci dne 13. 10. 1998, byl R. K. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu osmnácti měsíců.

Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že na základě pokynu osoby organizující ilegální převádění cizinců, dne 9. 6. 1998 okolo 05.15 hod. převzal do jím řízeného transporteru zn. Mercedes Benz, české státní poznávací značky FMK 04-93, na smluveném místě na německém území, v oblasti Z. G., obci L., celkem 22 afghánských státních příslušníků, převedených předtím pěším převaděčem přes zelenou hranici z České republiky na území Spolkové republiky Německo, s tím, že je přepraví do L. Při následné jízdě byl v obci E. zajištěn orgány Spolkové ostrahy hranic. Jednal přitom s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena odměna ve výši 1.000 DM.

Dne 13. 1. 2004 pod sp. zn. 1689/2003-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. K. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen zejména nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch