11 Tcu 61/2008
Datum rozhodnutí: 16.01.2009
Dotčené předpisy:




11 Tcu 61/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. ledna 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. Ť. , rozsudkem Zemského soudu v Nürnberg-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 14. 2. 1996, sp. zn. JK I KLs 606 Js 39140/95, který nabyl právní moci dne 2. 5. 1996, a to pro trestný čin společné těžké loupeže v souběhu s nebezpečným ublížením na zdraví podle §§ 223 odst. 1, 223a odst. 1, 249 odst. 1, 250 odst. 1 č. 2, odst. 2, 25 odst. 2, 52 německého trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Nürnberg-Fürth ze dne 14. 2. 1996 byl Z. Ť. uznán vinným trestným činem společné těžké loupeže v souběhu s nebezpečným ublížením na zdraví a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu v Nürnberg-Fürth tím, že dne 7. 7. 1995 okolo 14.20 hodin podle předchozí dohody se společně odsouzenými K. a L. čekal ve svém osobním vozidle zn. Š. , u parku na rohu S. S. a B. v N. , zatímco tito dva společně odsouzení v parku přepadli poškozeného V. F. (33 let), který seděl na lavičce a četl noviny, vedle sebe měl odložené kolo a na něm aktovku a to tak, že mu odsouzený K. nejprve stříknul do očí slzný plyn a odsouzený L. jej kopl bojovým způsobem do obličeje (což nebylo předem domluveno). Poté mu odsouzený K. z pravé zadní kapsy vytáhl peněženku, která obsahovala mince v hodnotě 8 až 10 DM, bezpečnostní klíč, použitou telefonní kartu a jako suvenýry uschované zahraniční bankovky v hodnotě 1 000 maďarských forintů, 60 venezuelských bolívárů, 20 švédských korun a osobní dokumenty v hodnotě asi 50 DM. Odsouzený L. mezitím vzal poškozenému aktovku, ve které se nacházely pracovní podklady, noviny, kalendář a tři plechovky piva. S kořistí, kterou si odsouzení zamýšleli rozdělit s odsouzeným Z. Ť. poté uprchli k autu. Odsouzený L. přitom zahodil aktovku poškozeného do křoví. Oba odsouzení skočili do otevřených dveří přistaveného auta a s odsouzeným Z. Ť. odjížděli z místa činu. Útokem poškozenému způsobili silné podráždění oční sliznice a silné krvácení z nosu.

Činu se odsouzený dopustil poté, co se společně odsouzenými upustili od původního záměru opatřit si v Německu velké množství peněz přepadením nějakého homosexuála, protože nemohli najít vhodnou oběť, a potřebovali peníze na zpáteční cestu do České republiky.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 4. 12. 2008, pod č. j. 2280/2008 MOT T/5, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený Z. Ť. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený Z. Ť. se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně osobní svobody a majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (podílel se na jednání, v důsledku kterého poškozený utrpěl újmu na zdraví), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. ledna 2009



Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch