11 Tcu 63/2013
Datum rozhodnutí: 27.08.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 63/2013-13

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal dne 27. srpna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů se na odsouzení občana České republiky J. P. , rozsudkem Zemského soudu Zwickau ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 3 Ns Js 462/12, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu Chemnitz ze dne 1. 6. 2011, sp. zn. 17 Ds 660 Js 10927/11, dále s rozsudkem Zemského soudu Chemnitz ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 6 Ns 660 Js 10927/11, a to pro trestný čin krádeže ve dvou případech a krádeže se zbraní ve dvou případech podle § 242 odst. 1, § 244 odst. 1 č. 1a, § 25 odst. 1 a 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jeden rok a dva měsíce nepodmíněně, se hledí jako na odsouzení soudem České republiky .

Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů ohledně části odsouzení občana České republiky J. P. , trestním příkazem Obvodního soudu Marienberg ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. Cs 550 Js 10151/11, a to pro trestný čin úmyslného řízení bez řidičského oprávnění podle § 21 odst. 1 č. 1 zákona o dopravě Spolkové republiky Německo se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedenými rozsudky Zemského soudu Zwickau ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 3 Ns Js 462/12, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu Chemnitz ze dne 1. 6. 2011, sp. zn. 17 Ds 660 Js 10927/11, rozsudkem Zemského soudu Obvodního soudu Chemnitz ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 6 Ns 660 Js 10927/11, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem krádeže ve dvou případech a krádeže se zbraní ve dvou případech a byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jeden rok a dva měsíce nepodmíněně.

Shora uvedené trestné činnosti se obviněný dopustil podle zjištění shora uvedených soudů v podstatě tím, že
1. v měsících leden, únor 2011 odcizil v obchodních prostorách H.-B. v Ch., Galeria K. , Ch. zboží, a to nářadí, rukavice, kapesní svítilnu, bundu Reebok, kalhoty Reebok, větrovku Windbreaker Jacket, a 2 blůzy a tři polokošile značky La Martina vše v celkové hodnotě přibližně 900 Eur;
2. v březnu 2011 odcizil v Center R. v Ch. větrovku Windbreaker Jacket a 2 blůzy, 3 polokošile značky La Martina , přičemž při páchání činu měl v kapse u kalhot, jak věděl, nůžky na nehty a čepel z kapesního nože dlouhou přibližně 6 cm. Obviněný odcizil zboží v celkové hodnotě přibližně 900 Eur. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 8. 4. 2013, pod č. j. 250/2012-MOT-T/12, podle ustanovení § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu návrh, aby rozhodl, že se na odsouzení shora jmenovaného občana rozsudkem Zemského soudu Zwickau ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 3 Ns Js 462/12, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu Chemnitz ze dne 1. 6. 2011, sp. zn. 17 Ds 660 Js 10927/11, dále rozsudkem Zemského soudu Chemnitz ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 6 Ns 660 Js 10927/11, a trestním příkazem Obvodního soudu Marienberg ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. Cs 550 Js 10151/11, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou pro rozhodnutí splněny částečně zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle § 205 zákona č. 40/2009 Sb., tr. zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustil trestné činnosti opakovaně ve dvou případech a ve dvou případech dokonce se zbraní) a způsobil při tom škodu přibližně 900 Eur. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody, přičemž závěr o naplnění podmínek ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkajících se závažností a druhu uloženého trestu Nejvyšší soud učinil teprve po posouzení druhé části návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky.

Pokud se jedná o část návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se na odsouzení občana České republiky J. P. trestním příkazem Obvodního soudu Marienberg ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. Cs 550 Js 10151/11, ve spojitosti s rozsudkem Zemského soudu Chemnitz ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 6 Ns 660 Js 10927/11, a rozsudkem Zemského soudu v Zwickau ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 3 Ns Js 462/12, ohledně trestného činu vědomé jízdy bez řidičského průkazu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, Nejvyšší soud konstatuje, že nejsou splněny formální podmínky podle § 4a odst. 3 citovaného zákona, jelikož se jedná o čin, který není trestným činem podle právního řádu České republiky. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Marienberg obviněný jel dne 4. 2. 2011 v 15.40 hodin s vozem VW Vento s českou státní poznávací značkou AHB 60-25 po Ernst Thalmann Strasse (B 174) v 09496 Marienberg OT Reutzenhain a neměl potřebný řidičský průkaz, přičemž si byl svého jednání vědom. Toto jednání však nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky v uvedené části nevyhověl.

V usnesení sp. zn. 11 Tcu 2/2013 Nejvyšší soud konstatoval, že pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.) a pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Uvedl dále, že odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou, přičemž určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.).

V předmětné věci byl rozsudkem Zemského soudu v Zwickau ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 3 Ns Js 462/12, obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jeden rok a dva měsíce nepodmíněně, a to i s ohledem na trestní příkaz Obvodního soudu Marienberg ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. Cs 550 Js 10151/11, jímž byl obviněnému uložen peněžitý trest 30 denních sazeb, každou ve výši 10 Eur. S přihlédnutím k poměru závažnosti skutků, u nichž se v předmětné věci hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou, Nejvyšší soud považuje za přiměřený souhrnný trest odnětí svobody v trvání jeden rok a dva měsíce nepodmíněně. S ohledem na uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, dle něhož pokud jde o druh trestu, byl obviněnému uložen citelný test odnětí svobody a lze teď dovodit, že podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkající se závažností a druhu uloženého trestu jsou v dané věci splněny.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. srpna 2013


Předseda senátu: JUDr. Stanislav Rizman