11 Tcu 64/2000
Datum rozhodnutí: 27.09.2000
Dotčené předpisy:




11 Tcu 64/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. září 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky E. M. rozsudkem Zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem ze dne 22. září 1997 sp. zn. 5/2 Kls 87 Js 8539.6/97, ve spojení s usnesením Spolkového soudního dvora ze dne 20. února 1998 čj. 2 StR 11/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných prostředků v nemalém množství a nedovoleného obchodování s omamnými prostředky v nemalém množství podle § 3 odst. 1 č. 1, § 29a odst. 1 č. 2, § 30 odst. 1 č. 4 a § 33 zákona o omamných prostředcích a § 25 odst. 2, § 52 a § 74 trestního zákoníku SRN trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců a k zabrání částky 7000 DM.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem ze dne 22. září 1997 č. 5/2 Kls 87 Js 8539.6/97, ve spojení s usnesením Spolkového soudního dvora ze dne 20. února 1998 čj. 2 StR 11/98, Spolková republika Německo, byl E. M. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných prostředků v nemalém množství a nedovoleného obchodování s omamnými prostředky v nemalém množství podle § 3 odst. 1 č. 1, § 29a odst. 1 č. 2, § 30 odst. 1 č. 4 a § 33 zákona o omamných prostředcích a § 25 odst. 2, § 52 a § 74 trestního zákoníku SRN, kterého se měl dopustit společně s další osobou, tím, že ve dnech 28. února 1997 až 1. března 1997 jeho spolupachatelka na příkaz osoby jménem J." a za úplatu dovezla z Kolumbie do Spolkové republiky Německo celkem 2 kg kokainu, které po příletu do SRN podle předem obdržených pokynů od osoby jménem J." předala dne 2. března 1997 E. M., který byl poté zadržen. Za tento trestný čin byl jmenovaný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců a byla mu zabrána částka 7000 DM.

Dne 19. září 2000 pod sp. zn. 3774/99-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§ 187 tr. zák. - nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. E. M. byl odsouzen pro velmi závažnou a společensky nebezpečnou trestnou činnost, které se dopustil v součinnosti s dalšími osobami a na území nejméně dvou států. Jedná se o trestnou činnost, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána také mezinárodními úmluvami. Odsouzenému byl uložen vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. září 2000

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík