11 Tcu 66/2011
Datum rozhodnutí: 29.03.2011
Dotčené předpisy: § 4 odst. 2 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 66/2011-7

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 29. března 2011 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. K. rozsudkem Obvodního soudu Nordhorn ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 6 Ls 606 Js 31987/08 (67/08), Spolková republika Německo, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek v nepatrném množství a napomáhání k nedovolenému obchodování s omamnými látkami v nepatrném množství podle §§ 1, 3, 29a odstavec 1 bod 2, 30 odstavec 1 bod 4 zákona o omamných a psychotropních látkách §§ 27, 52 tr. zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 2 roky a 7 měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu Nordhorn, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 19. 11. 2008, byl V. K. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek v nepatrném množství a napomáhání k nedovolenému obchodování s omamnými látkami v nepatrném množství podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků a 7 (sedmi) měsíců.

Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti tím, že dne 16. 7. 2008 kolem 16,25 hod. přicestoval společně se svou manželkou L. K. osobním vozem po dálnici 30 u B. B. do Spolkové republiky Německo. Při vcestování vezl odsouzený v plastikovém sáčku ležícím pod sedadlem řidiče 307,5 gramů kokainu obsahujícího 234 gramů hydrochloridu kokainu. Tento kokain měl být se ziskem prodán za vlastního přispění odsouzeného. Dále s sebou vezl v kapse svých kalhot ještě 0,65 gramů kokainu.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ( zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který byl za něj uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 trestního zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený pro svůj finanční prospěch dovezl bez povolení velice nebezpečnou drogu - 307,5 gramů kokainu obsahujícího 234 gramů podílu hydrochloridu kokainu, která měla být prodána se ziskem za vlastního přispění odsouzeného. Dopustil se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. března 2011

Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman