11 Tcu 64/2011
Datum rozhodnutí: 31.05.2011
Dotčené předpisy: § 4 odst. 2 předpisu č. 269/1994Sb.




11 Tcu 64/2011-8

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. května 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky B. T. rozsudkem Obvodového soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 29. července 2009, sp. zn. 16 Ls 760 Js 7521/09, a to pro trestný čin loupežné krádeže a trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 odst. 1, § 230, § 249 odst. 1, § 252, § 25 odst. 2, § 52 a § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců .

Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky B. T. rozsudkem Obvodového soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 29. července 2009, sp. zn. 16 Ls 760 Js 7521/09, a to pro trestný čin krádeže podle § 223 odst. 1, § 242 odst. 1, § 248a, § 25 odst. 2 a § 52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu v trvání 1 (jednoho) měsíce, se zamítá .
O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 29. 7. 2009, byl B. T. uznán vinným trestným činem krádeže, trestným činem loupežné krádeže a trestným činem ublížení na zdraví podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.

Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený B. T. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:

- dne 28. února 2009 přibližně v 17.00 hod, v obchodních prostorách společnosti Rossmann, Lorbeerstrasse 2, 09496 Marienberg, Spolková republika Německo, se zmocnil dámského holícího strojku v hodnotě 6,99 EUR,

- dne 3. března 2009, kolem 15.20 hod, společně s další blíže nezjištěnou osobou, v prodejně Rossmann, Lorbeerstrasse 2, 09496 Marienberg, Spolková republika Německo, se zmocnil sedmi balení kosmetického přípravku Derma Genesis celkem v hodnotě 118,93 EUR, přičemž poté, co opustil prodejnu, byl osloven pracovníkem bezpečnostní služby poškozeným G. G. s tím, aby jej následoval do kancelářských prostor prodejny, což odsouzený odmítl a protože se bránil, tak jej poškozený zadržel a odvedl jej do kanceláří, kde jej odsouzený několikrát uhodil, s cílem zajistit si možnost útěku s věcmi, jichž se předtím zmocnil, v důsledku čehož poškozený G. G. utrpěl silné bolesti pravé paže a pravého ramene, a poškozená K. F., prodavačka, která byla přítomna při zadržování odsouzeného rovněž utrpěla v důsledku snahy odsouzeného o odstrčení poškozeného G. G. zranění, projevující se bolestí páteře, pánve a hýždí.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.

Pokud jde o formální podmínku postupu podle § 4 odst. 2 zákona, tedy oboustrannou trestnost činu ve smyslu tohoto zákona, platí, že je-li předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zapíše do evidence Rejstříku trestů určí v rozhodnutí podle § 4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu zaznamená do evidence Rejstříku trestů, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4 odst. 2 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů zamítne.

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je podle právního řádu Spolkové republiky Německo spatřován trestný čin krádeže podle § 223 odst. 1, § 242 odst. 1, § 248a, § 25 odst. 2 a § 52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a který spočíval v podstatě v tom, že se odsouzený dne 28. února 2009 přibližně v 17.00 hod, v obchodních prostorách společnosti Rossmann, Lorbeerstrasse 2, 09496 Marienberg, Spolková republika Německo, zmocnil dámského holícího strojku v hodnotě 6,99 EUR.

Toto jednání odsouzeného nevykazuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku, neboť podle popisu skutku evidentně jde o tzv. prostou krádež, u níž však výše způsobené škody nedosáhla zákonné hranice uvedené v § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (tj. škody nikoli nepatrné, kterou se s ohledem na § 138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí částka nejméně 5 000,- Kč), a nelze je kvalifikovat ani jako jiný trestný čin uvedený ve zvláštní části trestního zákoníku. Nejvyšší soud se zabýval i otázkou, zda tento čin odsouzeného není součástí pokračujícího trestného činu krádeže ve vztahu k výše popsanému skutku ze dne 3. března 2009, a dospěl k závěru, že tomu tak není.
O pokračování v trestném činu krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku může jít i v případě, když např. jeden útok proti cizímu majetku pachatel spáchal prostým zmocněním se cizí věci, kterým vznikla škoda ve výši nejméně 5 000 Kč [§ 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], zatímco další útok spočíval v tom, že pachatel bezprostředně po činu, jímž si přisvojil cizí věcí tím, že se jí zmocnil, si tuto věc pokusil uchovat násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, aniž je v tomto případě významná výše způsobené škody [§ 205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku]. K tomu srov. přiměřeně č. 23/1991-I Sb. rozh. tr. Za splnění dalších zákonných podmínek předpokládaných v ustanovení § 116 tr. zákoníku je tedy možné pokračování i mezi jednotlivými alternativními formami trestného činu krádeže. Lze také připomenout, že výše škody způsobená na cizím majetku jednotlivými dílčími útoky pokračujícího trestného činu krádeže se přitom sčítá (srov. č. 22/1991 Sb. rozh. tr., č. 57/1996 Sb. rozh. tr.).


Je-li ovšem některým z útoků, který je pouze tzv. prostou krádeží, způsobena škoda, která nedosahuje zákonné hranice škody nikoli nepatrné ve smyslu ustanovení § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ve spojení s ustanovením § 138 odst.1 tr. zákoníku), pak pro závěr, že jde o pokračování v trestném činu krádeže i ve vztahu k tomuto útoku, je třeba, aby (vedle splnění podmínek předpokládaných v § 116 tr. zákoníku) alespoň celková souhrnná výše škody způsobené všemi dílčími útoky tohoto trestného činu byť spáchaného různými alternativními formami jednání uvedeného v § 205 odst. 1 tr. zákoníku dosáhla této zákonné hranice (k tomu srov. č. 22/1991 Sb. rozh. tr., dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2010, sp. zn. 11 Tcu 15/2010). Není-li tomu tak, pak takovýto čin nemůže být považován za jeden z dílčích útoků pokračujícího trestného činu krádeže, i když by jinak byly splněny podmínky pokračování předpokládané ustanovením § 116 tr. zákoníku.


Pokud tedy v posuzovaném případě spočívala trestná činnost odsouzeného v tom, že jednak dne 28. února 2009 v prostorách společnosti Rossmann v Marienbergu, Spolková republika Německo, se zmocnil dámského holícího strojku, jehož hodnota byla 6, 99 EUR, a jednak, že se dne 3. března 2009, v prostorách téže společnosti, rovněž v Marienbergu, Spolková republika Německo, zmocnil celkem sedmi balení kosmetického přípravku v hodnotě 118,93 EUR, které se, poté, co byl zadržen pracovníkem bezpečnostní služby pokusil uchovat tím, že tohoto poškozeného opakovaně odstrkoval a uhodil, pak je zřejmé, že i když by jinak ve věci byly dány podmínky pro závěr o pokračování v trestném činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) a c) tr. zákoníku, o pokračování se v tomto případě nejedná, neboť výše škody způsobená oběma těmito útoky ani v souhrnu nedosáhla hranici škody nikoliv nepatrné, tj. částky 5 000,- Kč.


Nejvyšší soud proto zamítl návrh Ministerstva spravedlnosti na zápis cizozemského odsouzení v části týkající se výše popsaného skutku ze dne 28. 2. 2009.

Naproti tomu skutek, v němž je v posuzovaném rozhodnutí německého soudu spatřován trestný čin loupežné krádeže a trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 odst. 1, § 230, § 249 odst. 1, § 252, § 25 odst. 2, § 52 a § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a jehož se odsouzený dopustil v podstatě tím, že se dne 3. března 2009, kolem 15.20 hod, společně s další blíže nezjištěnou osobou, v prodejně Rosmann, Lorbeerstrasse 2, 09496 Marienberg, Spolková republika Německo, zmocnil sedmi balení kosmetického přípravku Derma Genesis celkem v hodnotě 118,93 EUR, přičemž poté, co opustil prodejnu, byl osloven detektivem G. G. s tím, aby jej následoval do kancelářských prostor prodejny, což odsouzený odmítl a protože se bránil, tak jej detektiv zadržel a odvedl jej do kanceláří, kde jej odsouzený několikrát uhodil, s cílem zajistit si možnost útěku s věcmi, jichž se předtím zmocnil; v důsledku tohoto jeho jednání detektiv G. utrpěl silné bolesti pravé paže a pravého ramene, podmínku oboustranné trestnosti činu bez jakýchkoliv pochybností splňuje. Toto jednání odsouzeného ze dne 3. března 2009 vykazuje přinejmenším znaky trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, když se odsouzený bezprostředně po činu pokusil uchovat si věc násilím (pracovníka bezpečnostní služby drogérie, v níž se zmocnil kosmetických přípravků v hodnotě 118,93 EUR, opakovaně odtlačoval, udeřil jej do oblasti pravé paže a pravého ramene a zranění v oblasti páteře, pánve a hýždí přitom způsobil i prodavačce drogérie, která byla přítomna pokusu o jeho zadržení), a podmínka oboustranné trestnosti činu je tak v tomto případě splněna.

V posuzované věci jsou ohledně uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že odsouzený v minulosti již byl opakovaně soudně trestán a nelze ani přehlédnout násilný způsob provedení posuzovaného činu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu B. T. odpovídající rozsahu zápisu odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů činí jeden rok a dva měsíce odnětí svobody, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku ohledně něhož bylo rozhodnuto o jeho zaznamenání do evidence Rejstříku trestů a toho, u něhož nebyly splněny podmínky pro jeho zápis do této evidence.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. května 2011

Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík